Růžové brýle

Včera jsem byl se třemi ženami.
V kavárně.
Dvě z nich se navzájem znaly.
Dvě jsem znal sám, třetí jsem viděl podruhé.
Ještě tam s námi byl kytarista
lehce nadprůměrné úrovně.

Ty ženy byly tak různé
jako eskymácké báje.
I jejich antidepresíva byla různá.
Pily rudé víno, i když to se prý nemá...
na ta antidepresíva...

Však bylo zde thema!
Co dím? Bylo zde Thema, thema
pro ně společné, a tedy radostné,
jak jen radostný snad někdy mohl být
červenec v prosinci.

Užasle poslouchal jsem
důvěrně rozjařené historie
z nové psychofarmakologie,
a neuvěřitelně znějící názvy
těch, věřme, tak blahodárných
tabletek...

Veselí žen podporoval
kytarista veselými písničkami.
Občas přidal jsem se ke zpěvu.
Prý už to nebude trvat dlouho,
a 'Antidepresívních' bude většina
(pokud tomu tak není již dnes...).

Ty ženy mi důvěřovaly,
a ani já nebyl prost jistých
sympatií k nim.
Náladu jsem však nechtěl zkalit...
a tak jen optat se
na čerstvý vzduch jsem šel,

kde, případně, daly by se sehnat

Růžové brýle...