*****
Vojto (píše Miri)
včera v tom večerním stesku po zvířatech vybavila se mi scéna už předminulého? léta.
Usínám, budí mě mě hrom a blesk, vyklopím okýnko...
Ležíš v trávě, něčím přikryt a s Tebou pod tím něčím Cit i Pejsek, které by jinak do bouřky nikdy nikdo nevyhnal.
Bouřka bylo to jediné, co v nich vylávalo strach. Panický.
V Libni:
'Lumpíku!' (An.)
'Z dcerky se ti klube slovo-tvůrce' (V.)
'Já vim, že se Vojtovi líbim' (An.)
'To víš, Andulka je na starší, Láďa se jí taky líbí' (A.)
'Nech toho, mamí' (An.)
'Proč máš na tý posteli dva polštáře takhle vedle sebe?' (An.)
'Nech toho, pidižvíku' (V.)
'Mohl bys mít Elišku' (An.)
'Aha aha...' (v.)
'Tý už je asi třináct nebo čtrnáct... ale pořád tak nějak divně šišlá...
ASI BYS JÍ NEJDŘÍV MUSEL NAUČIT...
NĚJAK POŘÁDNĚ MLUVIT!!!'
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
