Kdyby byl Magorov aneb Dítě školou povinné

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

V valašské dědině, v jizbě tiché,
krojovaná selka za stolem dřevěným -
Před sebou krajáč v něm mléko bílé
se kochá divadlem podivným.

Podivné věci se ve světničce dějí -
krojovaná selka ani nedutá,
rty se jí samou nedočkavostí chvějí,
nahý Kristuspán po malém podiu někam utíká.

V plechovém hrnci (nese ho Kristuspán),
prázdném, ale vařícím,
je zapíchnuta jehla jako trám,
ve dně samou nenávistí k jehle hořícím.

"Proč si ten Krist, nahý a bos,
o hrnec zbytečně prsty pálí?"
dí v duchu selka hledíc na falos,
za kterýžto Krista mlčky chválí.

Švédský hokejista ještě v propoceném ribanu,
obrací se na Krista, který mezitím již hrnec položil:
"Nevím jestli za tohle se do ráje dostanu...?"
a výsledky Zlatého slavíka pak před ním rozložil.

Zlatý slavík, to je anketa o nejlepšího zpěváka -
Vyhrál to Kristuspán, druhý byl Karel Gott;
na třetí místo odsunuli toho Švéďáka...
Kdo tipoval obráceně, ten to prostě neuhod'

Selce lezou oči z důlků...
ale již ne, již nechme toho divadla
Stačí, když toho napíšeme půlku,
vždyť jiný pánbíček teď naklonil svá vahadla...

a já se pak probudil, a byl jsem celej zpocenej...

(Překlepáno z krasopisného školního listu - zvláštní)