*****

Páteční podvečer mladého muže... Komfortní byt.

"Tak jak se pořád máte, Lucie?"
"Je mi s tebou fajn."
"No jistě, ale máte říct třeba: 'Děkuji, dobře, ale nejsem Lucie...'"
"Ale já přeci jsem Lucie...?", usmála se a z čela si shrnula medovou ofinu.
"To nevadí, řekněte to."
"Tak tedy - nejsem Lucie...", její půvab byl zralý a lahodný.
"Ale ne, řekněte to celé..."
"Co jako?", klasicky střižená sukně - lahvově zelená -
"'Děkuji, dobře, ale nejsem Lucie.'" - a kolem boků přiléhavá...

"Tak moment, kouzlo už je na cestě!", usmívám se šibalsky a zjitřeně.

Telecí kotlety na hříbkách a rýže na indický způsob - kouzelník já!

"No vy jste úplnej umělec, pane... , jak že jsi to chtěl, abych ti říkala...?"
"Kukačka, sakra! Jako 'Ku-ku-ru-ku-ků Palomá'...", zpívám positivně a podmanivě.
"Tak vy jste úplný umělec, pane Kukačka!"

Vztáhla ke mě štíhlé ruce:

"Vy to nebudete mít v životě jednoduchý..."

Lucie vládla vzácnou intuicí.

Její obraz se teď snažím vyvolat a do uší se mi dere strašidelný smích oplzlého Tajemníka...















Moonlight Serenade