*****
Něco se stalo. Ale jak se to stalo? Během jediné noci? - či se k nám něco nenápadně blížilo již delší čas, a my jsme si (toho) povšimly až dnes? Ano, ty dívky - ty mladé, hezké dívky, které zpívaly jako Sirény, jako mořské panny - všechny sladké a průzračné - rozverné melodie, rozevláté melodie. Teď je melodie pryč, ač ony dívky otevírají a zavírají svá ústa jako dřív. Byl jim snad vyříznut jazyk?
Tak je to i s dětským nářkem, s plačkami na pohřbech, s výkřiky, které - zvláště za nocí - ožívaly v postavách šílenců a mučených. To samé platí i pro ptáky: létají si jako dřív, čechrají si peří jako dřív, hlavy zakloněné, zobáky doširoka otevřené, a přesto němí. Němí nebo oněmělí? Kdo si dal tu práci s velikým kobercem neviditelného sněhu, který zadržuje všechen zvuk?
Poslouchejte: lístky již nešelestí, vítr nevzdychá, naše srdce nebijí. Vše utichlo. Spadlo do hrobu. Nebo jsme to my, kdo spadl? Možná, že svět není nezvučný, možná jen my jsme hluché. Která membrána nás takhle odděluje od hudby, na kterou jsme dříve tančily? Proč neslyšíme?
Margaret Atwood: Something Has Happened
Přeložil: Vojta
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
