Šíma není člověk, Šíma je Bůh...

Na začátku 70. let...
Rituál s velkým R!
Šííímáááá...
Sportovní hala se zachvívá očekáváním...
před začátkem utkání.
Šíííímááááá...
Sportovní hala burácí!
Dvířka od střídačky se opět konečně pomalu otevírají...
Zbytek týmu i soupeř
už jsou dávno na ploše!
Šímu nevidět...
Dvířka se zavírají.
Další nekonečná minuta!
Co se stalo s Božským Jaroslavem?
Na modré Holeček trpělivě zahřívá betony...
Dvířka se otevírají.
Trenéři a asistenti se vědoucně usmívají.
Delší nekonečné vteřiny... než...
Z útrob stadionu, ďasu podoben...
V rudé masce... stoicky se vynoří...
Šííma! Šííma!
ŠÍMA KREV!
Hala je v extasi!
On! Vtělení orgiastické slasti!
Šaman kolektivního nevědomí a všemi milovaný obránce Sparty Jaroslav Šíma...
JE NA LEDĚ!!!

Dnes už mám Boha jiného!
Malého a uplakaného!
A díky jeho suchým, hořkým slzám mohu ochutnat...
Sladký život!