Klodzko

*****
Nevím, zdali má smysl vyjmenovávat všechny ty vísky a vrchy, které jsme v Kladsku navštívili, všechny ty kostely, svíčky a 'muka' (a my nebyly žádný 'svíčkový báby' na křížových cestách - já jsem ovšem byl 'křížová cesta', bál jsem se vysokých skal - těch převisů a hran, řeknu jen, že Děčínské stěny mi proti tomu 'tam' připadaly jako jednoduchá tráva).

A také lázně...

Také jsme byli v lese, na procházce - Griby - různé přírodní tvary a výjevy jako od Brauna (jsou tam k 'vidění'), a možná ještě lepší - protože z první přírody; modlil jsem se tiše ke každému (asi tak pátému) útvaru, ke každému Paganovi (obrostlému mechem a lesní ztuhlou vodou), klopýtali jsme pod útesy, pod převisy - dlouho celé hodiny - a další hodiny, a potom už jen lehce a svobodně přes balvany a přes kořeny - Alenka měla radost z těch hřibů - vyhrnula si sukni, a do té sukně během cesty sbírala a nasbírala obrovitánské hřiby (já jen kroutil hlavou nad tou pošetilostí), a z každého uloveného hřibu měla takovou radost, až se ve mě duše tetelila... jednoduchým přáním - léčivými prameny (však také ty ošklivější hřiby musila během cesty ze sukně vyhodit, aby jí tam pak jěště zůstalo místo na nějaké úplně nejkrásnější hřiby) - a když jsme pak vyšli z těch všech převisů a skal - z toho 'lesa' ven (já celej šťastnej, že poslední kilometry už jsem nemusil býti v existenciálních úzkostech)... tak... Alena mě zničehož nic obejme a povídá-mi vesele, šťastně:

Ty jsi tak ... ty úplně voníš těma houbama... voníš celej jako ty hřiby...

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Pláču. Prostě a volně. Šťastně.

A taky jsem ráda, že Alenku, Alenu, neoslovuješ tu Alí.

Mirka řekl(a)...

Nikdy! anonymní...