...
První 'opravdické' hodinky dostal jsem k tomu 'fiží z pepita' v šesti letech, abych 'důstojně' nastoupil do první třídy ZDŠ. Z toho dovozuji, že událost, kterou zde hodlám zaznamenat, odehrála se v blahých časech mé předškolní 'nevinnosti'...
Už samo vystoupení cirku 'Berolina' (s těmi třpytně ztepilými berlínskými kráskami-laněmi (na obřích a stříbřitých koulích)) bylo nadpomyslným zážitkem, pozvedajícím dětskou duši (a představivost) do vyšších sfér.
Potom ještě procházka po Letné kolem stánků se vším možným a klidné teplo rodičovských dlaní...
A potom se stalo něco, na co jsem zjevně nebyl připraven...
U jednoho ze stánků mi táta koupil hodinky.
Jen tak, aniž bych o něco žebronil...
TY HODINKY BYLY TAK KRÁSNÉ, ŽE ANI NEUKAZOVALY ČAS...
Byl to vlastně jen takový náramek z průsvitných plastikových destiček spojených třemi provázky-gumičkami... A také voněly oranžádou, parkem na té Letné a andělským dechem...
Byl jsem zmaten. Zmaten nad zmatek... Omámen!
NEBOŤ NEVĚDĚL JSEM,
ZDALI PLUJI PO NEBI SEDMÉM
.................... ČI DEVÁTÉM...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
