Básnička od mojí mámy

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

šibřinky břinky břinky
___ nás navštívily nepřipravené
_______ jako nahé v trní kde odložené dítě vrní
Haf haf štěká kočka a nasazuje si prizmatické brýle
zlá chvilička chvíle

Kolotoč však zůstává a jede si dál
dokolečka dokola dokolečka dokola





Moje máma není žádná spisovatelka básní.
Když mi tedy toto před lety ukázala (a věnovala),
blahosklonně (a trochu útrpně) jsem povzdechl
a pousmál se.

Teď však vidím jasně, že blahosklonnost
v tomto případě vůbec nebyla na místě.
Jasně vnímám ryzí mateřský cit a cit
pro poezii...

Poema IV

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Šalebnou zemí šel ranný podzim
_____________________ královstvím her...
Vyšplhám v koruny divokých višní
________ na lýtkách mne studí zaschlá krev


Zmámený vůní lučních trav
______ chci ještě jednou ochutnat
__________________________ západ Slunce -
souboj s obzorem, ten starodávný klam,
________________ když sféry se barví rudě


A dál se usmívám nad tou klauniádou...
___ Sám jsem obzor sám; pro jiné, kteří nikdy nedojdou...
_______________________________ ať se jim kůže barví
_____________________________________________třeba rudě...




Tak toto je moje první "opravdová" básnička.
Napsal jsem ji v 17 letech po návratu z Indie.
'Hrdinou' obrazu je ovšem kluk zhruba devítiletý.
"Šalebnou zemí" zde zovu Východní Čechy (ten cíp Železných hor).

Návrat

Zchátralá gesta - znamení stesku;

Z přístavních hrází
___________________ cesta křížová...