Bílá kočička

Mojí nejoblíbenější hračkou je bílá, plyšová kočička.
Jmenuje se Sněhurka, protože má bílou srst, která se třpytí jako bílé sněhové vločky.
Čumáček a ouška má světle růžové.
Její brčálová, hravá očka jakoby stále něco hledala.
Kolem krku jsem Sněhurce uvázala červenou mašličku.
Moc jí to sluší.

Vždy, když je mi smutno, nebo dostanu ve škole dvojku, povím to Sněhurce, pomazlím se s ní, a za chvilku jsem zase veselá.

Když jsme byli ve škole v přírodě, vzala jsem Sněhurku s sebou, aby se mi po ní nestýskalo. Franta a Bohouš mi ji ale ve středu po večeři vzali ze stoličky a házeli s ní po sobě. Musela jsem rychle utíkat pro paní učitelku, a ta mi kočičku vrátila.
A ti oškliví kluci dostali pěkně vyhubováno.

Teď už je Sněhurka zase doma, a tak jí žádné nebezpečí nehrozí!
Moje kamarádky se jmenují Jana a Kamila. Janě i Kamile se Sněhurka také moc líbí.
Než jdu spát, popřeji vždy Sněhurce dobrou noc.
Mám Sněhurku moc ráda.

"No páni, Ivanko, vidíš, to jsi napsala moc hezky...", a pověz nám, "tu kočičku jsi dostala od maminky...?"
"Prosím od strýčka..."
"A strýček ti ji dal k Vánocům, nebo k narozeninám...?"
"Prosím, to já nevím. Strýček mi ji přinesl do parku!"
"Do parku...??"
"Je to takový sad... Chodíme tam večer s Janou a s Kamilou!"
"Tak...???"
"Strýček je moc hodný! Mám ho moc ráda!"
"Bože..."
"... a Jana s Kamilou taky!"
"???"

"HEČ!!!"