Intermezzo

...................



Když nemohu dýchat

a nemohu spát...

a tíseň propaluje tkáň ---

skláním se k polštáři

pravou tváří...



A v oltářích světla

tříští se skleněná - když

počítat snažím se:


jedna- či dvě- ?

či dva...

... na koncích lana ...



Sanctificetur Nomen Tuum, Domine...





Své tělo skládám do vzorce

ve stabilisované poloze -


... XXX .. XX .. XX .. XX .. - X - - XXX ...


a tisknu se k matracím

z koňských žíní...



A ne-snažím se vstoupit do záře...!




Tož pane Dvořáku! – Mistře!

Largo z Novosvětské

by nebylo špatné...



Možná se zítra zas probudím... a spatřím...

motýla

a bažanta...









A ještě tedy ta musica:

Habeš a 'Zagorka' v tiskárně 'Svoboda'

*****

Magdaléna -. knedlík a rohlík... ku svačině

*************************************************************************

Nejslabší (můj) příspěvek Ever!

Prý, když jsem byl... (ale to je jedno, toto smažu)!



Já bych moc rád napsal 'příspěvek' 'Moninec'...
Äle to by bylo tak strašně veselý a taky tak horo-rovitý...
Byl tam taky Borek... ten to v(jo)í
Borek u mě rád (strašně t.j. úžasně) taky tančil (v Libni)...
Nahatý... (úplně nahatý)

No jo...

Povídám mu vždycky 'Tancuj, Boříku, tancuj, ale mojí kůži nech na 'na pokoji''
Ä Borek tancoval (vždy)
jako Kristus Pán (sám)
a naší smlouvu (vždy-cinky) dodržel...


Kde je mu , sakra, konec... (tomu Borkovi)....

Nejradši jsme pak měli tu Mahalii (J)

... to jsem se pak (vždy-cinky) taky přidal k (tomu) Borkovi...

(logicky)






(Ale to ještě nejní nic proti tomu 'Moninci')

Možná ještě i dnes vychází Slunce tam někde... nad Alabamou

*****

Možná zrají klasy a
možná pomalu jezdí vlaky -
a vlasy tý jižanský krásky
v mladém obilí se točí
někde nad Alabamou...




Komentář k 'pěti řádkům nahoře':



Cítím 'svoji' rodnou

Zemi

tak plnou všeho,
tak vyčerpanou,
a proto 'asi tak'
nedůtklivou

nemyslím vlastně 'ani
tak' tu rodnou a vlídnou

českou zemi

možná spíš mám na srdci

TY VOBČANY V NÍ!!!

Klodzko

*****
Nevím, zdali má smysl vyjmenovávat všechny ty vísky a vrchy, které jsme v Kladsku navštívili, všechny ty kostely, svíčky a 'muka' (a my nebyly žádný 'svíčkový báby' na křížových cestách - já jsem ovšem byl 'křížová cesta', bál jsem se vysokých skal - těch převisů a hran, řeknu jen, že Děčínské stěny mi proti tomu 'tam' připadaly jako jednoduchá tráva).

A také lázně...

Také jsme byli v lese, na procházce - Griby - různé přírodní tvary a výjevy jako od Brauna (jsou tam k 'vidění'), a možná ještě lepší - protože z první přírody; modlil jsem se tiše ke každému (asi tak pátému) útvaru, ke každému Paganovi (obrostlému mechem a lesní ztuhlou vodou), klopýtali jsme pod útesy, pod převisy - dlouho celé hodiny - a další hodiny, a potom už jen lehce a svobodně přes balvany a přes kořeny - Alenka měla radost z těch hřibů - vyhrnula si sukni, a do té sukně během cesty sbírala a nasbírala obrovitánské hřiby (já jen kroutil hlavou nad tou pošetilostí), a z každého uloveného hřibu měla takovou radost, až se ve mě duše tetelila... jednoduchým přáním - léčivými prameny (však také ty ošklivější hřiby musila během cesty ze sukně vyhodit, aby jí tam pak jěště zůstalo místo na nějaké úplně nejkrásnější hřiby) - a když jsme pak vyšli z těch všech převisů a skal - z toho 'lesa' ven (já celej šťastnej, že poslední kilometry už jsem nemusil býti v existenciálních úzkostech)... tak... Alena mě zničehož nic obejme a povídá-mi vesele, šťastně:

Ty jsi tak ... ty úplně voníš těma houbama... voníš celej jako ty hřiby...

Miri, kurňa, kde je 'oslavný článek'? Sakra!

*****




P.S. Vlci zřejmě zabili učitelku z Aljašky, když si šla u odlehlé vesnice zaběhat do přírody. Policie k tomu došla podle výsledků pitvy a ohledání místa, kde byla dvaatřicetiletá Candice Bernerová nalezena. Informovala o tom v sobotu stanice BBC.

(To jsem, naštěstí, jenom 'opsal'.) Tak!

Tři Okna

**************

Tři okna vidím...
(krásná okna okna)

Ach V sebe vklíněná jsou (ta okna)

Které však z těch oknů
za svojí, za manželinku
pojmu

ach - TO

TO ZA-TÍM NIKDY NEVÍM...