Celý svět je jeden velký koncert lidských duší...
... zpíval písničkář Karel Plíhal na svém prvním elpíčku.
Tehdy jsem míval podobné pocity...
Pokud by to však snad někdy bylo platilo (sic), a pokud by to mělo platit i v éře
Vy-Vole-ných
bytostí, napadá mě (skoro laškovně), že zahodím své (první?) housle, a hrdlem -
namísto takového koncertování - proliju raději na ex -
4 LAHVÁČE...
________________________________________________________ Vojtěch
P.S. Tomu "šťasnýmu" nešťastníkovi, tomu se neposmívám...
Prozřetelnost
Prozřetelností se nejspíše zovou zázračné oči, které vše vidí.
Já si ty oči představuji jako krystalky mořské soli ochutnatelné v ranním vánku, za předpokladu, že já sám stanu se tím vánkem.
Prozřetelností někdo nazývá tušeného správce věcí vezdejších.
Nebeskou sílu, která vše řídí.
Já si tu sílu představuji jako bez-bolestnost ochutnatelnou na cestě, za předpokladu, že já sám stanu se onou cestou a bolestí.
Pro staré Peršany vyvstávaly z prozřetelnosti pouze Dobré věci. Věci ostatní byly připsány na vrub prosté absenci této kvality.
To však bylo ve staré Persii...
Cítil jsem překvapující potřebu o Prozřetelnosti něco napsat...
...ač nevím, co Prozřetelnost je. Vím, že ono zvláštní slovo souvisí s ilusí svobodné vůle. Či snad to není iluse?
Vím, že ono zvláštní slovo souvisí s osudem člověka a během světa.
S mým vlastním osudem.
Cítil jsem naléhavou potřebu vychloubat se a obhájit zdánlivě neobhajitelné.
Bylo mi 27 let. Moje duše se rozlomila! Z Vodnářských nervů byly naráz servány všechny ochranné pochvy. Nevědomí vyvřelo jako ostrovní sopky. Propadl jsem vizím a astrálnu. Byl mučen pekelnou sírou, ač, paradoxně, "looked like a film star". (A.) Klasická duševní porucha nikým (pochopitelně?) nezjištěna...
Minulý týden jsem byl navštívit A.
Sedím v boudě, kouřím...
V tom mě napadá: "Proč já, takový nejhodnější kluk, musel jsem být taková kurva?"
(Chtěl jsem se asi vypsat z mého vztahu s A...)
Když jsem se s ní seznámil, A. byla jako nějaká renesanční princezna.
Později už to nebyla až taková princezna. Alespoň v mých očích ne.
Toužil jsem po dokonalosti. A svoji ženu zraňoval.
Nemohl jsem si nijak pomoci. Cítil jsem se jako raněné zvíře.
A k tomu jěště ty obnažené nervy.
Každý den přemítal jsem o Prozřetelnosti.
O tom, že náš vztah smutně skončí.
A nebyl jsem schopen nám nijak pomoci...
Svět kolem mě se stával peklem.
Nemohl jsem mu nijak pomoci. A sobě také ne. Nemohu si pomoci. Jsem kurva!
Minulý týden zahlédl jsem "titulek" na obálce jakéhosi ženského časopisu:
NAZÍ ČTYŘICÁTNÍCI!
Svlékli jsme pro vás: herce, managery, milionáře! (Snad to cituji dostatečně přesně...)
AŤ ŽIJÍ HERCI!
AŤ ŽIJÍ DĚLNÍCI!!
atd. ...
(zpívalo se v čase očekávání politické svobody)
AŤ ŽIJÍ PRO NÁS SVLEČENÍ MANAGEŘI!!!
Bývalou ženu jsem něžně políbil na tvář.
Možná nejsem až taková kurva...
Díky Prozřetelnosti!
Faravahar
Já si ty oči představuji jako krystalky mořské soli ochutnatelné v ranním vánku, za předpokladu, že já sám stanu se tím vánkem.
Prozřetelností někdo nazývá tušeného správce věcí vezdejších.
Nebeskou sílu, která vše řídí.
Já si tu sílu představuji jako bez-bolestnost ochutnatelnou na cestě, za předpokladu, že já sám stanu se onou cestou a bolestí.
Pro staré Peršany vyvstávaly z prozřetelnosti pouze Dobré věci. Věci ostatní byly připsány na vrub prosté absenci této kvality.
To však bylo ve staré Persii...
Cítil jsem překvapující potřebu o Prozřetelnosti něco napsat...
...ač nevím, co Prozřetelnost je. Vím, že ono zvláštní slovo souvisí s ilusí svobodné vůle. Či snad to není iluse?
Vím, že ono zvláštní slovo souvisí s osudem člověka a během světa.
S mým vlastním osudem.
Cítil jsem naléhavou potřebu vychloubat se a obhájit zdánlivě neobhajitelné.
Bylo mi 27 let. Moje duše se rozlomila! Z Vodnářských nervů byly naráz servány všechny ochranné pochvy. Nevědomí vyvřelo jako ostrovní sopky. Propadl jsem vizím a astrálnu. Byl mučen pekelnou sírou, ač, paradoxně, "looked like a film star". (A.) Klasická duševní porucha nikým (pochopitelně?) nezjištěna...
Minulý týden jsem byl navštívit A.
Sedím v boudě, kouřím...
V tom mě napadá: "Proč já, takový nejhodnější kluk, musel jsem být taková kurva?"
(Chtěl jsem se asi vypsat z mého vztahu s A...)
Když jsem se s ní seznámil, A. byla jako nějaká renesanční princezna.
Později už to nebyla až taková princezna. Alespoň v mých očích ne.
Toužil jsem po dokonalosti. A svoji ženu zraňoval.
Nemohl jsem si nijak pomoci. Cítil jsem se jako raněné zvíře.
A k tomu jěště ty obnažené nervy.
Každý den přemítal jsem o Prozřetelnosti.
O tom, že náš vztah smutně skončí.
A nebyl jsem schopen nám nijak pomoci...
Svět kolem mě se stával peklem.
Nemohl jsem mu nijak pomoci. A sobě také ne. Nemohu si pomoci. Jsem kurva!
Minulý týden zahlédl jsem "titulek" na obálce jakéhosi ženského časopisu:
NAZÍ ČTYŘICÁTNÍCI!
Svlékli jsme pro vás: herce, managery, milionáře! (Snad to cituji dostatečně přesně...)
AŤ ŽIJÍ HERCI!
AŤ ŽIJÍ DĚLNÍCI!!
atd. ...
(zpívalo se v čase očekávání politické svobody)
AŤ ŽIJÍ PRO NÁS SVLEČENÍ MANAGEŘI!!!
Bývalou ženu jsem něžně políbil na tvář.
Možná nejsem až taková kurva...
Díky Prozřetelnosti!
Faravahar
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
