"Nikdy nesázej na bělouše!"...,

říkával můj pradědeček mému otci...

Na Velkou Pardubickou jezdíme z rodinné tradice!
Matky matka má chaloupku v tom kraji, v cípu Železných hor, tak tam jezdíme asi proto!
Od malýho kluka, pokud jde o mě...
Pro pochopení pointy ještě dodám, že rád sázím na koně...

Atmosféra se zajisté změnila - tehdy ještě nebyla hrabata a nebyly důstojný anglický princezny , ale dobrý...
Snad dokonce i těm, kterým se koňské dostihy z principu nelíbí, vysvětlili, aby raději už ani neprotestovali a aby vše probíhalo jak-se-patří...
A dobrý!
Dnes byl den jako malovaný, jak za krále Ječmínka...
Na startu je bělka Sixteen...
Podíval jsem se na otce...
V duchu jsem se na něj usmál...
Možná, že vůbec nemyslel na svého dědu a bílé koně...
Spíše myslel na mě...
Na to, proč jsem tak jiný než on... (I po všech těch letech...)
Krásná Sixteen!
Věděl jsem, že vyhraje! (No tak nevěděl, ale byl jsem o tom přesvědčen.)

Sixteen to vyhrála...
... a já taky, protože jsem nevyhrál žádné peníze...
NA BĚLOUŠE...