Heavens haven't helped me out, folks ........ I need some cash !

Následující text uveřejňuji bez konsultace s autorkou, ale zkusím se s ní spojit a tuto černotu nějak zlegalisovat. Pak se zájemci dozví i jméno a příjmení.

Jeden ubohý pes zkoušel najít kost bez krve.
Když uviděl, že ji nenajde,
nahodil vše skrývající sýr
a s ocasem na hlavě se vydal boudě vstříc.
Našel v ní svého pána,
leč i v jeho kostech shledal krev.
Ubohý pes pána prohledal
až do morku kostí.
"Jak ukrutné!", volali sousedé.
"Vždyť ten pes studuje anatomii nejsoucna!"

Z Filipova cestopisu - 1983 (začátek)

Skutečný počátek cesty, o které chci psát, patří do jednoho opuštěného, krásně umístěného lomu ve Velké Chuchli. Neboť pod večerním sluncem osvětlenou skálou, tvořící jednu jeho stěnu, se měly konat schůzky pěveckého souboru koncipovaného pro tři sta pěvců. Myšlenka tohoto souboru se zrodila v hlavě mého spolužáka Vojty Petříka a též v hlavě mé. Nevím, bylo-li to naší organizační neschopností nebo čím, ale ze tří schůzek souboru vynikla co do počtu účastníků ta druhá - sešlo se nás sedm. Na třetí a poslední jsem byl s Vojtou sám.

Druhé, nejslavnější schůzky pěveckého souboru "Moudivláček" (jméno vymyslel Vojta), se zúčastnila také jedna krásná slečna, tuším jménem Kateřina. A ta se v rámci řečí, které jsme v lomu vedli, zmínila o překrásném výletu do Polska, který podnikla se svým hochem, a na kterém zažila mnoho jedinečných událostí.

A o měsíc později jsem seděl ve své gymnaziální lavici a vzpomínal na již zkrachovalý "Moudivláček" a na krásnou slečnu Kateřinu a její vyprávění o Polsku. A tím vše začalo, neboť jsem nelenil, vytrhl kousek papíru ze sešitu a poslal svému příteli Vojtovi vzkaz: "Vojto, pojeď o prázdninách na tejden do Polska!" A ten odpověděl: "Nechtěl bys jet do Ruska?" Já jsem na dálku přikývl a měli jsme oba do konce vyučování o čem snít, přemýšlet a o přestávkách debatovat...