Prozřetelností se nejspíše zovou zázračné oči, které vše vidí.
Já si ty oči představuji jako krystalky mořské soli ochutnatelné v ranním vánku, za předpokladu, že já sám stanu se tím vánkem.
Prozřetelností někdo nazývá tušeného správce věcí vezdejších.
Nebeskou sílu, která vše řídí.
Já si tu sílu představuji jako bez-bolestnost ochutnatelnou na cestě, za předpokladu, že já sám stanu se onou cestou a bolestí.
Pro staré Peršany vyvstávaly z prozřetelnosti pouze Dobré věci. Věci ostatní byly připsány na vrub prosté absenci této kvality.
To však bylo ve staré Persii...
Cítil jsem překvapující potřebu o Prozřetelnosti něco napsat...
...ač nevím, co Prozřetelnost je. Vím, že ono zvláštní slovo souvisí s ilusí svobodné vůle. Či snad to není iluse?
Vím, že ono zvláštní slovo souvisí s osudem člověka a během světa.
S mým vlastním osudem.
Cítil jsem naléhavou potřebu vychloubat se a obhájit zdánlivě neobhajitelné.
Bylo mi 27 let. Moje duše se rozlomila! Z Vodnářských nervů byly naráz servány všechny ochranné pochvy. Nevědomí vyvřelo jako ostrovní sopky. Propadl jsem vizím a astrálnu. Byl mučen pekelnou sírou, ač, paradoxně, "looked like a film star". (A.) Klasická duševní porucha nikým (pochopitelně?) nezjištěna...
Minulý týden jsem byl navštívit A.
Sedím v boudě, kouřím...
V tom mě napadá: "Proč já, takový nejhodnější kluk, musel jsem být taková kurva?"
(Chtěl jsem se asi vypsat z mého vztahu s A...)
Když jsem se s ní seznámil, A. byla jako nějaká renesanční princezna.
Později už to nebyla až taková princezna. Alespoň v mých očích ne.
Toužil jsem po dokonalosti. A svoji ženu zraňoval.
Nemohl jsem si nijak pomoci. Cítil jsem se jako raněné zvíře.
A k tomu jěště ty obnažené nervy.
Každý den přemítal jsem o Prozřetelnosti.
O tom, že náš vztah smutně skončí.
A nebyl jsem schopen nám nijak pomoci...
Svět kolem mě se stával peklem.
Nemohl jsem mu nijak pomoci. A sobě také ne. Nemohu si pomoci. Jsem kurva!
Minulý týden zahlédl jsem "titulek" na obálce jakéhosi ženského časopisu:
NAZÍ ČTYŘICÁTNÍCI!
Svlékli jsme pro vás: herce, managery, milionáře! (Snad to cituji dostatečně přesně...)
AŤ ŽIJÍ HERCI!
AŤ ŽIJÍ DĚLNÍCI!!
atd. ...
(zpívalo se v čase očekávání politické svobody)
AŤ ŽIJÍ PRO NÁS SVLEČENÍ MANAGEŘI!!!
Bývalou ženu jsem něžně políbil na tvář.
Možná nejsem až taková kurva...
Díky Prozřetelnosti!
Faravahar
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat