Laura...

.
nechci se chlubit, ač...

věrné čte-nářky mi po tomto příspěvku budou nevěrné!

Laura: mluvila Rusky, však česky se naučila vynikajícím způsobem:

"Kde jsi koupil tu sbíječku (sic!), kterou jsi si zasáhl Lauru..?."

(Laura o sobě (zásadně!) mluvila ve třetí osobě...)

KDO NEVĚŘÍ, AŤ ZA LAURICIÍ BĚŽÍ...

(Laura si dávala desítky jmen, ale vždy to byla varianta Laury: Loročka, Lara, Lávra... atd... Byl jsem z ní hotovej a celošílenej... AHOJ!)

Lorka, Larka, Laryska, Larušenka... (stovky jmen...)

A jak jsem pak uviděl ten náš plod (ten chuchel) ve skříňce v "Klubu"... (erotickým):

"Lauro, raději to převaž mašlí, a pošli koníčka-Plaváčka do Vltavy, po Vltavě..."

A TAK SE TAKÉ STALO....

(Ale bylo by to bývalo silný dítě, asi, a krásný dítě taky... ASI - !!!)

Nevidím se černě...

.
S Alenkou jsme se vždycky koupali naostro...
Ve slunci, v různých mořích...
A nejdřív ze všeho se mi vždycky opálil malej Vojta, jak mi visí mezi nohama.
Narozdíl od Aleny (krémy) jsem se vždycky opaloval dobře, do bronzova.
Malej byl přitom hned dočista černej...

"Zase mám černýho Beduína," pravím já.

Alena: "Beduíne...!"

(Tak to byla taková malá, intelektuálně ne-příliš náročná vzpomínka.)

P.S. To zdvojený (sic!) "vždycky", to tam mám schválně, ale Vy děvčata, až budete zase něco spisovat - až se budete opalovat, tak se po mě raději neopičte... nepůsobilo by to (možná) úplně vhodně!

Krvavý vinohrad...

.
Až umřu, širokokošiláči se budou smát:
"Jen teč Vojtěchu, krvavý potoku, byl jsi náš
miláček - krvavý vinohrad."

A mízu mýho srdce
vypije matička Země...

Tak to jen tak...