Vstoupil jsem do její komnaty a slonovinové dveře za sebou zavřel co možná tiše.
Ona polo-seděla či polo-ležela na oválné pohovce u protilehlé stěny dlouhé obdélníkové místnosti.
Nikdy předtím jsem ji neviděl a netušil jsem, jak bych ji měl oslovit či pozdravit. A tak jsem jen vyslovil svoje jméno. Žádný zvuk však z mých úst nevyšel. Oněměl jsem...
"Pojď blíž," řekla jasným, příjemným hlasem. To jsem nečekal.
Vykročil jsem pomalu, ruce volně spuštěné podél těla. Napravo byla řada oken tvarem připomínajících snad renesanci. Okna jsem vnímal periferním zrakem, jinak jsem se díval stále jen na ní... Domnívám se, že místnost byla prázná, až na jakási "nebesa" - malý altánek, pod kterým tedy ona polo-ležela, zahalena v béžový a zlatý průsvitný šál.
S tímto fascinujícím obrazem, který (sám o sobě) pro mě nebyl až tolik překvapující, kontrastoval nepominutelný pach ženského potu a oceánu...
Blížil jsem se k ní a toužil jí povědět, jak dlouho už ji hledám a kolik jsem při tom hledání vytrpěl. Usilovně jsem pohyboval rty, ale nepomohlo nic. Byl jsem němý.
"Pojď blíž, pojď ke mě, ale nedotýkej se... prosím."
Zastavil jsem se tak asi tři metry před ní. Překrásně se usmívala a přitom zvolna pohybovala hlavou ze strany na stranu... Z kapes svého kabátce jsem začal nabírat do hrstí sůl a tuto házet před ní na podlahu - z červeného višňového dřeva. (To dřevo jsem poznal, protože z podobného jsem se kdysi chystal zrobit podlahu ve svém vlastním domě.)
Zvolna pohybovala hlavou a do prostoru hleděla tak zasněně... zasněně... a jakoby stále na mě, jako to někdy dělají malované podobizny šlechtičen ve starých hradech.
Z kapes jsem nabíral stále více soli a tuto již neházel na podlahu, nýbrž (se zatajeným dechem) přímo na ní...
Do vlasů a na stehna a na ňadra...
"Ještě... sůl...," řekla vlídně - stále se usmívala.
Obě hrsti jsem naplnil solí co to šlo, a toto vše jí mrštil silně přímo do klína...
V tom ona prudce otočila hlavu. Proti poslednímu z řady oken.
Slunce zasvítilo silněji.
Moje oči se znovu potkaly s jejími. A zde jsem jí nakonec spatřil! Spatřil jsem její oči nehybné.
"Vždyť Ty... ty jsi slepá! Slepá!!! Ty mě ani nevidíš...!?" vydechl a vykřikl jsem nahlas... a...
PONOŘIL SE DO NE-VĚDOMÍ...
Surrealistická vánoční (1989)
Nad pryskyřicí jódluje
____________ hedvábný Igor
_______ s prameny růže
______________v modrém jehličí
Ježíšek mu nadělil:
divnou veverku
kabelku kurvošku
vítězný šafrán
džina Beefeatera
řemenici
popelnici (stříbrnou)
trávu, travičku ____________ k tomu také: skleněnou srnku
motýlí váhy __________________________ mýdlovou seržantku
dvouhlavé karty _______________________ perlu a zrcátka
sojčí pírko ____________________________ Hýtu a Batula
_____________________________________ píšťalku jančínku
_____________________________________ mýdlo,mýdlíčko
_____________________________________ seržantku Evičku
_____________________________________ kolečkové brusle
_____________________________________ srnku v aspiku
_____________________________________ barvičky, kukačky a...
_______________________________________________ pantoflíčky
__________________ a ještě: CHOBOT!
_________________________ MOTOR!!
_________________________ HAVEL!!!
____________ hedvábný Igor
_______ s prameny růže
______________v modrém jehličí
Ježíšek mu nadělil:
divnou veverku
kabelku kurvošku
vítězný šafrán
džina Beefeatera
řemenici
popelnici (stříbrnou)
trávu, travičku ____________ k tomu také: skleněnou srnku
motýlí váhy __________________________ mýdlovou seržantku
dvouhlavé karty _______________________ perlu a zrcátka
sojčí pírko ____________________________ Hýtu a Batula
_____________________________________ píšťalku jančínku
_____________________________________ mýdlo,mýdlíčko
_____________________________________ seržantku Evičku
_____________________________________ kolečkové brusle
_____________________________________ srnku v aspiku
_____________________________________ barvičky, kukačky a...
_______________________________________________ pantoflíčky
__________________ a ještě: CHOBOT!
_________________________ MOTOR!!
_________________________ HAVEL!!!
Andrému pro radost: Bob Dylan
Subterranean Homesick Blues
Postava v pozadí a v bílé vestě je beatnickej bard a autor Kvíleni Allen Ginsberg.
Zdařilá parafráze: "Weird Al"
Postava v pozadí a v bílé vestě je beatnickej bard a autor Kvíleni Allen Ginsberg.
Zdařilá parafráze: "Weird Al"
Jak se říká: Ženská je jen ženská...
Já to zase smažu.
ŽÁDNÉ PORNO SI ZDE PĚSTOVAT NEBUDU!
A NEBUDU!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Excalibur
V hlubokém jezeře zní voda ledová
Bez pohnutí klesá průzračná hlubina
Spuštěná kolmice ve hraně jediné
____________________ ozvěnou ostřená
Tušená linie
Je katedrála -
Paměť rytířů na kovadlině
____________________ z platiny
____________________________ ukovaná
Bez pohnutí klesá průzračná hlubina
Spuštěná kolmice ve hraně jediné
____________________ ozvěnou ostřená
Tušená linie
Je katedrála -
Paměť rytířů na kovadlině
____________________ z platiny
____________________________ ukovaná
Heavens haven't helped me out, folks ........ I need some cash !
Následující text uveřejňuji bez konsultace s autorkou, ale zkusím se s ní spojit a tuto černotu nějak zlegalisovat. Pak se zájemci dozví i jméno a příjmení.
Jeden ubohý pes zkoušel najít kost bez krve.
Když uviděl, že ji nenajde,
nahodil vše skrývající sýr
a s ocasem na hlavě se vydal boudě vstříc.
Našel v ní svého pána,
leč i v jeho kostech shledal krev.
Ubohý pes pána prohledal
až do morku kostí.
"Jak ukrutné!", volali sousedé.
"Vždyť ten pes studuje anatomii nejsoucna!"
Z Filipova cestopisu - 1983 (začátek)
Skutečný počátek cesty, o které chci psát, patří do jednoho opuštěného, krásně umístěného lomu ve Velké Chuchli. Neboť pod večerním sluncem osvětlenou skálou, tvořící jednu jeho stěnu, se měly konat schůzky pěveckého souboru koncipovaného pro tři sta pěvců. Myšlenka tohoto souboru se zrodila v hlavě mého spolužáka Vojty Petříka a též v hlavě mé. Nevím, bylo-li to naší organizační neschopností nebo čím, ale ze tří schůzek souboru vynikla co do počtu účastníků ta druhá - sešlo se nás sedm. Na třetí a poslední jsem byl s Vojtou sám.
Druhé, nejslavnější schůzky pěveckého souboru "Moudivláček" (jméno vymyslel Vojta), se zúčastnila také jedna krásná slečna, tuším jménem Kateřina. A ta se v rámci řečí, které jsme v lomu vedli, zmínila o překrásném výletu do Polska, který podnikla se svým hochem, a na kterém zažila mnoho jedinečných událostí.
A o měsíc později jsem seděl ve své gymnaziální lavici a vzpomínal na již zkrachovalý "Moudivláček" a na krásnou slečnu Kateřinu a její vyprávění o Polsku. A tím vše začalo, neboť jsem nelenil, vytrhl kousek papíru ze sešitu a poslal svému příteli Vojtovi vzkaz: "Vojto, pojeď o prázdninách na tejden do Polska!" A ten odpověděl: "Nechtěl bys jet do Ruska?" Já jsem na dálku přikývl a měli jsme oba do konce vyučování o čem snít, přemýšlet a o přestávkách debatovat...
Druhé, nejslavnější schůzky pěveckého souboru "Moudivláček" (jméno vymyslel Vojta), se zúčastnila také jedna krásná slečna, tuším jménem Kateřina. A ta se v rámci řečí, které jsme v lomu vedli, zmínila o překrásném výletu do Polska, který podnikla se svým hochem, a na kterém zažila mnoho jedinečných událostí.
A o měsíc později jsem seděl ve své gymnaziální lavici a vzpomínal na již zkrachovalý "Moudivláček" a na krásnou slečnu Kateřinu a její vyprávění o Polsku. A tím vše začalo, neboť jsem nelenil, vytrhl kousek papíru ze sešitu a poslal svému příteli Vojtovi vzkaz: "Vojto, pojeď o prázdninách na tejden do Polska!" A ten odpověděl: "Nechtěl bys jet do Ruska?" Já jsem na dálku přikývl a měli jsme oba do konce vyučování o čem snít, přemýšlet a o přestávkách debatovat...
Ejhle! Tisícátá návštěva na blogu
mě dnes zřejmě nemine, a to je milé ne-mnoho, a i to tedy skutečně jen díky Mirce.
Tak Vám napíšu, jak to celé vzniklo.
Mirka Langerová (ta slavná bloggerka) večeřela místo bajkalského kaviáru cosi, co se podobalo nějakým snad rýžovým nudlím, nebo co...
Oblíbené fracouzské ústřice také nijak nevidět...
V té době (v létě) jsem ještě k jakémukoli psaní do "compu" choval lehké antipatie.
Ale prý, že to mám taky zkusit, že mám tam taky psát, a že mi to půjde.
Že prý je to snad ještě snazší než létání...
Syn dotyčné André připravil vše potřebné:
"Jak se to bude jmenovat?", zeptal se mě drze.
Byli jsme všichni v obýváku, podíval jsem se tázavě na Mirku.....
Ona snad, páni, v té chvíli k těm nudlím ještě přikusovala chleba...?
Nevídáno!
"Tak třeba Langer's Dinner!", tlesknul jsem rukama nad tak dojemně inspirovaným nápadem...
A zbytek už vidíte...
The Mamas and The Papas
Tak Vám napíšu, jak to celé vzniklo.
Mirka Langerová (ta slavná bloggerka) večeřela místo bajkalského kaviáru cosi, co se podobalo nějakým snad rýžovým nudlím, nebo co...
Oblíbené fracouzské ústřice také nijak nevidět...
V té době (v létě) jsem ještě k jakémukoli psaní do "compu" choval lehké antipatie.
Ale prý, že to mám taky zkusit, že mám tam taky psát, a že mi to půjde.
Že prý je to snad ještě snazší než létání...
Syn dotyčné André připravil vše potřebné:
"Jak se to bude jmenovat?", zeptal se mě drze.
Byli jsme všichni v obýváku, podíval jsem se tázavě na Mirku.....
Ona snad, páni, v té chvíli k těm nudlím ještě přikusovala chleba...?
Nevídáno!
"Tak třeba Langer's Dinner!", tlesknul jsem rukama nad tak dojemně inspirovaným nápadem...
A zbytek už vidíte...
The Mamas and The Papas
Nejnešťastnější člověk na světě...
byl Klement Gottwald, protože musel dát popravit svýho nejlepšího kámoše Slánskýho.
(podle B. Hrabala)
Diktát? Diktát!
Když byl Klement maličký, vypravila ho matka k svým příbuzným do Vyškova. Vyškov je pěkné moravské město. S tímto starobylým městem je v minulém století spojen veliký rozvoj průmyslu a s ním i rozvoj dělnického hnutí. Nejednou vyškovští dělníci a dělnice vystoupili v boji proti buržoazii. Jméno Hrnčířské ulice nám připomnělo nejen Gottwaldovy příbuzné, kteří tu bydleli, ale také lidovou keramiku. Na konci 18. století, kdy byl na tomto území největší rozkvět keramické výroby, vyrábělo se tu na devadesát šest tisíc nádob ročně. Až navštívíte Vyškov, můžete se s těmito lidovými výrobky seznámit na tamějším zámku. V zámecké sbírce uvidíte pozoruhodné keramické nádoby.
Na Vyškovsku v Dědicích, které jsou dnes přímo součástí Vyškova, se prezident Gottwald narodil a prožil tu nejranější dětství. V jeho rodném domě je nyní vybudován památník.
TAK VIDA! A UŽ JSEM ZASE JEDNIČKA!!!
(podle B. Hrabala)
Diktát? Diktát!
Když byl Klement maličký, vypravila ho matka k svým příbuzným do Vyškova. Vyškov je pěkné moravské město. S tímto starobylým městem je v minulém století spojen veliký rozvoj průmyslu a s ním i rozvoj dělnického hnutí. Nejednou vyškovští dělníci a dělnice vystoupili v boji proti buržoazii. Jméno Hrnčířské ulice nám připomnělo nejen Gottwaldovy příbuzné, kteří tu bydleli, ale také lidovou keramiku. Na konci 18. století, kdy byl na tomto území největší rozkvět keramické výroby, vyrábělo se tu na devadesát šest tisíc nádob ročně. Až navštívíte Vyškov, můžete se s těmito lidovými výrobky seznámit na tamějším zámku. V zámecké sbírce uvidíte pozoruhodné keramické nádoby.
Na Vyškovsku v Dědicích, které jsou dnes přímo součástí Vyškova, se prezident Gottwald narodil a prožil tu nejranější dětství. V jeho rodném domě je nyní vybudován památník.
TAK VIDA! A UŽ JSEM ZASE JEDNIČKA!!!
Růžové brýle
Včera jsem byl se třemi ženami.
V kavárně.
Dvě z nich se navzájem znaly.
Dvě jsem znal sám, třetí jsem viděl podruhé.
Ještě tam s námi byl kytarista
lehce nadprůměrné úrovně.
Ty ženy byly tak různé
jako eskymácké báje.
I jejich antidepresíva byla různá.
Pily rudé víno, i když to se prý nemá...
na ta antidepresíva...
Však bylo zde thema!
Co dím? Bylo zde Thema, thema
pro ně společné, a tedy radostné,
jak jen radostný snad někdy mohl být
červenec v prosinci.
Užasle poslouchal jsem
důvěrně rozjařené historie
z nové psychofarmakologie,
a neuvěřitelně znějící názvy
těch, věřme, tak blahodárných
tabletek...
Veselí žen podporoval
kytarista veselými písničkami.
Občas přidal jsem se ke zpěvu.
Prý už to nebude trvat dlouho,
a 'Antidepresívních' bude většina
(pokud tomu tak není již dnes...).
Ty ženy mi důvěřovaly,
a ani já nebyl prost jistých
sympatií k nim.
Náladu jsem však nechtěl zkalit...
a tak jen optat se
na čerstvý vzduch jsem šel,
kde, případně, daly by se sehnat
Růžové brýle...
V kavárně.
Dvě z nich se navzájem znaly.
Dvě jsem znal sám, třetí jsem viděl podruhé.
Ještě tam s námi byl kytarista
lehce nadprůměrné úrovně.
Ty ženy byly tak různé
jako eskymácké báje.
I jejich antidepresíva byla různá.
Pily rudé víno, i když to se prý nemá...
na ta antidepresíva...
Však bylo zde thema!
Co dím? Bylo zde Thema, thema
pro ně společné, a tedy radostné,
jak jen radostný snad někdy mohl být
červenec v prosinci.
Užasle poslouchal jsem
důvěrně rozjařené historie
z nové psychofarmakologie,
a neuvěřitelně znějící názvy
těch, věřme, tak blahodárných
tabletek...
Veselí žen podporoval
kytarista veselými písničkami.
Občas přidal jsem se ke zpěvu.
Prý už to nebude trvat dlouho,
a 'Antidepresívních' bude většina
(pokud tomu tak není již dnes...).
Ty ženy mi důvěřovaly,
a ani já nebyl prost jistých
sympatií k nim.
Náladu jsem však nechtěl zkalit...
a tak jen optat se
na čerstvý vzduch jsem šel,
kde, případně, daly by se sehnat
Růžové brýle...
Z Filipova cestopisu - 1983
Motocykl prořízl tmu a my vyrazili do ruské noci. Bylo chladno, nebáli jsme se přehřátí motoru a proto jsme jeli poměrně rychle - asi 80.
Reflektor se statečně rval s temnotou. Občas - velmi zřídka - se na silnici objevilo jiné auto.
Ten den jsem měl za sebou už 2OO km, před sebou čtyřista. Únava byla značná. Motocykl bručí, okolo jen lesy a lesy. Lehký pocit nejistoty - jak daleko je nějaké obydlí? Jsou tu vlci, medvědi či šakali? V kolik hodin budeme v Minsku? Různých skazek o hledání ztracených turistů vrtulníky a vojskem jsme slyšeli dost a dost.
S takovými myšlenkami se řítíme beze slova silnicí obklopenou neproniknutelnou lesní temnotou. Občas nás cedule informují o vzdálenosti - 360...32O...28O... v tom jsem zahlédl ve světle reflektoru kanára. Ale obrovského - kanár veliký jako tlustý člověk poskakuje přímo pod kola motocyklu. Obrovský, odporný zobák se pomalu otevírá... strhávám řízení, prudce se vyhýbáme a... kanár mizí.
Vojta se probouzí a diví se: "Co blbneš?" "Nic", odpovídám, "halucinace."
Chvíli za jízdy kouříme a povídáme. Je to zase v pořádku. Vojtěch se pomalu propadá do polospánku a já se snažím dívat na ubíhající asfalt méně upřeně. Řítíme se dál. Minsk 24O... 180...
Pak začalo vynechávat světlo. Vlastně spíš zhaslo. Natáhl jsem ruku, udeřil do reflektoru a zase jsme svítili. Po chvíli ale zhaslo opět a už mu nebylo pomoci. Zastavil jsem a vypnul motor.
Okamžitě na nás padlo tísnivé ticho obrovského prostoru. Snažili jsme se vyměnit žárovku nebo očistit kontakty, ani jedno však zjevně nebylo příčinou poruchy. Svítila pouze parkovačka. Ale my museli jet. Nastartoval jsem a jel o něco pomaleji. Sundal jsem si brýle, ale viděl stejně velmi špatně. Asi jako kdybychom svítili na cestu obyčejnou a dost vybitou baterkou. A okolo stále beznadějně neproniknutelné lesy. Napínal jsem zrak do tmy, co jsem mohl a Vojta už nespal. Ze všech sil jsem držel oči otevřené, ale naprosté vyčerpání a jízda bez světel byly strašným nepřítelem. Byl jsem u konce svých sil.
Bylo štěstím, největším štěstím, že jsme se trefili těsně vedle panelu, který ležel na silnici. Na silnici, přímo uprostřed, skutečně ohromný betonový panel. Narazit do něj... ?! Šlápl jsem na brzdy, seskočil a lehl si na zem.
"Dál nejedu, Vojto", zabrblal jsem, "vždyť se tu zabijem!" A začal jsem z posledního nadávat: "Kdyby ten křáp aspoň svítil! Posranej vejlet, že já vůl nezustal doma! Už na to doopravdy nesednu!!" Klel jsem sprostě a dlouho. Čerstvější Vojtěch chodil okolo a čekal, až se vymluvím. Pak začalo svítat. Ležel jsem na silnici a únavou se nemohl hnout. Ale svítalo - a to byla záchrana.
Světlo odhalilo pár silničních strojů a konec - silnice končila. Museli jsme někde zapomenout odbočit. Musíme se vracet. Občerstven vztekem jel jsem pomalu zpět. Po pár kilometrech jsme našli správnou cestu a vydali se po ní. A za chvíli se motocykl zastavil; došel benzín. Poprosil jsem Vojtu, ať něco udělá, neboť já již nejsem schopen dělat vůbec nic. Usnul jsem. Za půl hodiny mě Vojtěch vzbudil - sehnal benzín od náhodného motocyklisty. Ale to neměl být ještě všem trablům konec.
Po další chvíli jízdy začal motor vynechávat. Zprvu málo, jen tak, poškubávat, ale potom už jsme viseli na motorce jak na splašeném koni a tato chrlila bílý dým a chvíli vyrážela dopředu, chvíli nejela. Načež se konečně celý ten pekelný stroj zastavil. Několikrát jsme roztlačovali, motorka skákala, ale nerozjela se.
Seděli jsme ve škarpě, mlčky rozhodnuti, že to skončíme. Prvním autem se necháme odvézt na policii a tam ať si s námi dělají co umí
Ale nic nejelo, jen my seděli a čekali a čekali.
Po hodině jsme se beze slova zvedli a hnáni znovuzrozenou vůlí pokračovat, vzali motocykl a kráčeli směr Minsk.
Po kilometru jsme došli k odbočce. A tak jsme se rozhodli porušit maršrůt a zatočit z přikázané silnice na prašnou lesní cestu. Asi po třech stech metrech les, obklopující silnici, končil. Cesta se dál táhla mezi poli. Po půl kilometru těžké chůze s motocyklem jsme se octli ve vesnici...
Reflektor se statečně rval s temnotou. Občas - velmi zřídka - se na silnici objevilo jiné auto.
Ten den jsem měl za sebou už 2OO km, před sebou čtyřista. Únava byla značná. Motocykl bručí, okolo jen lesy a lesy. Lehký pocit nejistoty - jak daleko je nějaké obydlí? Jsou tu vlci, medvědi či šakali? V kolik hodin budeme v Minsku? Různých skazek o hledání ztracených turistů vrtulníky a vojskem jsme slyšeli dost a dost.
S takovými myšlenkami se řítíme beze slova silnicí obklopenou neproniknutelnou lesní temnotou. Občas nás cedule informují o vzdálenosti - 360...32O...28O... v tom jsem zahlédl ve světle reflektoru kanára. Ale obrovského - kanár veliký jako tlustý člověk poskakuje přímo pod kola motocyklu. Obrovský, odporný zobák se pomalu otevírá... strhávám řízení, prudce se vyhýbáme a... kanár mizí.
Vojta se probouzí a diví se: "Co blbneš?" "Nic", odpovídám, "halucinace."
Chvíli za jízdy kouříme a povídáme. Je to zase v pořádku. Vojtěch se pomalu propadá do polospánku a já se snažím dívat na ubíhající asfalt méně upřeně. Řítíme se dál. Minsk 24O... 180...
Pak začalo vynechávat světlo. Vlastně spíš zhaslo. Natáhl jsem ruku, udeřil do reflektoru a zase jsme svítili. Po chvíli ale zhaslo opět a už mu nebylo pomoci. Zastavil jsem a vypnul motor.
Okamžitě na nás padlo tísnivé ticho obrovského prostoru. Snažili jsme se vyměnit žárovku nebo očistit kontakty, ani jedno však zjevně nebylo příčinou poruchy. Svítila pouze parkovačka. Ale my museli jet. Nastartoval jsem a jel o něco pomaleji. Sundal jsem si brýle, ale viděl stejně velmi špatně. Asi jako kdybychom svítili na cestu obyčejnou a dost vybitou baterkou. A okolo stále beznadějně neproniknutelné lesy. Napínal jsem zrak do tmy, co jsem mohl a Vojta už nespal. Ze všech sil jsem držel oči otevřené, ale naprosté vyčerpání a jízda bez světel byly strašným nepřítelem. Byl jsem u konce svých sil.
Bylo štěstím, největším štěstím, že jsme se trefili těsně vedle panelu, který ležel na silnici. Na silnici, přímo uprostřed, skutečně ohromný betonový panel. Narazit do něj... ?! Šlápl jsem na brzdy, seskočil a lehl si na zem.
"Dál nejedu, Vojto", zabrblal jsem, "vždyť se tu zabijem!" A začal jsem z posledního nadávat: "Kdyby ten křáp aspoň svítil! Posranej vejlet, že já vůl nezustal doma! Už na to doopravdy nesednu!!" Klel jsem sprostě a dlouho. Čerstvější Vojtěch chodil okolo a čekal, až se vymluvím. Pak začalo svítat. Ležel jsem na silnici a únavou se nemohl hnout. Ale svítalo - a to byla záchrana.
Světlo odhalilo pár silničních strojů a konec - silnice končila. Museli jsme někde zapomenout odbočit. Musíme se vracet. Občerstven vztekem jel jsem pomalu zpět. Po pár kilometrech jsme našli správnou cestu a vydali se po ní. A za chvíli se motocykl zastavil; došel benzín. Poprosil jsem Vojtu, ať něco udělá, neboť já již nejsem schopen dělat vůbec nic. Usnul jsem. Za půl hodiny mě Vojtěch vzbudil - sehnal benzín od náhodného motocyklisty. Ale to neměl být ještě všem trablům konec.
Po další chvíli jízdy začal motor vynechávat. Zprvu málo, jen tak, poškubávat, ale potom už jsme viseli na motorce jak na splašeném koni a tato chrlila bílý dým a chvíli vyrážela dopředu, chvíli nejela. Načež se konečně celý ten pekelný stroj zastavil. Několikrát jsme roztlačovali, motorka skákala, ale nerozjela se.
Seděli jsme ve škarpě, mlčky rozhodnuti, že to skončíme. Prvním autem se necháme odvézt na policii a tam ať si s námi dělají co umí
Ale nic nejelo, jen my seděli a čekali a čekali.
Po hodině jsme se beze slova zvedli a hnáni znovuzrozenou vůlí pokračovat, vzali motocykl a kráčeli směr Minsk.
Po kilometru jsme došli k odbočce. A tak jsme se rozhodli porušit maršrůt a zatočit z přikázané silnice na prašnou lesní cestu. Asi po třech stech metrech les, obklopující silnici, končil. Cesta se dál táhla mezi poli. Po půl kilometru těžké chůze s motocyklem jsme se octli ve vesnici...
Celý svět je jeden velký koncert lidských duší...
... zpíval písničkář Karel Plíhal na svém prvním elpíčku.
Tehdy jsem míval podobné pocity...
Pokud by to však snad někdy bylo platilo (sic), a pokud by to mělo platit i v éře
Vy-Vole-ných
bytostí, napadá mě (skoro laškovně), že zahodím své (první?) housle, a hrdlem -
namísto takového koncertování - proliju raději na ex -
4 LAHVÁČE...
________________________________________________________ Vojtěch
P.S. Tomu "šťasnýmu" nešťastníkovi, tomu se neposmívám...
Prozřetelnost
Prozřetelností se nejspíše zovou zázračné oči, které vše vidí.
Já si ty oči představuji jako krystalky mořské soli ochutnatelné v ranním vánku, za předpokladu, že já sám stanu se tím vánkem.
Prozřetelností někdo nazývá tušeného správce věcí vezdejších.
Nebeskou sílu, která vše řídí.
Já si tu sílu představuji jako bez-bolestnost ochutnatelnou na cestě, za předpokladu, že já sám stanu se onou cestou a bolestí.
Pro staré Peršany vyvstávaly z prozřetelnosti pouze Dobré věci. Věci ostatní byly připsány na vrub prosté absenci této kvality.
To však bylo ve staré Persii...
Cítil jsem překvapující potřebu o Prozřetelnosti něco napsat...
...ač nevím, co Prozřetelnost je. Vím, že ono zvláštní slovo souvisí s ilusí svobodné vůle. Či snad to není iluse?
Vím, že ono zvláštní slovo souvisí s osudem člověka a během světa.
S mým vlastním osudem.
Cítil jsem naléhavou potřebu vychloubat se a obhájit zdánlivě neobhajitelné.
Bylo mi 27 let. Moje duše se rozlomila! Z Vodnářských nervů byly naráz servány všechny ochranné pochvy. Nevědomí vyvřelo jako ostrovní sopky. Propadl jsem vizím a astrálnu. Byl mučen pekelnou sírou, ač, paradoxně, "looked like a film star". (A.) Klasická duševní porucha nikým (pochopitelně?) nezjištěna...
Minulý týden jsem byl navštívit A.
Sedím v boudě, kouřím...
V tom mě napadá: "Proč já, takový nejhodnější kluk, musel jsem být taková kurva?"
(Chtěl jsem se asi vypsat z mého vztahu s A...)
Když jsem se s ní seznámil, A. byla jako nějaká renesanční princezna.
Později už to nebyla až taková princezna. Alespoň v mých očích ne.
Toužil jsem po dokonalosti. A svoji ženu zraňoval.
Nemohl jsem si nijak pomoci. Cítil jsem se jako raněné zvíře.
A k tomu jěště ty obnažené nervy.
Každý den přemítal jsem o Prozřetelnosti.
O tom, že náš vztah smutně skončí.
A nebyl jsem schopen nám nijak pomoci...
Svět kolem mě se stával peklem.
Nemohl jsem mu nijak pomoci. A sobě také ne. Nemohu si pomoci. Jsem kurva!
Minulý týden zahlédl jsem "titulek" na obálce jakéhosi ženského časopisu:
NAZÍ ČTYŘICÁTNÍCI!
Svlékli jsme pro vás: herce, managery, milionáře! (Snad to cituji dostatečně přesně...)
AŤ ŽIJÍ HERCI!
AŤ ŽIJÍ DĚLNÍCI!!
atd. ...
(zpívalo se v čase očekávání politické svobody)
AŤ ŽIJÍ PRO NÁS SVLEČENÍ MANAGEŘI!!!
Bývalou ženu jsem něžně políbil na tvář.
Možná nejsem až taková kurva...
Díky Prozřetelnosti!
Faravahar
Já si ty oči představuji jako krystalky mořské soli ochutnatelné v ranním vánku, za předpokladu, že já sám stanu se tím vánkem.
Prozřetelností někdo nazývá tušeného správce věcí vezdejších.
Nebeskou sílu, která vše řídí.
Já si tu sílu představuji jako bez-bolestnost ochutnatelnou na cestě, za předpokladu, že já sám stanu se onou cestou a bolestí.
Pro staré Peršany vyvstávaly z prozřetelnosti pouze Dobré věci. Věci ostatní byly připsány na vrub prosté absenci této kvality.
To však bylo ve staré Persii...
Cítil jsem překvapující potřebu o Prozřetelnosti něco napsat...
...ač nevím, co Prozřetelnost je. Vím, že ono zvláštní slovo souvisí s ilusí svobodné vůle. Či snad to není iluse?
Vím, že ono zvláštní slovo souvisí s osudem člověka a během světa.
S mým vlastním osudem.
Cítil jsem naléhavou potřebu vychloubat se a obhájit zdánlivě neobhajitelné.
Bylo mi 27 let. Moje duše se rozlomila! Z Vodnářských nervů byly naráz servány všechny ochranné pochvy. Nevědomí vyvřelo jako ostrovní sopky. Propadl jsem vizím a astrálnu. Byl mučen pekelnou sírou, ač, paradoxně, "looked like a film star". (A.) Klasická duševní porucha nikým (pochopitelně?) nezjištěna...
Minulý týden jsem byl navštívit A.
Sedím v boudě, kouřím...
V tom mě napadá: "Proč já, takový nejhodnější kluk, musel jsem být taková kurva?"
(Chtěl jsem se asi vypsat z mého vztahu s A...)
Když jsem se s ní seznámil, A. byla jako nějaká renesanční princezna.
Později už to nebyla až taková princezna. Alespoň v mých očích ne.
Toužil jsem po dokonalosti. A svoji ženu zraňoval.
Nemohl jsem si nijak pomoci. Cítil jsem se jako raněné zvíře.
A k tomu jěště ty obnažené nervy.
Každý den přemítal jsem o Prozřetelnosti.
O tom, že náš vztah smutně skončí.
A nebyl jsem schopen nám nijak pomoci...
Svět kolem mě se stával peklem.
Nemohl jsem mu nijak pomoci. A sobě také ne. Nemohu si pomoci. Jsem kurva!
Minulý týden zahlédl jsem "titulek" na obálce jakéhosi ženského časopisu:
NAZÍ ČTYŘICÁTNÍCI!
Svlékli jsme pro vás: herce, managery, milionáře! (Snad to cituji dostatečně přesně...)
AŤ ŽIJÍ HERCI!
AŤ ŽIJÍ DĚLNÍCI!!
atd. ...
(zpívalo se v čase očekávání politické svobody)
AŤ ŽIJÍ PRO NÁS SVLEČENÍ MANAGEŘI!!!
Bývalou ženu jsem něžně políbil na tvář.
Možná nejsem až taková kurva...
Díky Prozřetelnosti!
Faravahar
*****
Popošel jsem k náměstku Horkému. Zazdálo se mi, že instinktivně ucouvl.
Jeho veliká, lakovaně červená hlava jakoby zfialověla a zvětšila se...
Tajemník měl otevřenou pusu, a mezi koleny svíral olbřímí plastikový kýbl - do poloviny naplněný Tomlinsonovými pomfrity. Jednou rukou si hladil obnažený rozkrok, druhou vrhal obsah kýble střídavě z okna (do večerního syra), střídavě na podlahu...
Střídavě též krmil dvě lepé děvy, evidentně východní provenience, což jsem poznal jednak podle podpatků v kozačkách, jednak podle výslovnosti nám všem povinně známé zkratky Supernárodní Ekumeny Xenobiotů: "Sjéks, sjéks, ha-ha-ha..."
Napínal jsem zbytek sil, bych odolal nutkání podívat se znovu tím (jejich) směrem...
Místo toho podíval jsem se omylem na Předsedu... Srdcem mi prošla vařící voda!
Předseda si neohryzával prsten, jak jsem předtím asi špatně viděl, ale takovou tu kovovou věc, co používají bouchači ve filmech.
Tuším, že tomu říkají "boxer".
S lehounce dementním výrazem (ale zase ne moc)... olizoval si Předseda boxer...
Napnul jsem zbytek sil, abych odolal pokušení se zasmát.
Nebyla to totiž vůbec žádná sranda...
Pete Seeger a jeho přátelé
Jeho veliká, lakovaně červená hlava jakoby zfialověla a zvětšila se...
Tajemník měl otevřenou pusu, a mezi koleny svíral olbřímí plastikový kýbl - do poloviny naplněný Tomlinsonovými pomfrity. Jednou rukou si hladil obnažený rozkrok, druhou vrhal obsah kýble střídavě z okna (do večerního syra), střídavě na podlahu...
Střídavě též krmil dvě lepé děvy, evidentně východní provenience, což jsem poznal jednak podle podpatků v kozačkách, jednak podle výslovnosti nám všem povinně známé zkratky Supernárodní Ekumeny Xenobiotů: "Sjéks, sjéks, ha-ha-ha..."
Napínal jsem zbytek sil, bych odolal nutkání podívat se znovu tím (jejich) směrem...
Místo toho podíval jsem se omylem na Předsedu... Srdcem mi prošla vařící voda!
Předseda si neohryzával prsten, jak jsem předtím asi špatně viděl, ale takovou tu kovovou věc, co používají bouchači ve filmech.
Tuším, že tomu říkají "boxer".
S lehounce dementním výrazem (ale zase ne moc)... olizoval si Předseda boxer...
Napnul jsem zbytek sil, abych odolal pokušení se zasmát.
Nebyla to totiž vůbec žádná sranda...
Pete Seeger a jeho přátelé
Regina Spektor: Samson
You are my sweetest downfall
I loved you first, I loved you first
Beneath the sheets of paper lies my truth
I have to go, I have to go
Your hair was long when we first met
Samson went back to bed
Not much hair left on his head
He ate a slice of wonder bread and went right back to bed
And history books forgot about us and the bible didn't mention us
And the bible didn't mention us, not even once
You are my sweetest downfall
I loved you first, I loved you first
Beneath the stars came fallin' on our heads
But they're just old light, they're just old light
Your hair was long when we first met
Samson came to my bed
Told me that my hair was red
Told me I was beautiful and came into my bed
Oh I cut his hair myself one night
A pair of dull scissors in the yellow light
And he told me that I'd done alright
And kissed me 'til the mornin' light, the mornin' light
And he kissed me 'til the mornin' light
Samson went back to bed
Not much hair left on his head
Ate a slice of wonderbread and went right back to bed
Oh, we couldn't bring the columns down
Yeah we couldn't destroy a single one
And history books forgot about us
And the bible didn't mention us, not even once
You are my sweetest downfall
I loved you first
*****
Páteční podvečer mladého muže... Komfortní byt.
"Tak jak se pořád máte, Lucie?"
"Je mi s tebou fajn."
"No jistě, ale máte říct třeba: 'Děkuji, dobře, ale nejsem Lucie...'"
"Ale já přeci jsem Lucie...?", usmála se a z čela si shrnula medovou ofinu.
"To nevadí, řekněte to."
"Tak tedy - nejsem Lucie...", její půvab byl zralý a lahodný.
"Ale ne, řekněte to celé..."
"Co jako?", klasicky střižená sukně - lahvově zelená -
"'Děkuji, dobře, ale nejsem Lucie.'" - a kolem boků přiléhavá...
"Tak moment, kouzlo už je na cestě!", usmívám se šibalsky a zjitřeně.
Telecí kotlety na hříbkách a rýže na indický způsob - kouzelník já!
"No vy jste úplnej umělec, pane... , jak že jsi to chtěl, abych ti říkala...?"
"Kukačka, sakra! Jako 'Ku-ku-ru-ku-ků Palomá'...", zpívám positivně a podmanivě.
"Tak vy jste úplný umělec, pane Kukačka!"
Vztáhla ke mě štíhlé ruce:
"Vy to nebudete mít v životě jednoduchý..."
Lucie vládla vzácnou intuicí.
Její obraz se teď snažím vyvolat a do uší se mi dere strašidelný smích oplzlého Tajemníka...
Moonlight Serenade
"Tak jak se pořád máte, Lucie?"
"Je mi s tebou fajn."
"No jistě, ale máte říct třeba: 'Děkuji, dobře, ale nejsem Lucie...'"
"Ale já přeci jsem Lucie...?", usmála se a z čela si shrnula medovou ofinu.
"To nevadí, řekněte to."
"Tak tedy - nejsem Lucie...", její půvab byl zralý a lahodný.
"Ale ne, řekněte to celé..."
"Co jako?", klasicky střižená sukně - lahvově zelená -
"'Děkuji, dobře, ale nejsem Lucie.'" - a kolem boků přiléhavá...
"Tak moment, kouzlo už je na cestě!", usmívám se šibalsky a zjitřeně.
Telecí kotlety na hříbkách a rýže na indický způsob - kouzelník já!
"No vy jste úplnej umělec, pane... , jak že jsi to chtěl, abych ti říkala...?"
"Kukačka, sakra! Jako 'Ku-ku-ru-ku-ků Palomá'...", zpívám positivně a podmanivě.
"Tak vy jste úplný umělec, pane Kukačka!"
Vztáhla ke mě štíhlé ruce:
"Vy to nebudete mít v životě jednoduchý..."
Lucie vládla vzácnou intuicí.
Její obraz se teď snažím vyvolat a do uší se mi dere strašidelný smích oplzlého Tajemníka...
Moonlight Serenade
Bylo to skandální, ale nikdo neřekl ani slovo...
Vyměnit si významný pohled nemám s kým...
Tajemník měl nejlepší dredy v okolí, a ptáka vytaženýho přes obě stehna.
Nevím proč, ale oblouk asociací dospěl k loveckému salámu.
Z Martiných prsů už ani její blůzku nezachytil jsem...
Náměstek Horký mě vyzval, abych objasnil "pohnutky pro své činy".
Pomalu se zvedám ze židle.
Předseda si ohryzává prsten.
Přitom mě napadá, že to vlastně vůbec není sranda...
(pokračování v příštím díle)
Tajemník měl nejlepší dredy v okolí, a ptáka vytaženýho přes obě stehna.
Nevím proč, ale oblouk asociací dospěl k loveckému salámu.
Z Martiných prsů už ani její blůzku nezachytil jsem...
Náměstek Horký mě vyzval, abych objasnil "pohnutky pro své činy".
Pomalu se zvedám ze židle.
Předseda si ohryzává prsten.
Přitom mě napadá, že to vlastně vůbec není sranda...
(pokračování v příštím díle)
Autocensura...
Tak by se mi chtělo psát...
(Au! - to censura!)
moje prsty však říkají Ne!
"Nedělej to Vojtěchu... ,
Tvojí smrtí
přeci nic nekončí..."
Autocensura...
(auto censura)
(Au! - to censura!)
moje prsty však říkají Ne!
"Nedělej to Vojtěchu... ,
Tvojí smrtí
přeci nic nekončí..."
Autocensura...
(auto censura)
Kvadratura kruhu...
Nikdo chytrý, nesmí a nemůže
o sobě říct, jak je chytrý...
Nikdo chytrý, nesmí a nemůže
říct, že je hloupý...
Tento člověk m... že je
z města M ... to říci může,
a p-potom
uvidí velikou krev
a kvadraturu kruhu
vyřeší...
pouze částečně...
(- -- -- --- - !)
o sobě říct, jak je chytrý...
Nikdo chytrý, nesmí a nemůže
říct, že je hloupý...
Tento člověk m... že je
z města M ... to říci může,
a p-potom
uvidí velikou krev
a kvadraturu kruhu
vyřeší...
pouze částečně...
(- -- -- --- - !)
Bílá kočička
Mojí nejoblíbenější hračkou je bílá, plyšová kočička.
Jmenuje se Sněhurka, protože má bílou srst, která se třpytí jako bílé sněhové vločky.
Čumáček a ouška má světle růžové.
Její brčálová, hravá očka jakoby stále něco hledala.
Kolem krku jsem Sněhurce uvázala červenou mašličku.
Moc jí to sluší.
Vždy, když je mi smutno, nebo dostanu ve škole dvojku, povím to Sněhurce, pomazlím se s ní, a za chvilku jsem zase veselá.
Když jsme byli ve škole v přírodě, vzala jsem Sněhurku s sebou, aby se mi po ní nestýskalo. Franta a Bohouš mi ji ale ve středu po večeři vzali ze stoličky a házeli s ní po sobě. Musela jsem rychle utíkat pro paní učitelku, a ta mi kočičku vrátila.
A ti oškliví kluci dostali pěkně vyhubováno.
Teď už je Sněhurka zase doma, a tak jí žádné nebezpečí nehrozí!
Moje kamarádky se jmenují Jana a Kamila. Janě i Kamile se Sněhurka také moc líbí.
Než jdu spát, popřeji vždy Sněhurce dobrou noc.
Mám Sněhurku moc ráda.
"No páni, Ivanko, vidíš, to jsi napsala moc hezky...", a pověz nám, "tu kočičku jsi dostala od maminky...?"
"Prosím od strýčka..."
"A strýček ti ji dal k Vánocům, nebo k narozeninám...?"
"Prosím, to já nevím. Strýček mi ji přinesl do parku!"
"Do parku...??"
"Je to takový sad... Chodíme tam večer s Janou a s Kamilou!"
"Tak...???"
"Strýček je moc hodný! Mám ho moc ráda!"
"Bože..."
"... a Jana s Kamilou taky!"
"???"
"HEČ!!!"
Jmenuje se Sněhurka, protože má bílou srst, která se třpytí jako bílé sněhové vločky.
Čumáček a ouška má světle růžové.
Její brčálová, hravá očka jakoby stále něco hledala.
Kolem krku jsem Sněhurce uvázala červenou mašličku.
Moc jí to sluší.
Vždy, když je mi smutno, nebo dostanu ve škole dvojku, povím to Sněhurce, pomazlím se s ní, a za chvilku jsem zase veselá.
Když jsme byli ve škole v přírodě, vzala jsem Sněhurku s sebou, aby se mi po ní nestýskalo. Franta a Bohouš mi ji ale ve středu po večeři vzali ze stoličky a házeli s ní po sobě. Musela jsem rychle utíkat pro paní učitelku, a ta mi kočičku vrátila.
A ti oškliví kluci dostali pěkně vyhubováno.
Teď už je Sněhurka zase doma, a tak jí žádné nebezpečí nehrozí!
Moje kamarádky se jmenují Jana a Kamila. Janě i Kamile se Sněhurka také moc líbí.
Než jdu spát, popřeji vždy Sněhurce dobrou noc.
Mám Sněhurku moc ráda.
"No páni, Ivanko, vidíš, to jsi napsala moc hezky...", a pověz nám, "tu kočičku jsi dostala od maminky...?"
"Prosím od strýčka..."
"A strýček ti ji dal k Vánocům, nebo k narozeninám...?"
"Prosím, to já nevím. Strýček mi ji přinesl do parku!"
"Do parku...??"
"Je to takový sad... Chodíme tam večer s Janou a s Kamilou!"
"Tak...???"
"Strýček je moc hodný! Mám ho moc ráda!"
"Bože..."
"... a Jana s Kamilou taky!"
"???"
"HEČ!!!"
Pro "zámeckého pána" v Praze, A.D. 199O
Pane Petříku,
chápu, že suma, která je uvedená na Vašem listě a se kterou už zvolna se ubíráte k penzi, je safra nedostatečná, ergo nehodná pozornosti.
Tento aspekt chápu, a chápu Vaše gruntovní opovržení nad ním.
Leč - je tu stránka druhá, a tou je ouřad, jehož jsem nepatrnou částí, však částí do té míry, že Vy prostřednictvím mne, neb já co by styčný důstojník musím předat nejprve Vám, a pak zase od Vás jim. Tedy - ten podpis, o nějž jsem Vás prosila, a to písemně, tam, samozřejmě, není. A co mi tedy zbývá, mám-li dodržet nějaký termín, se kterým na mne na ředitelství chvátají? Inu - vrhám se na falšování podpisů, jak jinak.
S Vaším vědomím, do něhož to v téhle chvíli vstupuje. Alespoň doufám. Když ne, doporučuji číst opakovaně. Ale při Vaší briskní inteligenci to pravděpodobně půjde na první pokus.
Takže - podepsala jsem za Vás ze zmíněných důvodů, a hlásím ještě výšku výdělku v roce 1989 - Kčs 10.437,-.
Mějte se dobře, nenechte stoupnout adrenalin na nezvládnutelnou míru, je to zbytečné, neb hovořím v dobrém.
No, a zdravím Vás, básníku, se soustředěním ve hvězdných sférách.
_____________________________________ vlastnoruční podpis (paní K.)
~~~
Tak jak jsem uklízel šuplíky v psacím stole, objevil jsem (kromě jiného) toto dávné, roztomilé psaní, a hned mě napadlo, že jeho uveřejnění zde, by paní K. snad také nevadilo...
chápu, že suma, která je uvedená na Vašem listě a se kterou už zvolna se ubíráte k penzi, je safra nedostatečná, ergo nehodná pozornosti.
Tento aspekt chápu, a chápu Vaše gruntovní opovržení nad ním.
Leč - je tu stránka druhá, a tou je ouřad, jehož jsem nepatrnou částí, však částí do té míry, že Vy prostřednictvím mne, neb já co by styčný důstojník musím předat nejprve Vám, a pak zase od Vás jim. Tedy - ten podpis, o nějž jsem Vás prosila, a to písemně, tam, samozřejmě, není. A co mi tedy zbývá, mám-li dodržet nějaký termín, se kterým na mne na ředitelství chvátají? Inu - vrhám se na falšování podpisů, jak jinak.
S Vaším vědomím, do něhož to v téhle chvíli vstupuje. Alespoň doufám. Když ne, doporučuji číst opakovaně. Ale při Vaší briskní inteligenci to pravděpodobně půjde na první pokus.
Takže - podepsala jsem za Vás ze zmíněných důvodů, a hlásím ještě výšku výdělku v roce 1989 - Kčs 10.437,-.
Mějte se dobře, nenechte stoupnout adrenalin na nezvládnutelnou míru, je to zbytečné, neb hovořím v dobrém.
No, a zdravím Vás, básníku, se soustředěním ve hvězdných sférách.
_____________________________________ vlastnoruční podpis (paní K.)
~~~
Tak jak jsem uklízel šuplíky v psacím stole, objevil jsem (kromě jiného) toto dávné, roztomilé psaní, a hned mě napadlo, že jeho uveřejnění zde, by paní K. snad také nevadilo...
Něco z Alenky...
Svatá, svatá, svatá...
Svatá byla (a je) Alenka...
Včera jsem mluvil po telefonu s její dcerkou - Aničkou,
a že jsem také jsem svatý, svatý... jsem si uvědomil!
(ale jen dvakrát... všimli jste si... ?)
Svatá byla (a je) Alenka...
Včera jsem mluvil po telefonu s její dcerkou - Aničkou,
a že jsem také jsem svatý, svatý... jsem si uvědomil!
(ale jen dvakrát... všimli jste si... ?)
Orange Velvet
________________________________________________
Dnes splynul jsem s ránem na závratném plese...
Vycházím ven - Ó nebesa - jak nadýchnutá komtesa
______________________________________________ je svět...
________________________________ a z bělavé mízy závoj má...
Diadém z perleti mé čelo objímá, odmyká...
______________________ a pod nohama křoupe jinovatka...
Domine, Dilexi Decorum Domus Tuae
Než v ústech se rozpustí jikry Tvé vůle,
v nejtišší struně rozvírám srdce... rozpínám prsty
_________________________________________________ v pěsť -
__________________________________________ plášť proti nebi
__________________________________________________________ prám...
Král sklenutý je - krov -
__________________________ verš svěží, zvoní...
A Slunce, Marie, slunce je broskev -
______________________________________ samet oranžový...
Dnes splynul jsem s ránem na závratném plese...
Vycházím ven - Ó nebesa - jak nadýchnutá komtesa
______________________________________________ je svět...
________________________________ a z bělavé mízy závoj má...
Diadém z perleti mé čelo objímá, odmyká...
______________________ a pod nohama křoupe jinovatka...
Domine, Dilexi Decorum Domus Tuae
Než v ústech se rozpustí jikry Tvé vůle,
v nejtišší struně rozvírám srdce... rozpínám prsty
_________________________________________________ v pěsť -
__________________________________________ plášť proti nebi
__________________________________________________________ prám...
Král sklenutý je - krov -
__________________________ verš svěží, zvoní...
A Slunce, Marie, slunce je broskev -
______________________________________ samet oranžový...
Bohém...
Bohém budiž ten,
který kdyby mohl,
tak kroužil by vysoko
_________ s andskými kondory
a srdce by naplnil chladnou mízou...
Bohémem je ten,
který sedí v hospodě,
či snad lépe krouží krajinou...
a představuje si,
že krouží vysoko s andskými kondory...
a jeho srdce je zachváceno
_________________________ plamenem...
"Pssssssssssssssssssssssssssssssssst"
který kdyby mohl,
tak kroužil by vysoko
_________ s andskými kondory
a srdce by naplnil chladnou mízou...
Bohémem je ten,
který sedí v hospodě,
či snad lépe krouží krajinou...
a představuje si,
že krouží vysoko s andskými kondory...
a jeho srdce je zachváceno
_________________________ plamenem...
"Pssssssssssssssssssssssssssssssssst"
Bukkake... co to je... ?
Jednou, až budu malinký,
ponořím se do skořápky
_____________ z vlašského ořechu,
a pustím se po vodě vstříc...
A Ty - motýlek prokřehlý -
budeš se třepetat
______________ v peřejích svých,
až dolétneš k soutoku
_______________ nad spásný vír,
kam k rozkoši skloní se
____ tři proutky z maliní...
Tehdy tam připluji na krásné lodi...
ponořím se do skořápky
_____________ z vlašského ořechu,
a pustím se po vodě vstříc...
A Ty - motýlek prokřehlý -
budeš se třepetat
______________ v peřejích svých,
až dolétneš k soutoku
_______________ nad spásný vír,
kam k rozkoši skloní se
____ tři proutky z maliní...
Tehdy tam připluji na krásné lodi...
Soused přes kopec, přes ten Černý vrch...
Karel Gott ve své možná nejlepší formě...
(žádnej naturální rock'n'rollista to jistě není, ale jako klukovi - když mě potkal - mi vždy s úsměvem z Fiata zamával a ... a vždy slušně...)
Nu... věčná škoda, že nám to později nevyšlo s tou Jessicou...
(žádnej naturální rock'n'rollista to jistě není, ale jako klukovi - když mě potkal - mi vždy s úsměvem z Fiata zamával a ... a vždy slušně...)
Nu... věčná škoda, že nám to později nevyšlo s tou Jessicou...
Taková Osamělá...
V kožených kozačkách, v kožených šatech, můj život není až tak osamělý, Vojta! (L.S.)
"A ty miluješ ty šaty kožený?" (ona)
"Nikdy jsem kůži nepreferoval." (on)
"To je taková blbost!!!...
__ 'Nikdy kůži nepreferoval...?!' Takovou chujňu žíkáš! Ja miluju v tý kůži... A jesli i ty mě němiloval, tak zase mě miluješ... v TÝ KŮŽI..."
"Tak tedy růže říkáš...(?)"
"KOT!"
Fin
P.S. Madame Laura s tímto textem v zásadě radostně souhlasí, jen ten titul prý měl být jinak:
"Červená růže v černý kůže" (sic!)... (a to je fakt!)
"A ty miluješ ty šaty kožený?" (ona)
"Nikdy jsem kůži nepreferoval." (on)
"To je taková blbost!!!...
__ 'Nikdy kůži nepreferoval...?!' Takovou chujňu žíkáš! Ja miluju v tý kůži... A jesli i ty mě němiloval, tak zase mě miluješ... v TÝ KŮŽI..."
"Tak tedy růže říkáš...(?)"
"KOT!"
Fin
P.S. Madame Laura s tímto textem v zásadě radostně souhlasí, jen ten titul prý měl být jinak:
"Červená růže v černý kůže" (sic!)... (a to je fakt!)
Humor a smích: Vzácné koření?
Pomočilo se děcko! Ha ha ha!
Smysl pro humor si představuji jako zvláštní pavučinku, jako vzácný algoritmus k pochopení nemožného paradoxu. Takové pavučinky dotkne-li se tajemná, nepopsatelná síla, zasmějeme se osvobozeni v novém světě, tam, kde platí jiná, vzdušnější pravidla, ne pouze stísňující příčinnost a "placíři s kasíři"...
Náhle jsme jakoby chytřejší a o něco zdravější...
Je podivuhodné, jak rozdílně lidé vnímají "vtip věci", jak různým věcem se smějí...
Já se směji velmi rád a velmi málo!
Jsou-li různé vůně humoru takřka definičním oborem našich duší, pak mohu přispěchat s otřepaným prohlášením, že z většiny "zábavy" v televizi apod. (pokud ji náhodou potkám) mě obestírá hrůza a studený pot...
Tedy obestírala...
Onehdá moje ušiska a očiska narazila na TV a na "skvost" podobný tomu z podtitulu...
A najednou... něco ve mě prasklo, něco se uvolnilo...
Vyřešil jsem nemožný paradox...
A rozesmál se na celé kolo!
Jane Birkin & Serge Gainsbourg
Smysl pro humor si představuji jako zvláštní pavučinku, jako vzácný algoritmus k pochopení nemožného paradoxu. Takové pavučinky dotkne-li se tajemná, nepopsatelná síla, zasmějeme se osvobozeni v novém světě, tam, kde platí jiná, vzdušnější pravidla, ne pouze stísňující příčinnost a "placíři s kasíři"...
Náhle jsme jakoby chytřejší a o něco zdravější...
Je podivuhodné, jak rozdílně lidé vnímají "vtip věci", jak různým věcem se smějí...
Já se směji velmi rád a velmi málo!
Jsou-li různé vůně humoru takřka definičním oborem našich duší, pak mohu přispěchat s otřepaným prohlášením, že z většiny "zábavy" v televizi apod. (pokud ji náhodou potkám) mě obestírá hrůza a studený pot...
Tedy obestírala...
Onehdá moje ušiska a očiska narazila na TV a na "skvost" podobný tomu z podtitulu...
A najednou... něco ve mě prasklo, něco se uvolnilo...
Vyřešil jsem nemožný paradox...
A rozesmál se na celé kolo!
Jane Birkin & Serge Gainsbourg
"Nikdy nesázej na bělouše!"...,
říkával můj pradědeček mému otci...
Na Velkou Pardubickou jezdíme z rodinné tradice!
Matky matka má chaloupku v tom kraji, v cípu Železných hor, tak tam jezdíme asi proto!
Od malýho kluka, pokud jde o mě...
Pro pochopení pointy ještě dodám, že rád sázím na koně...
Atmosféra se zajisté změnila - tehdy ještě nebyla hrabata a nebyly důstojný anglický princezny , ale dobrý...
Snad dokonce i těm, kterým se koňské dostihy z principu nelíbí, vysvětlili, aby raději už ani neprotestovali a aby vše probíhalo jak-se-patří...
A dobrý!
Dnes byl den jako malovaný, jak za krále Ječmínka...
Na startu je bělka Sixteen...
Podíval jsem se na otce...
V duchu jsem se na něj usmál...
Možná, že vůbec nemyslel na svého dědu a bílé koně...
Spíše myslel na mě...
Na to, proč jsem tak jiný než on... (I po všech těch letech...)
Krásná Sixteen!
Věděl jsem, že vyhraje! (No tak nevěděl, ale byl jsem o tom přesvědčen.)
Sixteen to vyhrála...
... a já taky, protože jsem nevyhrál žádné peníze...
NA BĚLOUŠE...
Na Velkou Pardubickou jezdíme z rodinné tradice!
Matky matka má chaloupku v tom kraji, v cípu Železných hor, tak tam jezdíme asi proto!
Od malýho kluka, pokud jde o mě...
Pro pochopení pointy ještě dodám, že rád sázím na koně...
Atmosféra se zajisté změnila - tehdy ještě nebyla hrabata a nebyly důstojný anglický princezny , ale dobrý...
Snad dokonce i těm, kterým se koňské dostihy z principu nelíbí, vysvětlili, aby raději už ani neprotestovali a aby vše probíhalo jak-se-patří...
A dobrý!
Dnes byl den jako malovaný, jak za krále Ječmínka...
Na startu je bělka Sixteen...
Podíval jsem se na otce...
V duchu jsem se na něj usmál...
Možná, že vůbec nemyslel na svého dědu a bílé koně...
Spíše myslel na mě...
Na to, proč jsem tak jiný než on... (I po všech těch letech...)
Krásná Sixteen!
Věděl jsem, že vyhraje! (No tak nevěděl, ale byl jsem o tom přesvědčen.)
Sixteen to vyhrála...
... a já taky, protože jsem nevyhrál žádné peníze...
NA BĚLOUŠE...
Ella Fitzgerald @ Dinah Shore
Blues for blues dnes hlavně pro sebe...
Summertime
Tento překrásný klip posílám kamarádce M.L. jako vzpomínku na to (pro mě) tolik bolestivé léto!
Na ty z trouby vytažené (a tudíž ještě horké) jablečné řezy, naše niterné výkřiky a moldavský muškát...
Summertime
Tento překrásný klip posílám kamarádce M.L. jako vzpomínku na to (pro mě) tolik bolestivé léto!
Na ty z trouby vytažené (a tudíž ještě horké) jablečné řezy, naše niterné výkřiky a moldavský muškát...
Šíma není člověk, Šíma je Bůh...
Na začátku 70. let...
Rituál s velkým R!
Šííímáááá...
Sportovní hala se zachvívá očekáváním...
před začátkem utkání.
Šíííímááááá...
Sportovní hala burácí!
Dvířka od střídačky se opět konečně pomalu otevírají...
Zbytek týmu i soupeř
už jsou dávno na ploše!
Šímu nevidět...
Dvířka se zavírají.
Další nekonečná minuta!
Co se stalo s Božským Jaroslavem?
Na modré Holeček trpělivě zahřívá betony...
Dvířka se otevírají.
Trenéři a asistenti se vědoucně usmívají.
Delší nekonečné vteřiny... než...
Z útrob stadionu, ďasu podoben...
V rudé masce... stoicky se vynoří...
Šííma! Šííma!
ŠÍMA KREV!
Hala je v extasi!
On! Vtělení orgiastické slasti!
Šaman kolektivního nevědomí a všemi milovaný obránce Sparty Jaroslav Šíma...
JE NA LEDĚ!!!
Dnes už mám Boha jiného!
Malého a uplakaného!
A díky jeho suchým, hořkým slzám mohu ochutnat...
Sladký život!
Rituál s velkým R!
Šííímáááá...
Sportovní hala se zachvívá očekáváním...
před začátkem utkání.
Šíííímááááá...
Sportovní hala burácí!
Dvířka od střídačky se opět konečně pomalu otevírají...
Zbytek týmu i soupeř
už jsou dávno na ploše!
Šímu nevidět...
Dvířka se zavírají.
Další nekonečná minuta!
Co se stalo s Božským Jaroslavem?
Na modré Holeček trpělivě zahřívá betony...
Dvířka se otevírají.
Trenéři a asistenti se vědoucně usmívají.
Delší nekonečné vteřiny... než...
Z útrob stadionu, ďasu podoben...
V rudé masce... stoicky se vynoří...
Šííma! Šííma!
ŠÍMA KREV!
Hala je v extasi!
On! Vtělení orgiastické slasti!
Šaman kolektivního nevědomí a všemi milovaný obránce Sparty Jaroslav Šíma...
JE NA LEDĚ!!!
Dnes už mám Boha jiného!
Malého a uplakaného!
A díky jeho suchým, hořkým slzám mohu ochutnat...
Sladký život!
Mister Twister...
Chubby Checker
Twist tančíme následovně:
Bříškem chodidla přední nohy zamačkáváme do parketu imaginárního špačka (cigaretu) a imaginárním ručníkem v rukou si přitom (zleva doprava a zase zpátky) rytmicky masírujeme zadnici... A ostatní už přijde samo... Snad...
P.S. Já Twist celkem ovládám díky jistému (výtečnému) smyslu pro (biofysickou) stabilitu, a dále, že nám anglická Audrey v těch šedesátých letech (než jsem se narodil) vozila nejenom výše zmiňované singly s "Brouky"...
Chubbyho Checkera vozila taky! Tak!
The Fly
Twist tančíme následovně:
Bříškem chodidla přední nohy zamačkáváme do parketu imaginárního špačka (cigaretu) a imaginárním ručníkem v rukou si přitom (zleva doprava a zase zpátky) rytmicky masírujeme zadnici... A ostatní už přijde samo... Snad...
P.S. Já Twist celkem ovládám díky jistému (výtečnému) smyslu pro (biofysickou) stabilitu, a dále, že nám anglická Audrey v těch šedesátých letech (než jsem se narodil) vozila nejenom výše zmiňované singly s "Brouky"...
Chubbyho Checkera vozila taky! Tak!
The Fly
Psát zde do "blogu"... (?)
... to je jako malý Jiříček...
když mi šlápne
na malíček...
tak mu taky přeci hned neurazim
palici -
železnou kundou...? _ No ne?
No ne???
Mongolové....!
Vy Mongolové (Míra D.)...!!!
Vojta
{tento (nadčasový) příspěvek je theoreticky možno odstranit...}
když mi šlápne
na malíček...
tak mu taky přeci hned neurazim
palici -
železnou kundou...? _ No ne?
No ne???
Mongolové....!
Vy Mongolové (Míra D.)...!!!
Vojta
{tento (nadčasový) příspěvek je theoreticky možno odstranit...}
Karen Armstrong
There's a wonderful story told about Auschwitz that one night the Jews sat with their rabbis and put God on trial. And this is a God who's supposed to look after His people, who is supposed to be full of compassion for the human race, supposed to be all powerful. And they look around this unfolding horror. And they judge God worthy of death and put Him to death. And then the rabbi says that "God is dead, and it is now time for the evening prayer." And that is a profound religious moment, I think, which is God is inexpressible, incomprehensible, undefinable by us. Ideas about God can live and die. But the prayer, the struggle to understand, even in the darkest moments of life, that effort continues and makes us human.
(vybráno zvláště pro Alí, třeba to přeloží za mě {:~}- kdo ví...)
Alí se narodilo druhé děcko!
Synek...
Tak to povídaní od Karen mu
posílám
v dobré víře místo "křtu"...
(vybráno zvláště pro Alí, třeba to přeloží za mě {:~}- kdo ví...)
Alí se narodilo druhé děcko!
Synek...
Tak to povídaní od Karen mu
posílám
v dobré víře místo "křtu"...
Dire Straits
Private Investigations
It's a mystery to me
The game commences
For the usual fee
Plus expenses
Confidential information
It's in a diary
This is my investigation
It's not a public inquiry
I go checking out the report
Digging up the dirt
You get to meet all sorts
In this line of work
Treachery and treason
There's always an excuse for it
And when I find the reason
I still can't get used to it
And what have you got at the end of the day ?
What have you got to take away ?
A bottle of whisky and a new set of lies
blinds on the window and a pain behind the eyes
Scarred for life
No compensation
Private investigations
Sultans of Swing
It's a mystery to me
The game commences
For the usual fee
Plus expenses
Confidential information
It's in a diary
This is my investigation
It's not a public inquiry
I go checking out the report
Digging up the dirt
You get to meet all sorts
In this line of work
Treachery and treason
There's always an excuse for it
And when I find the reason
I still can't get used to it
And what have you got at the end of the day ?
What have you got to take away ?
A bottle of whisky and a new set of lies
blinds on the window and a pain behind the eyes
Scarred for life
No compensation
Private investigations
Sultans of Swing
Mickey, tentokrát barevně...
Filmoví komici vs. Mickey-mousovci
Donald Duck - Kačer - můj jasnej favorit!
Když jsem byl malé dítě, matička mi nakreslila krásnýho barevnýho Donalda v pokojíku,
a to tak, že přes celou stěnu...
Vyrůstal jsem tedy s mladším bráškou a Kačerem Donaldem!
Brášku jsem měl rád!
Malovanej Disneyovec mě ovšem tolik neprovokoval...!
Takže Díky Kačere!
Harpo Marx: I Love Lucy
Laurel & Hardy
(z filmu Way Out West)
Charlie Chaplin...
(němá ukázka)
V den výplaty s penězi a vlastní ženou...
Donald Duck - Kačer - můj jasnej favorit!
Když jsem byl malé dítě, matička mi nakreslila krásnýho barevnýho Donalda v pokojíku,
a to tak, že přes celou stěnu...
Vyrůstal jsem tedy s mladším bráškou a Kačerem Donaldem!
Brášku jsem měl rád!
Malovanej Disneyovec mě ovšem tolik neprovokoval...!
Takže Díky Kačere!
Harpo Marx: I Love Lucy
Laurel & Hardy
(z filmu Way Out West)
Charlie Chaplin...
(němá ukázka)
V den výplaty s penězi a vlastní ženou...
One day older and deeper in debt...
"Šestnáct tun" se mi moc líbilo tak v deseti letech, v dobách "Foglarovek"...
A dnes už rozumím i tomu textu... (nevolej mě sv. Petře!)
Takže jeden slavnej country Baryton a do hajan...
Ford
A dnes už rozumím i tomu textu... (nevolej mě sv. Petře!)
Takže jeden slavnej country Baryton a do hajan...
Ford
I´m a Good Man! But My Love Is All Wrong...
mirkamirka
Tak nějak tak...
(ale bylo to "o fous")
Billie Savatí Prázdniny... (Holiday)
Tak nějak tak...
(ale bylo to "o fous")
Billie Savatí Prázdniny... (Holiday)
Rita Hayworth džampuje v lajně...
a k tomu jí zpívá...
Harry Belafonte!
Doporučuji poslech k ranní kávě, při přípravě ham and eggsů, při holení...
Ahoj!
Tak když jsem se teď trošku probral z té soulové tesknoty (související primárně s absencí (po)řádné soul-ože), můžeme si pustit ještě jednu veselou s Belafontem (L) a Nat King Colem (P)...
Harry Belafonte!
Doporučuji poslech k ranní kávě, při přípravě ham and eggsů, při holení...
Ahoj!
Tak když jsem se teď trošku probral z té soulové tesknoty (související primárně s absencí (po)řádné soul-ože), můžeme si pustit ještě jednu veselou s Belafontem (L) a Nat King Colem (P)...
Two Kings of Soul Music...
Sam Cooke: The Riddle Song
No... Tak já bejt holka, tak bych si přála Sama Cooka...
ZLaté lístky, lístečky... tak pomalinku... snášejí se...
Samuel´s body (he was shot) was mangled...
Otis Redding: That´s How Strong My Love Is
Otis Redding
(Mládeži do 26 let nepřístupno!)
Redding
I was born by a river, oh my
In this little old town
Just like this river
I've been running ever since
It's been alone
Lord, I'm coming but I know, but I know
That changes gotta come, now
Ou yes it is, my oh my oh my oh my
It's been too hard livin', oh my
And I'm afraid to die
I don't know what's up there
Beyond the clouds
It's been alone
Lord I'm coming but I know, but I know
That changes gotta come
Oh yes it is, my oh my oh my
There's a time
I will go to my brother, oh my
I would ask my brother
Will you help me please, oh now oh now
He turned me down
And then I asked my little mother, oh my oh
I said mother, I said mother
I'm down on my knees
It's been time that I go
Lord it's too late
Very long, oh now oh
Somehow I thought I was still able
To try to carry on
It's been alone
Lord I'm coming but I know
That changes gonna come
Oh yes it is
Huh, just like I said
I went to my little baby brother, oh my, my little brother
I asked my brother, brother help me please, oh now
He turned me down
And then I go to my little mother, my dear mother, oh now, huh
I said mother, I said mother I'm down on my knees
But there was a time that I go
Lord it's too late
So very long, oh my oh
Somehow I thought I was still able
To try to carry on
It's been alone
Lord I'm coming but I know, but I know
That changes gotta come, ou
It's been so long, It's been so long
A little too long
But changes gotta come
So tired, so tired of suffering
Standing by myself
Has given up a home
But changes gotta come
You know, you know that I know
And I know that you know
Honey, That a change is gonna come, oh now, oh my
I gotta...
Sam Cooke
No... Tak já bejt holka, tak bych si přála Sama Cooka...
ZLaté lístky, lístečky... tak pomalinku... snášejí se...
Samuel´s body (he was shot) was mangled...
Otis Redding: That´s How Strong My Love Is
Otis Redding
(Mládeži do 26 let nepřístupno!)
Redding
I was born by a river, oh my
In this little old town
Just like this river
I've been running ever since
It's been alone
Lord, I'm coming but I know, but I know
That changes gotta come, now
Ou yes it is, my oh my oh my oh my
It's been too hard livin', oh my
And I'm afraid to die
I don't know what's up there
Beyond the clouds
It's been alone
Lord I'm coming but I know, but I know
That changes gotta come
Oh yes it is, my oh my oh my
There's a time
I will go to my brother, oh my
I would ask my brother
Will you help me please, oh now oh now
He turned me down
And then I asked my little mother, oh my oh
I said mother, I said mother
I'm down on my knees
It's been time that I go
Lord it's too late
Very long, oh now oh
Somehow I thought I was still able
To try to carry on
It's been alone
Lord I'm coming but I know
That changes gonna come
Oh yes it is
Huh, just like I said
I went to my little baby brother, oh my, my little brother
I asked my brother, brother help me please, oh now
He turned me down
And then I go to my little mother, my dear mother, oh now, huh
I said mother, I said mother I'm down on my knees
But there was a time that I go
Lord it's too late
So very long, oh my oh
Somehow I thought I was still able
To try to carry on
It's been alone
Lord I'm coming but I know, but I know
That changes gotta come, ou
It's been so long, It's been so long
A little too long
But changes gotta come
So tired, so tired of suffering
Standing by myself
Has given up a home
But changes gotta come
You know, you know that I know
And I know that you know
Honey, That a change is gonna come, oh now, oh my
I gotta...
Sam Cooke
Něco pro fajnšmekry: King Crimson
Elephant Talk
Band obnovený v r. 1981: Fripp, Belew, Bruford, Levin
____________ Tony Levin hraje na nástroj zvaný "Chapman stick"
King Crimson
Nemohu zde nevzpomenout svého spolužáka ze Zatlanky Vladana Fojtů...
Byli jsme asi ve "druháku" a byl to zřejmě on a jeho nápad:
"Vojto, nechceš jít zítra do Futura na King Crimson? Znám je trochu od bráchy - je to lahůdka... a, jak říká brácha: ´pro fajnšmekry only!´"
A tak jsme šli.
Psal se rok 198O, žádný anglický rockeři se tehdy do Prahy zrovna moc nehrnuli, (a také už uběhlo šest let od rozpadu prvního crimsnovskýho "bandu" ). My jsme tudíž rádi vzali za vděk (dnes už legendárním) Futurum klubem a "poslechovou diskotékou" s diapozitivy a komentářem.
Ve vzrušeném očekávání sedíme v poslední řadě - kvůli akustice.
Sál je vyprodaný.
Světla zhasínají...
A PAK PŘIŠLO TO, CO PŘIJÍT MUSELO...
Tmavý sál se zničehož naplnil "Soundem"! - explosí, který mi vzala dech... a duši.
A přikovala ke křeslu!
A znalci dobře tuší, o co šlo.
Byl to Greg Lake vtělený do Schizoidmana 21. století...
Původní sestava: Fripp, McDonald, Lake, Giles, Sinfield
Band obnovený v r. 1981: Fripp, Belew, Bruford, Levin
____________ Tony Levin hraje na nástroj zvaný "Chapman stick"
King Crimson
Nemohu zde nevzpomenout svého spolužáka ze Zatlanky Vladana Fojtů...
Byli jsme asi ve "druháku" a byl to zřejmě on a jeho nápad:
"Vojto, nechceš jít zítra do Futura na King Crimson? Znám je trochu od bráchy - je to lahůdka... a, jak říká brácha: ´pro fajnšmekry only!´"
A tak jsme šli.
Psal se rok 198O, žádný anglický rockeři se tehdy do Prahy zrovna moc nehrnuli, (a také už uběhlo šest let od rozpadu prvního crimsnovskýho "bandu" ). My jsme tudíž rádi vzali za vděk (dnes už legendárním) Futurum klubem a "poslechovou diskotékou" s diapozitivy a komentářem.
Ve vzrušeném očekávání sedíme v poslední řadě - kvůli akustice.
Sál je vyprodaný.
Světla zhasínají...
A PAK PŘIŠLO TO, CO PŘIJÍT MUSELO...
Tmavý sál se zničehož naplnil "Soundem"! - explosí, který mi vzala dech... a duši.
A přikovala ke křeslu!
A znalci dobře tuší, o co šlo.
Byl to Greg Lake vtělený do Schizoidmana 21. století...
Původní sestava: Fripp, McDonald, Lake, Giles, Sinfield
Ať žije Polska...
Možná... že po neděli,
sem umístím
jednu
ze svých
vrcholových
_________ básní...
To nikdo neví...
(ani Zuzanna ´Waršavka´ to neví!)
Maryla Rodowicz
Buenos Aires
sem umístím
jednu
ze svých
vrcholových
_________ básní...
To nikdo neví...
(ani Zuzanna ´Waršavka´ to neví!)
Maryla Rodowicz
Buenos Aires
Ať žijí pařátí kohoutí...
... a ten ´rozvrkočenej´ kredenc taky...
To ´video´, ... je jasně kitch & šiška...
To je jasná věc...
Však po shlédnutí "Medvídka"... (?)
Ach jo.........................
A já zatím prý snad ještě nemám...
Takže tedy musíte chvilku počkat!
S tímhle mučivě krásným kýčem...
Ach jo ( )
A Credence ze mě mačkaj´ šťávu
jako málokdo druhej...
takže... s tím Osvobozením naším...
to asi zbude jen na ty Žaponce...
(a dobře tomu tak)
Steppenwolf
To ´video´, ... je jasně kitch & šiška...
To je jasná věc...
Však po shlédnutí "Medvídka"... (?)
Ach jo.........................
A já zatím prý snad ještě nemám...
Takže tedy musíte chvilku počkat!
S tímhle mučivě krásným kýčem...
Ach jo ( )
A Credence ze mě mačkaj´ šťávu
jako málokdo druhej...
takže... s tím Osvobozením naším...
to asi zbude jen na ty Žaponce...
(a dobře tomu tak)
Steppenwolf
Woody Allen:The Vodka Ad
"Mám jizvy na duši!... Byl jsem kojen umělými ňadry..."
Monique van Vooren -
Sošná sexy krasavice (původem z Belgie) se kterou Allen v r. 1966 skutečně nafotil reklamu na vodku Smirnoff!
Sir Noël Coward (1899-1973) -
Dramatik, herec, elegán - modelový případ suché britské nonšalance a vytříbeného životního stylu.
My Fair Lady -
"Dokonalý muzikál" --- Premiéra se konala v r. 1956 na Broadwayi. Higginse hrál Rex Harrison, Lízu famósní Julie Andrews. V neméně slavném filmovém zpracování se v titulní roli představila (ač ji sama nenazpívala) maková panenka Audrey Hepburn.
Pygmalion -
V řecké báji (zapsané Ovidiem ve sbírce Metamorfosy) je Pygmalion zdatným sochařem, který se zamiluje svého výtvoru - úchvatné Galatey ze slonoviny.
Jeho péče o ni je tak dojemná a láska tak opravdová... až bohyně lásky Venuše promění Galateu ve skutečnou ženu...
Pygmalion (G.B. Shaw) -
Slavný Ir uvedl divadelní hru Pygmalion v r. 1913 ve Vídni (německy), premiéra v angličtině se pak konala o rok později v Londýně.
Profesor fonetiky Henry Higgins se vsadí se svým přítelem, plukovníkem Pickeringem, že prostou "dívku z lidu", cockney květinářku Elizu Doolitle, naučí "správné" výslovnosti a vybranému (upper-class) chování, a představí ji místní smetánce coby "vévodkyni". Věc se podaří, zdali však celá taškařice skončí svatbou svatbičkou zůstává v původní versi pootevřené... Spíše však ne... (a Eliza si vezme mladého fešáka jménem Freddy...). Ach jo!
Sám Shaw napsal scénář ke stejnojmennému (oskarovému) filmu, který měl premiéru v r. 1938.
Tato verse se pak stala předlohou pro výše zmíněný muzikál (M.F.L.) s Hepburnovou (1964).
(Zde už snad Líza, věříme, zůstane s profesorem...)
Sir Lawrence Olivier (1907-1989)
Herecká ikona 20.století. Vrcholný představitel shakespearovských rolí ve filmu i na na divadle (e.g. Richard III).
Howdy [Mokey?] -
Tak toto je (pro mě) "takový malý překladatelský oříšek"... (jhhds)
"Howdy" je jasný: Původní "How do you do" (při prvním představení/seznámení) je zeslangováno do významu prostého "Hallo!" (Ahoj!)
"Mokey"...(?) by snad mohla být taková ta holčičí "chytrost" (jak vyzrát na chlapy), a pak i "cítit se ´high´" (koks pro naše manekýnky) - být "v poho"... (ruka má nebohá zdráhala se to-hle-to strašidelné "v poho" byť jen i vyťukat...!!!).
Takže s kým že to měl sir Olivier vlastně dělat tu "Vodku"...?
S "poučenou" kočkou, jíž (v okamžiku, kdy je mu představena) pohotově praví zhruba toto:
"ČAU KOTĚ, TAK KOUKÁM, ŽE JSI ´V POHO´...?"... (a významně na ní mrkne).
Pravděpodobnější všek přeci jen bude, že Ona říká Jemu:
"TAK JAK JE, BRÁCHO? JSI OK...?"... (a smyslně se pousměje).
(Kdo to ví nejlépe, ať mi dá vědět...!)...
p.s. akdosnadpovažujemépsanízauvozovkysexistickéuvozovkyaťnezap
____ omenežesepohybujemevšedesátýchletechhromenone?
Obersturmbannführer Adolf Eichmann -
Nacistický pohlavár odpovědný za deportace Židů do vyhlazovacích táborů.
Po válce se mu podařilo uprchnout z amerického zajetí, a po roztodivných peripetiích (které nevrhají dobré světlo na tehdejší Vatikán) se nakonec usadit v Argentině.
Trhlo naň 11.5. 1960! Hvězda Mossadu (izraelská tajná služba) Tzvika Malkhin se svými druhy ho lapili přímo před jeho domem na předměstí Buenos Aires..., svázali do rance, a propašovali zpět do Izraele!
Eichmann byl později souzen, odsouzen a oběšen...
N.B. Woody (vl. jm. Königsberg) je čistě židovského původu.
Annie Hall
"Nikdy bych nechtěl patřit do žádného klubu, který by měl za člena někoho jako jsem já..."
(Woody zde geniálně parafrázuje Groucho Marxe.)
Love and Death
Monique van Vooren -
Sošná sexy krasavice (původem z Belgie) se kterou Allen v r. 1966 skutečně nafotil reklamu na vodku Smirnoff!
Sir Noël Coward (1899-1973) -
Dramatik, herec, elegán - modelový případ suché britské nonšalance a vytříbeného životního stylu.
My Fair Lady -
"Dokonalý muzikál" --- Premiéra se konala v r. 1956 na Broadwayi. Higginse hrál Rex Harrison, Lízu famósní Julie Andrews. V neméně slavném filmovém zpracování se v titulní roli představila (ač ji sama nenazpívala) maková panenka Audrey Hepburn.
Pygmalion -
V řecké báji (zapsané Ovidiem ve sbírce Metamorfosy) je Pygmalion zdatným sochařem, který se zamiluje svého výtvoru - úchvatné Galatey ze slonoviny.
Jeho péče o ni je tak dojemná a láska tak opravdová... až bohyně lásky Venuše promění Galateu ve skutečnou ženu...
Pygmalion (G.B. Shaw) -
Slavný Ir uvedl divadelní hru Pygmalion v r. 1913 ve Vídni (německy), premiéra v angličtině se pak konala o rok později v Londýně.
Profesor fonetiky Henry Higgins se vsadí se svým přítelem, plukovníkem Pickeringem, že prostou "dívku z lidu", cockney květinářku Elizu Doolitle, naučí "správné" výslovnosti a vybranému (upper-class) chování, a představí ji místní smetánce coby "vévodkyni". Věc se podaří, zdali však celá taškařice skončí svatbou svatbičkou zůstává v původní versi pootevřené... Spíše však ne... (a Eliza si vezme mladého fešáka jménem Freddy...). Ach jo!
Sám Shaw napsal scénář ke stejnojmennému (oskarovému) filmu, který měl premiéru v r. 1938.
Tato verse se pak stala předlohou pro výše zmíněný muzikál (M.F.L.) s Hepburnovou (1964).
(Zde už snad Líza, věříme, zůstane s profesorem...)
Sir Lawrence Olivier (1907-1989)
Herecká ikona 20.století. Vrcholný představitel shakespearovských rolí ve filmu i na na divadle (e.g. Richard III).
Howdy [Mokey?] -
Tak toto je (pro mě) "takový malý překladatelský oříšek"... (jhhds)
"Howdy" je jasný: Původní "How do you do" (při prvním představení/seznámení) je zeslangováno do významu prostého "Hallo!" (Ahoj!)
"Mokey"...(?) by snad mohla být taková ta holčičí "chytrost" (jak vyzrát na chlapy), a pak i "cítit se ´high´" (koks pro naše manekýnky) - být "v poho"... (ruka má nebohá zdráhala se to-hle-to strašidelné "v poho" byť jen i vyťukat...!!!).
Takže s kým že to měl sir Olivier vlastně dělat tu "Vodku"...?
S "poučenou" kočkou, jíž (v okamžiku, kdy je mu představena) pohotově praví zhruba toto:
"ČAU KOTĚ, TAK KOUKÁM, ŽE JSI ´V POHO´...?"... (a významně na ní mrkne).
Pravděpodobnější všek přeci jen bude, že Ona říká Jemu:
"TAK JAK JE, BRÁCHO? JSI OK...?"... (a smyslně se pousměje).
(Kdo to ví nejlépe, ať mi dá vědět...!)...
p.s. akdosnadpovažujemépsanízauvozovkysexistickéuvozovkyaťnezap
____ omenežesepohybujemevšedesátýchletechhromenone?
Obersturmbannführer Adolf Eichmann -
Nacistický pohlavár odpovědný za deportace Židů do vyhlazovacích táborů.
Po válce se mu podařilo uprchnout z amerického zajetí, a po roztodivných peripetiích (které nevrhají dobré světlo na tehdejší Vatikán) se nakonec usadit v Argentině.
Trhlo naň 11.5. 1960! Hvězda Mossadu (izraelská tajná služba) Tzvika Malkhin se svými druhy ho lapili přímo před jeho domem na předměstí Buenos Aires..., svázali do rance, a propašovali zpět do Izraele!
Eichmann byl později souzen, odsouzen a oběšen...
N.B. Woody (vl. jm. Königsberg) je čistě židovského původu.
Annie Hall
"Nikdy bych nechtěl patřit do žádného klubu, který by měl za člena někoho jako jsem já..."
(Woody zde geniálně parafrázuje Groucho Marxe.)
Love and Death
To Renny With a Smile...
LaVern Baker
Doneste velké a černé (nepřesolené) olivy! Bez pecek či s... (x)
DONESTE ČERNÝ OLIVY... A DONESTE JICH HODNĚ... !!!
VOODOO, VOODOO...
Bohyně lásky a tance a smyslnosti... etc... se v nejednoznačných rituálech Voodoo zove Erzulie (též Ezili).
N.B. Ezili má tři božské manžely... (a nejen na Haiti!).
____ Takže Bacha... !!!
Vtípek s "Bacha!" je sice starý, ... a mistr Johann nadčasový!
Doneste velké a černé (nepřesolené) olivy! Bez pecek či s... (x)
DONESTE ČERNÝ OLIVY... A DONESTE JICH HODNĚ... !!!
VOODOO, VOODOO...
Bohyně lásky a tance a smyslnosti... etc... se v nejednoznačných rituálech Voodoo zove Erzulie (též Ezili).
N.B. Ezili má tři božské manžely... (a nejen na Haiti!).
____ Takže Bacha... !!!
Vtípek s "Bacha!" je sice starý, ... a mistr Johann nadčasový!
Narozeniny!
(Sweet Sixteen)
...
André Langer, narozen 1.9. 1991 v Praze
Sluneční znameni: Panna
Zamíření: Kamera
Titulní role, střih, kamera, režie: Oslavenec André
...
André Langer, narozen 1.9. 1991 v Praze
Sluneční znameni: Panna
Zamíření: Kamera
Titulní role, střih, kamera, režie: Oslavenec André
Louis Armstrong Soothing...
What a Wonderful World - nejprodávanější singl v U.K. v r. 1968
Louis Armstrong and Duke Ellington: Duke's Place
The Beatles
The Mersey Sound
Anna
Moje anglická prateta Audrey vozila "nám" ty PRVNÍ BEATLESÁCKÝ SINGLY ještě předtím, než jsem se narodil...
´Jako slepý k houslím´, přišel jsem tedy - já - dítě Fortuny - k hotovému - ´pětačtyřicítkovému´ pokladu... A "ANNA (GO WITH HIM)" patřila k mým.... byla snad moje úplně Nej Nej...!
V silném, naivně erotickém opojení vlníval jsem se potom před gramofonem, domnívaje se, že "až budu veliký", svět bude krásný...
Později jsem se naučil text písně, naladil lennonovský falset, a chutě jal se "obluzovati" kdekoho... (Býval jsem vpravdě "děsný číslo", ale - jak zpívá Ivan Hlas - "tenkrát se to ještě smělo".)
Nikdy to však už nebylo až tak ´úplně úplně Ono´... Ta přesladká "tíže v kolenou" devítiletého kavalíra před gramofonem... s Annou...
Paul McCartney: Rocky Raccoon (The White Album - 1968)
...
Když McCartney vzpomínal na Lennonovy sebezničující zvyky, vyprávěl: "Často říkal věci jako: 'Kdybys ses octl na okraji útesu a uvažoval, jestli máš skočit nebo ne - zkus skočit'." McCartney, který stále viděl barevně a trojrozměrně, řekl, Ne, to neudělám. Bál se. To mu dělalo občas starosti. "Cítil jsem se mizerně, když jsem říkal ne. Myslel jsem si, Ach, tak to jsem já, podívejte se na mě, samá nuda."
Ross Benson: PAUL McCARTNEY Behind the Myth
přeložili Linda Bartošková a Pavel Kosatík
Strawberry Fields Forever
London Calling
Příteli z plání - volám tě zpátky
Jen leť orle stříbrovlasý...
Jak průzračné krásy byla tvá mysl
když skráně ti protkala suchou solí...
Dýchám tvou sůl... a tasím -
čáry na dlaních otevírám...
Volám vás zpátky, dávné manekýnky,
jak hašišové dýmky šeptaly jste mi do uší,
že nemít Vás
se nesluší...
Zpátky tě volám, Smrti v jahodových polích
Na slast sladké umírání,
tak bolná je nevinnost,
když se Zrzka pousměje - znenadání
Volám tě zpátky spásná budoucnosti,
horo minulá - horo báječná -
k sobě tě volám...
Anna
Moje anglická prateta Audrey vozila "nám" ty PRVNÍ BEATLESÁCKÝ SINGLY ještě předtím, než jsem se narodil...
´Jako slepý k houslím´, přišel jsem tedy - já - dítě Fortuny - k hotovému - ´pětačtyřicítkovému´ pokladu... A "ANNA (GO WITH HIM)" patřila k mým.... byla snad moje úplně Nej Nej...!
V silném, naivně erotickém opojení vlníval jsem se potom před gramofonem, domnívaje se, že "až budu veliký", svět bude krásný...
Později jsem se naučil text písně, naladil lennonovský falset, a chutě jal se "obluzovati" kdekoho... (Býval jsem vpravdě "děsný číslo", ale - jak zpívá Ivan Hlas - "tenkrát se to ještě smělo".)
Nikdy to však už nebylo až tak ´úplně úplně Ono´... Ta přesladká "tíže v kolenou" devítiletého kavalíra před gramofonem... s Annou...
Paul McCartney: Rocky Raccoon (The White Album - 1968)
...
Když McCartney vzpomínal na Lennonovy sebezničující zvyky, vyprávěl: "Často říkal věci jako: 'Kdybys ses octl na okraji útesu a uvažoval, jestli máš skočit nebo ne - zkus skočit'." McCartney, který stále viděl barevně a trojrozměrně, řekl, Ne, to neudělám. Bál se. To mu dělalo občas starosti. "Cítil jsem se mizerně, když jsem říkal ne. Myslel jsem si, Ach, tak to jsem já, podívejte se na mě, samá nuda."
Ross Benson: PAUL McCARTNEY Behind the Myth
přeložili Linda Bartošková a Pavel Kosatík
Strawberry Fields Forever
London Calling
Příteli z plání - volám tě zpátky
Jen leť orle stříbrovlasý...
Jak průzračné krásy byla tvá mysl
když skráně ti protkala suchou solí...
Dýchám tvou sůl... a tasím -
čáry na dlaních otevírám...
Volám vás zpátky, dávné manekýnky,
jak hašišové dýmky šeptaly jste mi do uší,
že nemít Vás
se nesluší...
Zpátky tě volám, Smrti v jahodových polích
Na slast sladké umírání,
tak bolná je nevinnost,
když se Zrzka pousměje - znenadání
Volám tě zpátky spásná budoucnosti,
horo minulá - horo báječná -
k sobě tě volám...
P.S. I´ve Been Dancing All Right...
ZENOVÉ DOMINO
Zprvu jsem si myslil, že si starýho Fatse přehraji zde v Klubu "jen tak" - sobě pro radost (a pak ho smažu), bla, bla, bla...
Ale teď, v brzkém odpoledni, už vidím vše zcela jinak:
Domino je Filosof... Nehodlá se, pochopitelně, státi žádným "kolem" (a wheel), nýbrž "hlavounem" - důležitou (a bohatou) personou, panem "Někdo" (a wheel - sl.)...
A až se jím / jí stane...
PAK UŽ TĚ NEBUDE CHTÍT (chtít) !!! No není to "Bomba"...?
(Uznejte sami!)
Díky Domino!
příliš mnoho ................................................. (teček?) ......
Zprvu jsem si myslil, že si starýho Fatse přehraji zde v Klubu "jen tak" - sobě pro radost (a pak ho smažu), bla, bla, bla...
Ale teď, v brzkém odpoledni, už vidím vše zcela jinak:
Domino je Filosof... Nehodlá se, pochopitelně, státi žádným "kolem" (a wheel), nýbrž "hlavounem" - důležitou (a bohatou) personou, panem "Někdo" (a wheel - sl.)...
A až se jím / jí stane...
PAK UŽ TĚ NEBUDE CHTÍT (chtít) !!! No není to "Bomba"...?
(Uznejte sami!)
Díky Domino!
příliš mnoho ................................................. (teček?) ......
A Tribute to The Three Rock ´n´ Roll Stars...
Buddy Holly: Everyday
Good Morning, Good Afternoon, Good Evening... Gentle People!
Blíží se Září...
Tak jsem si vzpomněl, že 7. září 1936 se v Lubbocku v Texasu narodil "pioneer" něžně zajíkavého Rock ´n´ Rollu - Charles Hardin Holley, později známý jako BUDDY HOLLY...
Lonesome Tears
NEVYZPYTATELNÉ JSOU CESTY OSUDU...
Šetřivému krasavci Dionu DiMucci (z The Belmonts) se 36$ za nabízené místo v Bonanze zdálo hříšně moc peněz... a tak si čtverák prozpěvuje (a věru, že dobře) ještě dnes...
Runaround Sue
...Tu noc (po koncertu v Clear Lake v Iowě) se do vymrzlého autobusu nechtělo nikomu... Letěli by všichni, ale do letadla Beechcraft Bonanza se kromě pilota vejdou už jen tři pasažéři...
Odlet byl naplánovaný na 01:00 z nedalekého letiště v Mason City. Další štace: Fargo, Severní Dakota...
Smíšek a radiovej-showman "The Big Bopper" Richardson se kurýroval na chřipku, tak mu kámoš z Hollyho bandu přepustil místo... Buddy měl svý jistý, jednak to by "šéf" - sám Bonanzu objednal - jednak se do Farga potřeboval dostat co možná nejrychleji, aby si v tamní "laundry" před dalším vystoupením stačil přeprat ponožky a spoďáry...
A mladičký Ritchie Valens...? Ten do té doby takovým érem ještě neletěl, tak si o svoji legendu hodil tolarem... ... (a vyhrál)...
Vichřice hnala ostrý sníh proti statečnému stroji...
Holly... Rave On
Bopper... Chantilly Lace
Toho rána, 3. února 1959:
Srdce mladýho rock´n´rollovýho vesmíru strnulo...
Ritchie Valens... Donna
Tak... Pro dnešek hotovo!... Snad mi teď ty dva Gambrinusy (co si hodlám dopřát) vyčítat nebudete...?
_________________________________________ Vojta
Good Morning, Good Afternoon, Good Evening... Gentle People!
Blíží se Září...
Tak jsem si vzpomněl, že 7. září 1936 se v Lubbocku v Texasu narodil "pioneer" něžně zajíkavého Rock ´n´ Rollu - Charles Hardin Holley, později známý jako BUDDY HOLLY...
Lonesome Tears
NEVYZPYTATELNÉ JSOU CESTY OSUDU...
Šetřivému krasavci Dionu DiMucci (z The Belmonts) se 36$ za nabízené místo v Bonanze zdálo hříšně moc peněz... a tak si čtverák prozpěvuje (a věru, že dobře) ještě dnes...
Runaround Sue
...Tu noc (po koncertu v Clear Lake v Iowě) se do vymrzlého autobusu nechtělo nikomu... Letěli by všichni, ale do letadla Beechcraft Bonanza se kromě pilota vejdou už jen tři pasažéři...
Odlet byl naplánovaný na 01:00 z nedalekého letiště v Mason City. Další štace: Fargo, Severní Dakota...
Smíšek a radiovej-showman "The Big Bopper" Richardson se kurýroval na chřipku, tak mu kámoš z Hollyho bandu přepustil místo... Buddy měl svý jistý, jednak to by "šéf" - sám Bonanzu objednal - jednak se do Farga potřeboval dostat co možná nejrychleji, aby si v tamní "laundry" před dalším vystoupením stačil přeprat ponožky a spoďáry...
A mladičký Ritchie Valens...? Ten do té doby takovým érem ještě neletěl, tak si o svoji legendu hodil tolarem... ... (a vyhrál)...
Vichřice hnala ostrý sníh proti statečnému stroji...
Holly... Rave On
Bopper... Chantilly Lace
Toho rána, 3. února 1959:
Srdce mladýho rock´n´rollovýho vesmíru strnulo...
Ritchie Valens... Donna
Tak... Pro dnešek hotovo!... Snad mi teď ty dva Gambrinusy (co si hodlám dopřát) vyčítat nebudete...?
_________________________________________ Vojta
"V zářící sakristii chrámu slunečního Boha..."
DOWN BY THE RIVERSIDE
LÉTO BUDIŽ POCHVÁLENO, BUDIŽ POZDRAVENO...
...
Tak tu konečně máme také ty mnou tolik opěvované Ženy... A v tomto případě jsou to vskutku ženy takříkajíc JAKSEPATŘÍ...
Ta napravo, to je DINAH SHORE, a ta nalevo... sakra... gospelová diva MAHALIA JACKSON, kterou bych, sakra, vydržel poslouchat snad I V TOM sakra RÁJI... HALLELUIAH!
P.S. To "budiž pochváleno" je samosebou nějaký citát, který (též samosebou) nemíním vydávat za svoji vlastní "chytračinu"... Ale odkud "to" je, možná tuším, na "sto pro" si však fakty fakt nejsem jistý! Takže... kdo to ví, nechť nám "to" milosrdně prozradí v komentáři... Tak!
André,
Together we stand, divided we fall...
(with this poetic club)!!! V
LÉTO BUDIŽ POCHVÁLENO, BUDIŽ POZDRAVENO...
...
Tak tu konečně máme také ty mnou tolik opěvované Ženy... A v tomto případě jsou to vskutku ženy takříkajíc JAKSEPATŘÍ...
Ta napravo, to je DINAH SHORE, a ta nalevo... sakra... gospelová diva MAHALIA JACKSON, kterou bych, sakra, vydržel poslouchat snad I V TOM sakra RÁJI... HALLELUIAH!
P.S. To "budiž pochváleno" je samosebou nějaký citát, který (též samosebou) nemíním vydávat za svoji vlastní "chytračinu"... Ale odkud "to" je, možná tuším, na "sto pro" si však fakty fakt nejsem jistý! Takže... kdo to ví, nechť nám "to" milosrdně prozradí v komentáři... Tak!
André,
Together we stand, divided we fall...
(with this poetic club)!!! V
+++
Je noc, letní, teplá a vlahá...
(krásná jsi v Hrabalově libosadu)
a rozsvícená světla žhavá
spálí Tvůj šat...
a krystalky mých polibků
na řasách...
(krásná jsi v Hrabalově libosadu)
a rozsvícená světla žhavá
spálí Tvůj šat...
a krystalky mých polibků
na řasách...
A film by André Langer
made for Langer's Dinner w.w.w. klub
Martin Třešňák
S láskou to zkrátka vůbec nebývá jednoduché...
...v tomto divokém světě...
Cat Stevens
Wild World
Now that I've lost everything to you,
you say you want to start something new,
and it's breaking my heart you're leaving,
baby I'm grieving.
But if you wanna leave take good care,
hope you have a lot of nice things to wear,
but then a lot of nice things turn bad out there.
Oh baby baby it's a wild world,
it's hard to get by just upon a smile.
Oh baby baby it's a wild world.
I'll always remember you like a child, girl.
You know I've seen a lot of what the world can do,
and it's breaking my heart in two,
cause I never want to see you sad girl,
don't be a bad girl,
but if you want to leave take good care,
hope you make a lot of nice friends out there,
but just remember there's a lot of bad and beware,
beware,
Oh baby baby it's a wild world,
it's hard to get by just upon a smile
Oh baby baby it's a wild world,
and I'll always remember you like a child, girl.
Baby I love you, but if you wanna leave take good care,
hope you make a lot of nice friends out there,
but just remember there's a lot of bad,
and beware, beware,
oh baby baby it's a wild world,
it's hard to get by just upon a smile.
Oh baby baby it's a wild world,
and I'll always remember you like a child, girl.
Martin Třešňák
S láskou to zkrátka vůbec nebývá jednoduché...
...v tomto divokém světě...
Cat Stevens
Wild World
Now that I've lost everything to you,
you say you want to start something new,
and it's breaking my heart you're leaving,
baby I'm grieving.
But if you wanna leave take good care,
hope you have a lot of nice things to wear,
but then a lot of nice things turn bad out there.
Oh baby baby it's a wild world,
it's hard to get by just upon a smile.
Oh baby baby it's a wild world.
I'll always remember you like a child, girl.
You know I've seen a lot of what the world can do,
and it's breaking my heart in two,
cause I never want to see you sad girl,
don't be a bad girl,
but if you want to leave take good care,
hope you make a lot of nice friends out there,
but just remember there's a lot of bad and beware,
beware,
Oh baby baby it's a wild world,
it's hard to get by just upon a smile
Oh baby baby it's a wild world,
and I'll always remember you like a child, girl.
Baby I love you, but if you wanna leave take good care,
hope you make a lot of nice friends out there,
but just remember there's a lot of bad,
and beware, beware,
oh baby baby it's a wild world,
it's hard to get by just upon a smile.
Oh baby baby it's a wild world,
and I'll always remember you like a child, girl.
Paul Simon - You Can Call Me Al (písnička) & Vojtěch Petřík - V seně majoránky (básnička-písnička)
Ustlal bych pro nás v seně majoránky
a potom odemknul Tvé tajné schránky…
snad nebudeš říkat, že srdce Tě zebe,
až poplujem spolu blízko nebe...
Tam v nebi je Ráj, kde ustává čas –
až ztichne můj hlas
tam najdu svou stáj…
a zde v šírém světě
se karusel točí,
a Ty bys mě líbala na obočí,
a Ty bys mě líbala na víčka,
že jsi má holka – písnička…
P.S. Někdo by si třeba mohl pomyslet, že výše uvedená básnička -
písnička nepluje až tak “blízko nebe“, jako spíše na hranici
kýče… To je ale asi tak to jediné, co proti ní (básničce - písničce)
onen “někdo“ může dělat… Praví autor hrdě, spolu s klasikem…
Celestiální (nebeský,líbezný, blankytně modrý atd.) vztah mezi autorem písničky (Simon) a autorem básničky-písničky (Petřík) příkladně ilustruje následující historka:
Už je to nějaký pátek…
V pozdním večeru (po perném dni, předpokládám) sedím v klubu na Lávce (věřte, že v té době to ještě býval vcelku noblesní, příjemný podnik) - Sedím nad řekou v otevřeném okně - zasněn, zaposlouchán v šumný hukot Staroměstského jezu… Jazyk smáčím v obligátním bílém střiku…
Když v tom…
Se sklenkou bílého vína v levé ruce, vchází Paul Simon... přirazí k baru a s ležérní vzdušností položí na něj předloktí volné pravačky (žádní 'bodyguardi' na něm - div se světe - nejsou vidět)... Zkoumavě se rozhlédne kolem….
Takže si mě, čerchmant, přeci jenom našel…!
Zapýřil jsem se… skoro jako holka. Také se trochu zastyděl... Proč jsem vlastně ten večer nebyl na Letné, na jeho koncertě…?
A pak................ to přišlo!
Náhle - v okamžiku – zpřítomnil se mi ten křehký čas dospívání - prvních lásek - ona jemná, provoněná slečna z Budapešti, co se mnou nad velebným Dunajem v jasuplném rozechvění dvojhlasně (a paradoxně) pěla “Bridge over Troubled Water“ - doba, kdy jsem při poslechu písniček Paula Simona (a Arthura Garfunkela) “sladce zemdléval“, a písně samotné, považte, v duchu překřtil na “pomněnky“… Hm…! ( Tak se mi tedy taky smějte...)
Současně s tím vším...
Vojtěchovo tělo jakoby nehmotným, čarodějným proudem taženo bylo - z okna zpátky - dovnitř do místnosti! - Bože můj! Nohy dolů z římsy samy padají, a... bez mé vůle směrem k Mistru kráčejí a ... Ústa otevírají se...!
A kdo tam tehdy někde poblíž byl, musel slyšet, SLYŠEL - nad těmi partiturami (co tam měli na bar-pultu pro parádu pod sklem) , nad těmi notami - jak: “THANK YOU, THANK YOU, SIR…!!!“, od srdce k srdci zazvonilo lokálem…
TĚCHTO PĚT SLOV! Jen těchto pět slov…
Paul Simon se chápavě pousmál, a v odpověď zlehka potřásl hlavou.
Správně tuším, že pětkrát…
Epilog:
A pročpak jsem to tehdy vlastně nebyl na Letné, na Jeho koncertě…?
Možná jsem měl zrovna málo peněz, možná, že lístek byl příliš drahý ( Ahoj, “Cimrmane“!)...
Nejspíše to však bylo tím, že jsem nikdy nepřivykl tzv. “masovkám“ (mega-koncerty - a to i těch 'stars' mému vkusu nejmilejších - v to počítaje!)!
Následujícího dne mě ovšem kamarádi (co tam byli) poinformovali: Koncert byl “prostě skvělý“...a Paul Simon … skvělý, úžasný… celestiální!
... a nejen v New Yorku najdeme duše, které si připadají nejposlednější a jediné na světě... bať, bať...
Mess Around
= flákat se (v barových tančírnách), šaška ze sebe dělat, začínat si / flirtovat (s půvabnými děvčaty)...
Zpěv: The Ultimate Genius - Mr. Ray Charles
Sestavili jsme pro Vás žebříček nejoblíbenějších skladeb! Hlasujte s rozvahou! Máme se věru nač těšit...
... tak tedy jestě jednu od toho Pelvise... aby mu to nebylo líto, králíkovi...
Zpívej Kingu !!!
KING CREOLE
There's a man in New Orleans who plays rock and roll
He's a guitar man with a great big soul
He lays down a beat like a ton of coal
He goes by the name of King Creole
You know he's gone, gone, gone
Jumpin' like a catfish on a pole
You know he's gone, gone, gone
Hip shaking King Creole
When the king starts to do it Baby, it's as good as done
He holds his guitar like a tommy gun
He starts to growl from way down in his throat
He bends a string and "that's all she wrote"
Well, he sings a song about a crowded hole
He sings a song about a jelly roll
He sings a song about pork and greens
He sings some blues 'bout New Orleans
You know he's gone, gone, gone
Jumpin' like a catfish on a pole
He plays something evil, then he plays something sweet
No matter what he plays, you got to get up on your feet
When he gets the rockin' fever baby, heaven sakes
He don't stop playin' 'till the guitar breaks
Zpěv: The Ultimate Genius - Mr. Ray Charles
Sestavili jsme pro Vás žebříček nejoblíbenějších skladeb! Hlasujte s rozvahou! Máme se věru nač těšit...
... tak tedy jestě jednu od toho Pelvise... aby mu to nebylo líto, králíkovi...
Zpívej Kingu !!!
KING CREOLE
There's a man in New Orleans who plays rock and roll
He's a guitar man with a great big soul
He lays down a beat like a ton of coal
He goes by the name of King Creole
You know he's gone, gone, gone
Jumpin' like a catfish on a pole
You know he's gone, gone, gone
Hip shaking King Creole
When the king starts to do it Baby, it's as good as done
He holds his guitar like a tommy gun
He starts to growl from way down in his throat
He bends a string and "that's all she wrote"
Well, he sings a song about a crowded hole
He sings a song about a jelly roll
He sings a song about pork and greens
He sings some blues 'bout New Orleans
You know he's gone, gone, gone
Jumpin' like a catfish on a pole
He plays something evil, then he plays something sweet
No matter what he plays, you got to get up on your feet
When he gets the rockin' fever baby, heaven sakes
He don't stop playin' 'till the guitar breaks
STRACH
A film by André Langer & co.
made for Langer's Dinner w.w.w. klub
Také už jste měli někdy v životě Strach? Strašný, strašlivý strach...? Opravdu?
Tak to je dobře! Dnes nám o něm - v teple počítače - můžete napsat...
Uááá(rh)!!!
made for Langer's Dinner w.w.w. klub
Také už jste měli někdy v životě Strach? Strašný, strašlivý strach...? Opravdu?
Tak to je dobře! Dnes nám o něm - v teple počítače - můžete napsat...
Uááá(rh)!!!
Motto: "Vysoké frekvence povzbuzují činnost mozkových buňek!"
(Alfred Tomatis)
Ke kávě či čaji- pro Gentlemany s inteligencí libovolně mezi 20 a 220- LIMONÁDOVÝ KOLÁČ...
Upečeme Limonádový koláč! Tento, ještě teplý, polijeme polevou, kterou jsme umíchali ve vodní lázni z moučkového cukru, másla, kakaa a rumu. Nakonec koláč posypeme strouhaným kokosem... (podle Hrníčkové kuchařky)
(Alfred Tomatis)
Ke kávě či čaji- pro Gentlemany s inteligencí libovolně mezi 20 a 220- LIMONÁDOVÝ KOLÁČ...
Upečeme Limonádový koláč! Tento, ještě teplý, polijeme polevou, kterou jsme umíchali ve vodní lázni z moučkového cukru, másla, kakaa a rumu. Nakonec koláč posypeme strouhaným kokosem... (podle Hrníčkové kuchařky)
Bernardine
Ladies & Gentlemen,
Slyšeli jste písníčku od Pata Boona, kterou si připomínáme 30. výročí úmrtí našeho oblíbeného singera, dosud žijícího Elvise Presleyho... & ...
založení Langer's Dinner w.w.w. klubu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
