*****
Volky - ne-volky...
otevřel jsem právě (nečiním tak (tak) často) náš Langer's Dinner
a (s jistou lítostivou sebevýčitkou) vidím (bílé na černém), že se
na něm
zároveň "smaží" tři
další "literatury" chtivé (ta lepší možnost) "počítače"
(věrné snad to čtenářky?)...
Vzhledem ke skutečnosti, že jsem "chlapec" útlocitný a
"slušně vychovaný", zamyslím se ("nad sebou" samozřejmě), a
napíšu vbrzku "něco" o "tom", jak jsem se (před lety) seznámil s Alí...
(A máte se "věru nač těšit"!)
Tak!
Já
Kot je takovej zivot, vecny boj. Ty tomu rozumis lip nez ja! Drz se tam.! Já taky hodne veci musim prekusnout a vyderzet. Treba zena sefa me normalne
'zere' nervy, a jen proto ze jsem hezká a hezky tancuji (to rekli holki). Je moc zla a je ji asi 51. Asi ze neni ani mlada ani simpaticka. A ja tak chci poslat na chuj, dovedes si predstavit ze umim mlcet...?
Evangelium podle Johnzee Matouše...
*****
Od: John Matous
Komu: undisclosed-recipients:
Předmět: Rozeslete muj clanek, prosim! a dekuji. Honza Matous
Datum: 14.11. 2009, 11:00 - včera v 11:00
Tento clanek rozesilam mnoha lidem a samozrejme, ze vim, ze nikdo z
obeslanych osob tento clanek cist nepotrebuje. Rozesilam to jenom pro
to, ze mozna znate nekoho, pro koho by tento clanek mohl mit nejaky uzitek.
Poslete to prosim komukoli. Je to dobre na Alkohol, LSD, Heroin,
Cocaine, Crack Cocaine, Morphin, Codeine, u zen to snizi koureni na 50%.
je to schvaleny v USA od roku 1995 a je to prvni schvaleny lek v USA
proti zneuzivani alkoholu. Ctete muj clanek, ktery conglomeruje mnoho
jinych clanku a rozhovory drug addicts na forum, muzete si to
vygooglovat sami.
Hlavne at se o teto ReVia(Naltrexone (DuPont)) dozvite. To je ostatne
muj jediny zamer a cil, proc tady datluju o pul jedny rano v sobotu,
kratce po Fri 13th. ha ha ha ha...
Takze tohle je ten spravnej lek na alkoholismus. stoji to $6 babek za
tabletu 50mg/denne.
Alkoholik nesmi chlastat minimalne (musi abstinovat minimalne) 7 dni
pred zahajenim lecby aby uvolnil receptory v mozku, ktere navozuji
"craving" (zizen na alkohol). Pak zacne zrat 50mg ReVia denne na noc aby
v pripade (side effectu) nevolnosti z pohybu se side effect neprojevil.
Naltrexone (ReVia) zablokuje receptory ktere se vise popsanou metodou
podarilo uvolnit a tim padem dotycny alkoholik nema nutkani. V pripade
ze alkoholik chlasta pres Naltrexone, nic se nedeje, zadne bolesti se
nekonaji, jenom nema takovou "naladu" vzhledem k zablokovanym
receptorum. Contrary, lecebna metoda ocekava (ocekava se), ze alkoholik
bude (relaps) chlastat v prubehu lecby. Alkoholik nechodi do nemocnice,
jenom by si mel nechat jednou za 3 mesice zkontrolovat jatra. Zadne
nebezpeci nehrozi v pripade ze jsou jatra ok a denni davka nepresahuje
50 mg. Ja sem podepsal waiver memu psychiatrovi, ze to je na me
nebezpeci a ani jsem nemusel jit na jaterni testy a napsal mi recept
(prescription). Na internetu je ReVia k dostani i bez receptu ale stoji
asi 2krat vice.
Ohledene LSD, Heroin, Cocaine, Crack Cocaine, Morphin, Codeine to
funguje stejne jako u alkoholu ( receptory) akorat ze uvolnovani
receptoru ( brain receptors) trva dele, az 10 dnu. Drug addicts na forum
se sveruji, ze kdyz neabstinovali nalezitou dobu pred zahajenim
administrovani tablet, lecba nefunguje a pocet side effects je vyssi,
jak jsem se na nekolika mestech zminil, Naltrexone (ReVia) nezablokuje
mozkove opioidni receptory a tyto receptory stale vysilaji podnety
(craving) a dotycny narkoman musi temto podnetum vyhovet. Zminene clanky
jsou seriozni a jsou podepreny studijemi. Dole je odkaz na jeden clanek,
ktery tak nejak schrnuje vse ostatni co jsem cetl, s vasim vlastnim
studiem a s mojim vysvetlujicim komentarem dostavate do ruky uceleny
soubor informaci.
Narkomani samozrejme budou taky (jako alkoholici) relapsovat (uzivat
drogy v prubehu lecby) a protoze nevedi jak se jmenuji a kde jsou ( na
rozdil od alkoholiku), velice pravdepodobne zapomenou brat denne
Naltrexone, coz zpusobi uvolneni receptoru, zvyseni citlivosti na drogu
a pripadne pseudopredavkovani vlivem zvysene citlivosti, tak aby nam
neumirali, vymysleli pani doktori implantaci pomalu se uvolnujiciho
Naltrexonu do paze. Narkomani si stezuji na velikou bouli na pazi. Cena
implantatu cca $3,000.00USD.
*******************************************************************
Doktori by radi videli ze dotycna osoba chce se zavyslosti neco udelat
at je to alkohol a nebo vsechno ostatni, aby dotycna osoba dokonce
chodila na suport group schuzky jako AA (alcoholics anonimous) a aby
byla dotycna osoba podporovana celou rodinou a okolim a tak
dale................
*****************************************************************************************
Rad bych rekl, ze me napadlo, jak by narkomani a nebo alkoholici mohli
preklenout tu velice dulezitou 7 az 10ti denni abstinenci, pokud maji
problem, ze by meli pouzivat docasne prasky na spani, cumet do bedny na
dobry filmi a nebo cim se sami nejlepe odreaguji od techto (brain opioid
receptors) podnetu, ku prikladu treba skocit na osobu opacneho pohlavi,
tanec, cetba, ping pong....... Ja taky, a taky cumim do bedny a zeru
sladkosti a pisu clanky o pul jedny v noci na sobotu, kratce po 13tyho
patek.
Moje vlastni spekulace mi napovida, ze se pomoci Naltrexonu ( ReVia) da
lecit jakakoli zavislost, kleptomanie a mozna i nestastna laska.
tem pro ktere ja clanek aktualni, venujte prosim tomuto pozornost a
googlujte si.
http://www.pslgroup.com/dg/8893E.htm
pro zajemce jeste na okraj ohledne Antabusu ( Antiabuse):
Antabus je v kanade zakazanej od roku 2001 pro jaterni komplikace a pro
bolesti spojene s prepijenim.
Alkohol se v jatrech stepi pomoci specifickeho enzymu na acetaldehyd.
Acetaldehyd je latka ktera je jedovata a zpusobuje bolesti hlavy
(kocovina/hangover). pri dalsim pruchodu jatrama se acetaldehyd stepi na
nejakou kyselinu myslim citric acid ktera je neskodna. Antabus zablokuje
tento acid enzym, takze lecena osoba pri jednom panaku 5-10 minut uvolni
do krevniho obehu acetaldehyd a tim proziva az dvacet minut velice
neprijemnou bolest (kocovina/hangover), ktera ho ma odradit od budouciho
prepijeni.
Zapomente na antabus.
Ja se priklanim k Naltrexonu a doufam, ze si muj oblibeny alkohol mohu
nadale dopravat v rozumnem mnozstvi a v urcite dny. Budoucnost mi rekne.
Gee Luck & Cheers!!!
Honzee Johnzee
+1-604-435-7150
jmatous@shaw.ca
Okno pro rychlou odpověď
Plnohodnotná odpověď
na začátek
Vaše emaily zabírají 158,29 MB .
Velikost Vaší schránky je neomezená.
Copyright © 1996 - 2009
Od: John Matous
Komu: undisclosed-recipients:
Předmět: Rozeslete muj clanek, prosim! a dekuji. Honza Matous
Datum: 14.11. 2009, 11:00 - včera v 11:00
Tento clanek rozesilam mnoha lidem a samozrejme, ze vim, ze nikdo z
obeslanych osob tento clanek cist nepotrebuje. Rozesilam to jenom pro
to, ze mozna znate nekoho, pro koho by tento clanek mohl mit nejaky uzitek.
Poslete to prosim komukoli. Je to dobre na Alkohol, LSD, Heroin,
Cocaine, Crack Cocaine, Morphin, Codeine, u zen to snizi koureni na 50%.
je to schvaleny v USA od roku 1995 a je to prvni schvaleny lek v USA
proti zneuzivani alkoholu. Ctete muj clanek, ktery conglomeruje mnoho
jinych clanku a rozhovory drug addicts na forum, muzete si to
vygooglovat sami.
Hlavne at se o teto ReVia(Naltrexone (DuPont)) dozvite. To je ostatne
muj jediny zamer a cil, proc tady datluju o pul jedny rano v sobotu,
kratce po Fri 13th. ha ha ha ha...
Takze tohle je ten spravnej lek na alkoholismus. stoji to $6 babek za
tabletu 50mg/denne.
Alkoholik nesmi chlastat minimalne (musi abstinovat minimalne) 7 dni
pred zahajenim lecby aby uvolnil receptory v mozku, ktere navozuji
"craving" (zizen na alkohol). Pak zacne zrat 50mg ReVia denne na noc aby
v pripade (side effectu) nevolnosti z pohybu se side effect neprojevil.
Naltrexone (ReVia) zablokuje receptory ktere se vise popsanou metodou
podarilo uvolnit a tim padem dotycny alkoholik nema nutkani. V pripade
ze alkoholik chlasta pres Naltrexone, nic se nedeje, zadne bolesti se
nekonaji, jenom nema takovou "naladu" vzhledem k zablokovanym
receptorum. Contrary, lecebna metoda ocekava (ocekava se), ze alkoholik
bude (relaps) chlastat v prubehu lecby. Alkoholik nechodi do nemocnice,
jenom by si mel nechat jednou za 3 mesice zkontrolovat jatra. Zadne
nebezpeci nehrozi v pripade ze jsou jatra ok a denni davka nepresahuje
50 mg. Ja sem podepsal waiver memu psychiatrovi, ze to je na me
nebezpeci a ani jsem nemusel jit na jaterni testy a napsal mi recept
(prescription). Na internetu je ReVia k dostani i bez receptu ale stoji
asi 2krat vice.
Ohledene LSD, Heroin, Cocaine, Crack Cocaine, Morphin, Codeine to
funguje stejne jako u alkoholu ( receptory) akorat ze uvolnovani
receptoru ( brain receptors) trva dele, az 10 dnu. Drug addicts na forum
se sveruji, ze kdyz neabstinovali nalezitou dobu pred zahajenim
administrovani tablet, lecba nefunguje a pocet side effects je vyssi,
jak jsem se na nekolika mestech zminil, Naltrexone (ReVia) nezablokuje
mozkove opioidni receptory a tyto receptory stale vysilaji podnety
(craving) a dotycny narkoman musi temto podnetum vyhovet. Zminene clanky
jsou seriozni a jsou podepreny studijemi. Dole je odkaz na jeden clanek,
ktery tak nejak schrnuje vse ostatni co jsem cetl, s vasim vlastnim
studiem a s mojim vysvetlujicim komentarem dostavate do ruky uceleny
soubor informaci.
Narkomani samozrejme budou taky (jako alkoholici) relapsovat (uzivat
drogy v prubehu lecby) a protoze nevedi jak se jmenuji a kde jsou ( na
rozdil od alkoholiku), velice pravdepodobne zapomenou brat denne
Naltrexone, coz zpusobi uvolneni receptoru, zvyseni citlivosti na drogu
a pripadne pseudopredavkovani vlivem zvysene citlivosti, tak aby nam
neumirali, vymysleli pani doktori implantaci pomalu se uvolnujiciho
Naltrexonu do paze. Narkomani si stezuji na velikou bouli na pazi. Cena
implantatu cca $3,000.00USD.
*******************************************************************
Doktori by radi videli ze dotycna osoba chce se zavyslosti neco udelat
at je to alkohol a nebo vsechno ostatni, aby dotycna osoba dokonce
chodila na suport group schuzky jako AA (alcoholics anonimous) a aby
byla dotycna osoba podporovana celou rodinou a okolim a tak
dale................
*****************************************************************************************
Rad bych rekl, ze me napadlo, jak by narkomani a nebo alkoholici mohli
preklenout tu velice dulezitou 7 az 10ti denni abstinenci, pokud maji
problem, ze by meli pouzivat docasne prasky na spani, cumet do bedny na
dobry filmi a nebo cim se sami nejlepe odreaguji od techto (brain opioid
receptors) podnetu, ku prikladu treba skocit na osobu opacneho pohlavi,
tanec, cetba, ping pong....... Ja taky, a taky cumim do bedny a zeru
sladkosti a pisu clanky o pul jedny v noci na sobotu, kratce po 13tyho
patek.
Moje vlastni spekulace mi napovida, ze se pomoci Naltrexonu ( ReVia) da
lecit jakakoli zavislost, kleptomanie a mozna i nestastna laska.
tem pro ktere ja clanek aktualni, venujte prosim tomuto pozornost a
googlujte si.
http://www.pslgroup.com/dg/8893E.htm
pro zajemce jeste na okraj ohledne Antabusu ( Antiabuse):
Antabus je v kanade zakazanej od roku 2001 pro jaterni komplikace a pro
bolesti spojene s prepijenim.
Alkohol se v jatrech stepi pomoci specifickeho enzymu na acetaldehyd.
Acetaldehyd je latka ktera je jedovata a zpusobuje bolesti hlavy
(kocovina/hangover). pri dalsim pruchodu jatrama se acetaldehyd stepi na
nejakou kyselinu myslim citric acid ktera je neskodna. Antabus zablokuje
tento acid enzym, takze lecena osoba pri jednom panaku 5-10 minut uvolni
do krevniho obehu acetaldehyd a tim proziva az dvacet minut velice
neprijemnou bolest (kocovina/hangover), ktera ho ma odradit od budouciho
prepijeni.
Zapomente na antabus.
Ja se priklanim k Naltrexonu a doufam, ze si muj oblibeny alkohol mohu
nadale dopravat v rozumnem mnozstvi a v urcite dny. Budoucnost mi rekne.
Gee Luck & Cheers!!!
Honzee Johnzee
+1-604-435-7150
jmatous@shaw.ca
Okno pro rychlou odpověď
Plnohodnotná odpověď
na začátek
Vaše emaily zabírají 158,29 MB .
Velikost Vaší schránky je neomezená.
Copyright © 1996 - 2009
Wales, Wales, Wales!!!
*****
ŠKODA, ŽE S NÁMI NEZPÍVALA VE SBORU, JÁ BYCH JI BÝVAL VZAL...
(do kolektivu...)
... ač to není úplně 'můj typ' vzal bych si jí na pivo do nějaký starý český hospody, kde se ještě smělo zpívat (až do rána běleho)...
Welšanka se však narodila (přes)příliš pozdě (1984) (kravajzna jedna...)...
ŠKODA, ŽE S NÁMI NEZPÍVALA VE SBORU, JÁ BYCH JI BÝVAL VZAL...
(do kolektivu...)
... ač to není úplně 'můj typ' vzal bych si jí na pivo do nějaký starý český hospody, kde se ještě smělo zpívat (až do rána běleho)...
Welšanka se však narodila (přes)příliš pozdě (1984) (kravajzna jedna...)...
Samuel Cooke 'potřetí' - (snad 'u nás' chvilku vydrží - nemáme totiž na něj... tu licenci...)
*****
... ještě předtím, než jsem se s Richardem (23) tak nějak (jakože) poněkud 'více seznámil', Richard praví toto: "Ty se tedy, Jeremy (můj britský 'pseudonym'), zajímáš o naší kulturu, o historii, ... o všechny ty krále, o monarchii... ale zkus říct tady těm lidem okolo slovo 'monarchie'... osmdesátpět (sic!) procent z nich nebude vůbec vědět o čem vůbec mluvíš - co to ta 'monarchie' vůbec je... Já to tedy náhodou vím, protože už jsem byl taky v cizině a taky jsem se narodil na východě (myšleno na východě v severní Anglii - pozn. autora)... a taky mám doma pár knížek... Mojí ženě se nediv, že se na tebe dívá trochu divně... není zvyklá hovořit s cizinci - je to místní holka (Warrington - pozn. autora)... taky si ráda 'šňupne'... no, ale máme spolu ty dvě malý děti... tak to nějak musí jít, musím to tady nějak vydržet... Ty žiješ v tý Praze, Jeremy, tam musí bejt krásně... všichni odsaď (co tam byli) to říkají... jak je Praha krásná... a že tam všechno máte..."
Tolik (tedy) Richard (prozatím) (a udělal jsem radost Miri a 'něco napsal')-(?)
... ještě předtím, než jsem se s Richardem (23) tak nějak (jakože) poněkud 'více seznámil', Richard praví toto: "Ty se tedy, Jeremy (můj britský 'pseudonym'), zajímáš o naší kulturu, o historii, ... o všechny ty krále, o monarchii... ale zkus říct tady těm lidem okolo slovo 'monarchie'... osmdesátpět (sic!) procent z nich nebude vůbec vědět o čem vůbec mluvíš - co to ta 'monarchie' vůbec je... Já to tedy náhodou vím, protože už jsem byl taky v cizině a taky jsem se narodil na východě (myšleno na východě v severní Anglii - pozn. autora)... a taky mám doma pár knížek... Mojí ženě se nediv, že se na tebe dívá trochu divně... není zvyklá hovořit s cizinci - je to místní holka (Warrington - pozn. autora)... taky si ráda 'šňupne'... no, ale máme spolu ty dvě malý děti... tak to nějak musí jít, musím to tady nějak vydržet... Ty žiješ v tý Praze, Jeremy, tam musí bejt krásně... všichni odsaď (co tam byli) to říkají... jak je Praha krásná... a že tam všechno máte..."
Tolik (tedy) Richard (prozatím) (a udělal jsem radost Miri a 'něco napsal')-(?)
Ty britský ostrovy musely (snad) zešílet...
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Takže jsem se právě vrátil z Anglie (domů)...
A co ne-vidím...
TOTO (LOTO):
Anonymní sissi řekl(a)...
neuvěřitelné blaboly
28. březen 2009 21:07
Blogger Vojtěch řekl(a)...
Je to tak... A je to pravda!
Zkuste však také Vy používat diakritická znaménka trochu konsistentněji: 'Bl-ááá-boly'!
P.S. A kde je ten 'originál', z kterého jsem podle Vás 'opisoval'?
(Nejste náhodou 'nějaká divná'?)
29. březen 2009 9:50
Anonymní Mirka řekl(a)...
Nepřekonala jsem chuť napsat:
hloupoučká si...Sissi...
Tak jsem to napsala....i když tohle běžně nedělám.
A...ještě k tomu předešlému komentáři...kdyby celý svět opisoval...Vojta to nebude.
Jeho sbírka básní...bere dech...třeba ji sem někdy vloží.
30. březen 2009 8:51
Blogger Vojtěch řekl(a)...
Nu... vidíš, Miri...
Když chceš, jak krásně píšeš...
Jsi (vlastnoručním) Bodyguardem mých písní a básní...
(A proto budeš žít věčně!)
31. březen 2009 19:19
Anonymní sissi řekl(a)...
Ty malý a mladý poeto, jak se zastávají srdce žen, není ti to trapné, ne... tobě ne, mé, mé. Vše co jem přečetl(a), VELKÉ NIC, ty si s tím pouze honíš svůj ocas vlka, puberťáku!!!!!
2. duben 2009 16:15
Anonymní sissi řekl(a)...
ani už neodepisuj, na tvé stránky již nechci, jsou trapné, dej si profil na lidi např. tam se na tabe někdo chytne, VLKU.
2. duben 2009 16:25
Blogger Vojtěch řekl(a)...
Safra Porte!
('To ale muší bejt baba!')
Vaše Výjevy tu (třebas!) už nechám - pro 'zábavu i poučení lidu'... Na mé 'slabé stránky' Vás (chlapče!) nikdo 'chodit' nenutí - jak sama jistě dobře víte...!
Pokud mě však (třebas) znáte osobně, a pokud jsem Vám (třebas i) řekl, že jste 'Mongol'...
Pak -
Napište mi (nejlépe!) e-mail (adresa je nahoře vpravo), a já se Vám omluvím a hluboce se ukloním... Ok?
Vojtěch
P.S. 'Komentáře' jsou primárně určené..., ale to je jedno...
3. duben 2009 2:39
Blogger Vojtěch řekl(a)...
Ještě (tedy) k tomu 'Vlkovi s ocasem':
Pochybuji, že jste 'Karkulku' četla dostatečně pozorně:
(Mr.) Vlk v naší pohádce vystupuje jako jistý (velmi vysoký) 'ideál', možná i jako samo poselství 'boží'! (Tato skutečnost však v textu není nijak (explicitně) zdůrazněna (aby si na to čtenáři případně přišli sami)).
Náš Vlk-ideál si ovšem (narozdíl od nás 'maličkých') 'ocas' již nehoní a (pokud já do 'toho' ještě budu smět mluvit) ani honit nebude... (ale uvidíme)...
Ahoj!
3. duben 2009 3:27
Anonymní Anonymní řekl(a)...
To je pro Mirku: Vim, ze Vojtech neopisuje, ale vlozil si do sveho blogu moje basne Dopis zeny / duben-cerven 2007/. Slibil, ze pak napise , kdo je autor, ale dodnes tak neucinil.Pozadala jsem, at to tedy vymaze, ale taky nic. Zlobi me to. Ale jinak mu preji uspesne ukonceni rocniku a at se mu dari. I tobe ahoj, snad se take jednou potkame...Olga K.
2. květen 2009 9:13
Anonymní Anonymní řekl(a)...
Pro Mirku:
Tak ono to je v 2007- ten Dopis zeny
2. květen 2009 9:21
Blogger Vojtěch řekl(a)...
Tak jasně, že Dopis Ženy napsala Olga (Espaňa) Kodajová...
Jedna básnička je od Pavly Šuranský (ta o tom ale neví)...
Ostatní básničky jsou, řekněme, 'moje vlastní dětičky'...
Pro Olgu: Byla tady Wenche (Norway), to zřejmě víš, je to ale vše příliš bláznivý a zamotaný (a smutný taky)...
Já (Vojťan) jsem (do jisté míry) 'authorem' svých veršů a 'textů', v žádném případě však nejsem autorem tohoto (dokonale již dojebanýho!) světa...
Až přijdu do Nebe, tak původního 'Autora' prudce (a výstižně!) kopnu do hlavy a do holeně (a zároveń se mu omluvím a upřímně pokloním)...
Takovéto moje 'chování' se (uznávám!) velice špatně chápe (bude chápat), já však, holky, vím, o čem, sakra, holky, hovořím a vůbec..., sakra, holky!!!
Ahoj!
3. květen 2009 17:53
Takže jsem se právě vrátil z Anglie (domů)...
A co ne-vidím...
TOTO (LOTO):
Anonymní sissi řekl(a)...
neuvěřitelné blaboly
28. březen 2009 21:07
Blogger Vojtěch řekl(a)...
Je to tak... A je to pravda!
Zkuste však také Vy používat diakritická znaménka trochu konsistentněji: 'Bl-ááá-boly'!
P.S. A kde je ten 'originál', z kterého jsem podle Vás 'opisoval'?
(Nejste náhodou 'nějaká divná'?)
29. březen 2009 9:50
Anonymní Mirka řekl(a)...
Nepřekonala jsem chuť napsat:
hloupoučká si...Sissi...
Tak jsem to napsala....i když tohle běžně nedělám.
A...ještě k tomu předešlému komentáři...kdyby celý svět opisoval...Vojta to nebude.
Jeho sbírka básní...bere dech...třeba ji sem někdy vloží.
30. březen 2009 8:51
Blogger Vojtěch řekl(a)...
Nu... vidíš, Miri...
Když chceš, jak krásně píšeš...
Jsi (vlastnoručním) Bodyguardem mých písní a básní...
(A proto budeš žít věčně!)
31. březen 2009 19:19
Anonymní sissi řekl(a)...
Ty malý a mladý poeto, jak se zastávají srdce žen, není ti to trapné, ne... tobě ne, mé, mé. Vše co jem přečetl(a), VELKÉ NIC, ty si s tím pouze honíš svůj ocas vlka, puberťáku!!!!!
2. duben 2009 16:15
Anonymní sissi řekl(a)...
ani už neodepisuj, na tvé stránky již nechci, jsou trapné, dej si profil na lidi např. tam se na tabe někdo chytne, VLKU.
2. duben 2009 16:25
Blogger Vojtěch řekl(a)...
Safra Porte!
('To ale muší bejt baba!')
Vaše Výjevy tu (třebas!) už nechám - pro 'zábavu i poučení lidu'... Na mé 'slabé stránky' Vás (chlapče!) nikdo 'chodit' nenutí - jak sama jistě dobře víte...!
Pokud mě však (třebas) znáte osobně, a pokud jsem Vám (třebas i) řekl, že jste 'Mongol'...
Pak -
Napište mi (nejlépe!) e-mail (adresa je nahoře vpravo), a já se Vám omluvím a hluboce se ukloním... Ok?
Vojtěch
P.S. 'Komentáře' jsou primárně určené..., ale to je jedno...
3. duben 2009 2:39
Blogger Vojtěch řekl(a)...
Ještě (tedy) k tomu 'Vlkovi s ocasem':
Pochybuji, že jste 'Karkulku' četla dostatečně pozorně:
(Mr.) Vlk v naší pohádce vystupuje jako jistý (velmi vysoký) 'ideál', možná i jako samo poselství 'boží'! (Tato skutečnost však v textu není nijak (explicitně) zdůrazněna (aby si na to čtenáři případně přišli sami)).
Náš Vlk-ideál si ovšem (narozdíl od nás 'maličkých') 'ocas' již nehoní a (pokud já do 'toho' ještě budu smět mluvit) ani honit nebude... (ale uvidíme)...
Ahoj!
3. duben 2009 3:27
Anonymní Anonymní řekl(a)...
To je pro Mirku: Vim, ze Vojtech neopisuje, ale vlozil si do sveho blogu moje basne Dopis zeny / duben-cerven 2007/. Slibil, ze pak napise , kdo je autor, ale dodnes tak neucinil.Pozadala jsem, at to tedy vymaze, ale taky nic. Zlobi me to. Ale jinak mu preji uspesne ukonceni rocniku a at se mu dari. I tobe ahoj, snad se take jednou potkame...Olga K.
2. květen 2009 9:13
Anonymní Anonymní řekl(a)...
Pro Mirku:
Tak ono to je v 2007- ten Dopis zeny
2. květen 2009 9:21
Blogger Vojtěch řekl(a)...
Tak jasně, že Dopis Ženy napsala Olga (Espaňa) Kodajová...
Jedna básnička je od Pavly Šuranský (ta o tom ale neví)...
Ostatní básničky jsou, řekněme, 'moje vlastní dětičky'...
Pro Olgu: Byla tady Wenche (Norway), to zřejmě víš, je to ale vše příliš bláznivý a zamotaný (a smutný taky)...
Já (Vojťan) jsem (do jisté míry) 'authorem' svých veršů a 'textů', v žádném případě však nejsem autorem tohoto (dokonale již dojebanýho!) světa...
Až přijdu do Nebe, tak původního 'Autora' prudce (a výstižně!) kopnu do hlavy a do holeně (a zároveń se mu omluvím a upřímně pokloním)...
Takovéto moje 'chování' se (uznávám!) velice špatně chápe (bude chápat), já však, holky, vím, o čem, sakra, holky, hovořím a vůbec..., sakra, holky!!!
Ahoj!
3. květen 2009 17:53
Nic mě teď psát nebaví, stejně je to divný...
*****
Gene Krupu už jsme (sice) 'měli', nicméně Vám mohu
prozradit, že na klarinet hraje Mr. Benny Goodman!
Věrné čtenářky už 'tady' žádné nejsou, tak je 'to' (vlastně)
(úplně) jedno, že se jim (ten) JAZZ nelíbí...
Ještě si dáme 'přídavek' o Rumu a Coca-Cole...
Rum s Coca-Colou bych (tedy!) nepil ani 'za živýho boha',
však zde se jedná o karibskej rum aus 'Trinidad', a
ta 'Cola' taky bejvávala trochu 'jiný kafe'
(at' to teda zrýmuju alespoň trochu 'sofistikovaně'). TAK!
...jsem dostal nějakou 'psavou' (najednou)...
'Výborná' je diskuse k písničce na 'you tube'...
Proč-pak prý je ta veselá písnička o prostituci... ? (podivují se mladí Amíci).
No tak asi proto, že na tom Trinidadu... 'both /mada/ (mother) and /dada/ (daughter) pracují (working) for the /janki/ (americkej-USA) /dala(á)/ (dollar)'! (A už to zase všechno víte!) Sakra! AHOJ!
P.S. Ale je možný, že (trinidadský) 'holky' opravdu pracují jen jako barmanky a prodávají (opravdu!) jen ten Rum s Kolou... (vždyť Vám to povídám - praštěná diskuse - asi nemají (ti 'diskutéři') nic lepčího na práci (když 'už' je ta 'krise'))...?
Gene Krupu už jsme (sice) 'měli', nicméně Vám mohu
prozradit, že na klarinet hraje Mr. Benny Goodman!
Věrné čtenářky už 'tady' žádné nejsou, tak je 'to' (vlastně)
(úplně) jedno, že se jim (ten) JAZZ nelíbí...
Ještě si dáme 'přídavek' o Rumu a Coca-Cole...
Rum s Coca-Colou bych (tedy!) nepil ani 'za živýho boha',
však zde se jedná o karibskej rum aus 'Trinidad', a
ta 'Cola' taky bejvávala trochu 'jiný kafe'
(at' to teda zrýmuju alespoň trochu 'sofistikovaně'). TAK!
...jsem dostal nějakou 'psavou' (najednou)...
'Výborná' je diskuse k písničce na 'you tube'...
Proč-pak prý je ta veselá písnička o prostituci... ? (podivují se mladí Amíci).
No tak asi proto, že na tom Trinidadu... 'both /mada/ (mother) and /dada/ (daughter) pracují (working) for the /janki/ (americkej-USA) /dala(á)/ (dollar)'! (A už to zase všechno víte!) Sakra! AHOJ!
P.S. Ale je možný, že (trinidadský) 'holky' opravdu pracují jen jako barmanky a prodávají (opravdu!) jen ten Rum s Kolou... (vždyť Vám to povídám - praštěná diskuse - asi nemají (ti 'diskutéři') nic lepčího na práci (když 'už' je ta 'krise'))...?
Přátelé, není to náhodou ten slavný zpěvák Liška? No jo, to bude on...! Ale že já bych mu někdy věnoval svoje piáno??? Asi mi ho ukrad', čerchmant...
*****
('vtipný' titulek je částečně založen na parafrázi z J.C.)
('vtipný' titulek je částečně založen na parafrázi z J.C.)
Možná, že to hani v tej Hamerice nebejvalo tak strašidelný...
*****
Nancy Sinatra - Things - Dean Martin Lyrics
Every night I sit here by my window (window)
Staring at the lonely avenue (avenue)
Watching lovers holdin' hands
And laughin' (ha ha ha)
Thinkin' 'bout the things we used to do
(Thinkin' 'bout things)
Like a walk in the park (things)
Like a kiss in the dark (things)
Like a sailboat ride (ya ya)
What about the night we cried
Things like a lover's vow
Things that we don't do now
Thinkin' 'bout the things we used to do
Memories are all I have to cling to (cling to)
And heartaches are the friends
I'm talkin' to (but you got me now)
When I'm not thinkin' of just how much
I love you ('bout I love you, too)
I'm thinkin' the things we used to do
(Used to do, thinkin' 'bout things)
Like a walk in the park (things)
Like a kiss in the dark (things)
Like a sailboat ride (ya ya)
What about the night we cried
Things like a lover's vow
Things that we don't do now
Thinkin' about the things we used to do
I still can hear the juke box softly
Playin' (playin')
And the face I see each day belongs to you
(Belongs to you)
But there's not a single sound
And there's nobody else around
But that's just me thinkin' 'bout the things we used to do
(We used to do, thinkin' 'bout things)
Like a walk in the park (things)
Like a kiss in the dark (things)
Like a sailboat ride (ya ya)
What about the night that we cried
Things like a lover's vow
Things that we don't do now
Thinkin' about the things we used to do
And heartaches are the friends I'm talkin' to
You got me thinkin' 'bout
The things we used to do (I hope so)
Thinkin' 'bout the things we used to do
Nancy Sinatra - Things - Dean Martin Lyrics
Every night I sit here by my window (window)
Staring at the lonely avenue (avenue)
Watching lovers holdin' hands
And laughin' (ha ha ha)
Thinkin' 'bout the things we used to do
(Thinkin' 'bout things)
Like a walk in the park (things)
Like a kiss in the dark (things)
Like a sailboat ride (ya ya)
What about the night we cried
Things like a lover's vow
Things that we don't do now
Thinkin' 'bout the things we used to do
Memories are all I have to cling to (cling to)
And heartaches are the friends
I'm talkin' to (but you got me now)
When I'm not thinkin' of just how much
I love you ('bout I love you, too)
I'm thinkin' the things we used to do
(Used to do, thinkin' 'bout things)
Like a walk in the park (things)
Like a kiss in the dark (things)
Like a sailboat ride (ya ya)
What about the night we cried
Things like a lover's vow
Things that we don't do now
Thinkin' about the things we used to do
I still can hear the juke box softly
Playin' (playin')
And the face I see each day belongs to you
(Belongs to you)
But there's not a single sound
And there's nobody else around
But that's just me thinkin' 'bout the things we used to do
(We used to do, thinkin' 'bout things)
Like a walk in the park (things)
Like a kiss in the dark (things)
Like a sailboat ride (ya ya)
What about the night that we cried
Things like a lover's vow
Things that we don't do now
Thinkin' about the things we used to do
And heartaches are the friends I'm talkin' to
You got me thinkin' 'bout
The things we used to do (I hope so)
Thinkin' 'bout the things we used to do
Začalo to asi tím Travoltou...
*****
Já už si vlastně ani moc nepamatuju, komu všemu jsem byl podobný...
Začalo to asi tím Travoltou, to bylo ještě na gymnáziu, to jsem si česal vlasy dozadu, tak asi proto... "Horečka sobotní noci"... no...
Pak jasně, že Elvis (Bože!)! Když už tedy byl jsem ten Elvis, naučil jsem se k tomu ještě pár rock'n'rollů, a byl jsem pak už úplnej Elvis, i oči jsem uměl tak nějak 'dát dolů a přimhouřit' (kvůli řádnému sex-appealu)!
Taky mi (to ale bylo jenom párkrát) řekli, že vypadám jako Arthur Garfunkel. 'Artie' měl sice kudrny blonďatý, mým hod-no-ti-te-lům toto ale zřejmě vůbec nevadilo... Mě to (tedy) taky ani příliš nevadilo - Garfunkel prý kromě zpěvu ovládal i matematiku... Tož tedy 'to' bylo docela i milé, tož tedy to ještě (jakože) šlo...
Nu, a pak byli všichni ti negři - ti černoši (ti byli vlastně pořád, až než mi ty pačesy před rokem tak nějak-jako-že zešedivěly)... Zástupy černochů... Nikdo sice neřekl žádné konkrétní jméno, jen to říkali, že vypadám (trochu) jako černoch a jestli prý proto mohou si na mě sáhnout - jestli mě můžou pohladit po kebuli... (?) (Však oni ti 'hladiči' asi dobře věděli, že nějaká moje vzdálená bábuška byla ta africká (a proto asi taky kudrnatá) černá černoška...)
A pochopitelně (jak jinak?) jsem byl podobný i českýmu "hercovi" Tomášovi Hanákovi (nejsem proto alespoň trochu jeho Brácha?)!
Cha Cha! Tomáše Hanáka znám doopravdy jenom trochu, a k tomu pouze z "kulturních médií" (abyste věděly!) - nikdy jsme spolu (myslím tím s tím T.H.) ani nehovořili... (a to ani po telefonu ne!)! Tak!
A za poslední napíšu, jak jsem (podle všeho) vypadal jako jeden 'Mongol z Anglie', jehož jméno jsem však zprvu měl do značné míry "vytěsněný", ježto jsem dlouho vůbec nevěděl, o koho jde... a taky mě nebavilo opakovaně odrážet ty (poměrně) časté a dosti jednotvárné nájezdy fanynek (zadýchaných) (někdy i s příslušnými notýsky na autogramy) jistého "Rábrtsmise de Kjůr"...
Naposledy se mi něco na ten způsob přihodilo docela nedávno na Zličíně: Kluk za pultem v restauraci v Hyper-Márketu byl jaksi nesmělejší a distinguovanější (než ty bláznivý fanynky):
"Pane, nezlobte se, můžu Vám něco povědět?"
"Povídejte..."
"A neurazíte se?"
"Jak to mám vědět takhle předem...? Tak jasně že ne, neurazím se!"
"Vy vypadáte úplně jako jeden výbornej anglickej zpěvák....."
"Roberta Smithe z The Cure myslíte...?"
"PŘESNĚ!!!"
A aby nedošlo k nějaké snad mýlce, byl jsem podobný ještě i mnoha dalším ('hvězdám'), nejčastěji ale asi tomu "Hanákovi", a dříve (to asi ještě častěji) tomu (sakra) Travoltovi, no...
Takže:
Z výše napsaného vidíte, že nejsem (ani trochu) žádný fouňa, dovedu si dělat legraci sám ze sebe, a bylo mi vždy naprosto "šumák", komu jsem právě podobný a "jak vypadám"...!!!
______________________________________________________________________________________
Na Svárově s pidižvíkem Aničkou, co je jí 3 a půl roku:
(Sedíme u stolu - křoupeme křupky jakési):
Anička (z ničehož nic ke mě): "VYPADÁŠ JAKO NĚJAKÁ RYBA!"
Já: "Cože???"
Andulka: "Rý-ba, rý-ba, jó-jo, jó-jo-"
Maminka Aničky Alí: "Andulko, co to povídáš? Vojta přeci nevypadá jako ryba..."
Já: "Ále to je dobrý, Alí, nech jí bejt Alí... Vždyť je to ještě dítě.. ta tomu vůbec nerozumí, ta tomu ještě ani nemůže nerozumět... přeci... sakra... jak vypadám... ani za mák... a vůbec... Tomáše Hanáka v životě neviděla... Aha (!?)! A TRAVOLTU UŽ TUPLEM NE!!!... Hlupka jedna...! Jak ta se vůbec může... ale NIC! Tohle nemá cenu... Ta ví tak... Ta NEVÍ NIC JAK VYPADÁM!... Sakra... SAKRA!!!"
ZBYLÝMI KŘUPKAMI JSEM ZUŘIVĚ MRŠTIL O ZEM A URAŽEN ODEŠEL! DO AKVÁRIA!!! TAK!!!
Já už si vlastně ani moc nepamatuju, komu všemu jsem byl podobný...
Začalo to asi tím Travoltou, to bylo ještě na gymnáziu, to jsem si česal vlasy dozadu, tak asi proto... "Horečka sobotní noci"... no...
Pak jasně, že Elvis (Bože!)! Když už tedy byl jsem ten Elvis, naučil jsem se k tomu ještě pár rock'n'rollů, a byl jsem pak už úplnej Elvis, i oči jsem uměl tak nějak 'dát dolů a přimhouřit' (kvůli řádnému sex-appealu)!
Taky mi (to ale bylo jenom párkrát) řekli, že vypadám jako Arthur Garfunkel. 'Artie' měl sice kudrny blonďatý, mým hod-no-ti-te-lům toto ale zřejmě vůbec nevadilo... Mě to (tedy) taky ani příliš nevadilo - Garfunkel prý kromě zpěvu ovládal i matematiku... Tož tedy 'to' bylo docela i milé, tož tedy to ještě (jakože) šlo...
Nu, a pak byli všichni ti negři - ti černoši (ti byli vlastně pořád, až než mi ty pačesy před rokem tak nějak-jako-že zešedivěly)... Zástupy černochů... Nikdo sice neřekl žádné konkrétní jméno, jen to říkali, že vypadám (trochu) jako černoch a jestli prý proto mohou si na mě sáhnout - jestli mě můžou pohladit po kebuli... (?) (Však oni ti 'hladiči' asi dobře věděli, že nějaká moje vzdálená bábuška byla ta africká (a proto asi taky kudrnatá) černá černoška...)
A pochopitelně (jak jinak?) jsem byl podobný i českýmu "hercovi" Tomášovi Hanákovi (nejsem proto alespoň trochu jeho Brácha?)!
Cha Cha! Tomáše Hanáka znám doopravdy jenom trochu, a k tomu pouze z "kulturních médií" (abyste věděly!) - nikdy jsme spolu (myslím tím s tím T.H.) ani nehovořili... (a to ani po telefonu ne!)! Tak!
A za poslední napíšu, jak jsem (podle všeho) vypadal jako jeden 'Mongol z Anglie', jehož jméno jsem však zprvu měl do značné míry "vytěsněný", ježto jsem dlouho vůbec nevěděl, o koho jde... a taky mě nebavilo opakovaně odrážet ty (poměrně) časté a dosti jednotvárné nájezdy fanynek (zadýchaných) (někdy i s příslušnými notýsky na autogramy) jistého "Rábrtsmise de Kjůr"...
Naposledy se mi něco na ten způsob přihodilo docela nedávno na Zličíně: Kluk za pultem v restauraci v Hyper-Márketu byl jaksi nesmělejší a distinguovanější (než ty bláznivý fanynky):
"Pane, nezlobte se, můžu Vám něco povědět?"
"Povídejte..."
"A neurazíte se?"
"Jak to mám vědět takhle předem...? Tak jasně že ne, neurazím se!"
"Vy vypadáte úplně jako jeden výbornej anglickej zpěvák....."
"Roberta Smithe z The Cure myslíte...?"
"PŘESNĚ!!!"
A aby nedošlo k nějaké snad mýlce, byl jsem podobný ještě i mnoha dalším ('hvězdám'), nejčastěji ale asi tomu "Hanákovi", a dříve (to asi ještě častěji) tomu (sakra) Travoltovi, no...
Takže:
Z výše napsaného vidíte, že nejsem (ani trochu) žádný fouňa, dovedu si dělat legraci sám ze sebe, a bylo mi vždy naprosto "šumák", komu jsem právě podobný a "jak vypadám"...!!!
______________________________________________________________________________________
Na Svárově s pidižvíkem Aničkou, co je jí 3 a půl roku:
(Sedíme u stolu - křoupeme křupky jakési):
Anička (z ničehož nic ke mě): "VYPADÁŠ JAKO NĚJAKÁ RYBA!"
Já: "Cože???"
Andulka: "Rý-ba, rý-ba, jó-jo, jó-jo-"
Maminka Aničky Alí: "Andulko, co to povídáš? Vojta přeci nevypadá jako ryba..."
Já: "Ále to je dobrý, Alí, nech jí bejt Alí... Vždyť je to ještě dítě.. ta tomu vůbec nerozumí, ta tomu ještě ani nemůže nerozumět... přeci... sakra... jak vypadám... ani za mák... a vůbec... Tomáše Hanáka v životě neviděla... Aha (!?)! A TRAVOLTU UŽ TUPLEM NE!!!... Hlupka jedna...! Jak ta se vůbec může... ale NIC! Tohle nemá cenu... Ta ví tak... Ta NEVÍ NIC JAK VYPADÁM!... Sakra... SAKRA!!!"
ZBYLÝMI KŘUPKAMI JSEM ZUŘIVĚ MRŠTIL O ZEM A URAŽEN ODEŠEL! DO AKVÁRIA!!! TAK!!!
Nikdy jsem nebyl podobný tomu Orbisonovi...
******
Když budete hodné, tak zítra napíšu tu vší pravdu!
Komu všemu jsem (tedy) byl podobný,
co mi na to řekla Anička,
a jak to pak vše -
celé dopadlo...
(A)
Když budete hodné, tak zítra napíšu tu vší pravdu!
Komu všemu jsem (tedy) byl podobný,
co mi na to řekla Anička,
a jak to pak vše -
celé dopadlo...
(A)
Co je dobrýho...
*****
"... a víš, co bylo ještě dobrýho, Fando...?"
"To jo..." (Fanda upíjí pivo - přikyvuje)
"Ten řezník na Podbabě..., jak von se jenom menoval...?"
"Jo... mi povídej..., to byl frajer... a to maso..."
"A znals tu jeho ženu - Jiřinu - guláš za dvacet dva korun ale jakej - "
"...mi povídej... TO BYCH SI DAL JEŠTĚ DNESKA..."
"... a víš, co bylo ještě dobrýho, Fando...?"
"To jo..." (Fanda upíjí pivo - přikyvuje)
"Ten řezník na Podbabě..., jak von se jenom menoval...?"
"Jo... mi povídej..., to byl frajer... a to maso..."
"A znals tu jeho ženu - Jiřinu - guláš za dvacet dva korun ale jakej - "
"...mi povídej... TO BYCH SI DAL JEŠTĚ DNESKA..."
Kovový býček.... a Vojťan!
*****
To co teď napíšu, jsem možná (asi) někde četl (spíše však 'viděl'), ale nevím už přesně kde...
Snad ve Starém Římě...
Kovový býček - zlatý zvíře!
(Možná Pinkava...?)
Něco jako tank:
Nahoře hermetické víko, a dole (pod býkem) K -(r)- Aha - N - oheň...
Uvnitř sípe (se) mučenec ('mučedlník'), však dole (na břiše býčka) (to zlato) rozpaluje se (ohřívá se) velmi pomalu, pomaličku - co možná nejpomaleji...!
Orgasmické Patricijky v obecenstvu,
Vřeští a stříkají!
Jako první (domnívám se laicky, že) selže dýchání,
takže to Ostatní už vlastně ani (snad?!) už tolik nebolí...?
Ale to je (jistě!) 'věc názoru'.
A Já Jsem (Vojťan) v Býčku..!
Nerozumíte!? Věříte?
Správně! - ani by to nebylo (společensky) pro Vás 'výhodné' (A.).
(Rozumíte...!)
Vojta
To co teď napíšu, jsem možná (asi) někde četl (spíše však 'viděl'), ale nevím už přesně kde...
Snad ve Starém Římě...
Kovový býček - zlatý zvíře!
(Možná Pinkava...?)
Něco jako tank:
Nahoře hermetické víko, a dole (pod býkem) K -(r)- Aha - N - oheň...
Uvnitř sípe (se) mučenec ('mučedlník'), však dole (na břiše býčka) (to zlato) rozpaluje se (ohřívá se) velmi pomalu, pomaličku - co možná nejpomaleji...!
Orgasmické Patricijky v obecenstvu,
Vřeští a stříkají!
Jako první (domnívám se laicky, že) selže dýchání,
takže to Ostatní už vlastně ani (snad?!) už tolik nebolí...?
Ale to je (jistě!) 'věc názoru'.
A Já Jsem (Vojťan) v Býčku..!
Nerozumíte!? Věříte?
Správně! - ani by to nebylo (společensky) pro Vás 'výhodné' (A.).
(Rozumíte...!)
Vojta
Něco se stalo
*****
Něco se stalo. Ale jak se to stalo? Během jediné noci? - či se k nám něco nenápadně blížilo již delší čas, a my jsme si (toho) povšimly až dnes? Ano, ty dívky - ty mladé, hezké dívky, které zpívaly jako Sirény, jako mořské panny - všechny sladké a průzračné - rozverné melodie, rozevláté melodie. Teď je melodie pryč, ač ony dívky otevírají a zavírají svá ústa jako dřív. Byl jim snad vyříznut jazyk?
Tak je to i s dětským nářkem, s plačkami na pohřbech, s výkřiky, které - zvláště za nocí - ožívaly v postavách šílenců a mučených. To samé platí i pro ptáky: létají si jako dřív, čechrají si peří jako dřív, hlavy zakloněné, zobáky doširoka otevřené, a přesto němí. Němí nebo oněmělí? Kdo si dal tu práci s velikým kobercem neviditelného sněhu, který zadržuje všechen zvuk?
Poslouchejte: lístky již nešelestí, vítr nevzdychá, naše srdce nebijí. Vše utichlo. Spadlo do hrobu. Nebo jsme to my, kdo spadl? Možná, že svět není nezvučný, možná jen my jsme hluché. Která membrána nás takhle odděluje od hudby, na kterou jsme dříve tančily? Proč neslyšíme?
Margaret Atwood: Something Has Happened
Přeložil: Vojta
Něco se stalo. Ale jak se to stalo? Během jediné noci? - či se k nám něco nenápadně blížilo již delší čas, a my jsme si (toho) povšimly až dnes? Ano, ty dívky - ty mladé, hezké dívky, které zpívaly jako Sirény, jako mořské panny - všechny sladké a průzračné - rozverné melodie, rozevláté melodie. Teď je melodie pryč, ač ony dívky otevírají a zavírají svá ústa jako dřív. Byl jim snad vyříznut jazyk?
Tak je to i s dětským nářkem, s plačkami na pohřbech, s výkřiky, které - zvláště za nocí - ožívaly v postavách šílenců a mučených. To samé platí i pro ptáky: létají si jako dřív, čechrají si peří jako dřív, hlavy zakloněné, zobáky doširoka otevřené, a přesto němí. Němí nebo oněmělí? Kdo si dal tu práci s velikým kobercem neviditelného sněhu, který zadržuje všechen zvuk?
Poslouchejte: lístky již nešelestí, vítr nevzdychá, naše srdce nebijí. Vše utichlo. Spadlo do hrobu. Nebo jsme to my, kdo spadl? Možná, že svět není nezvučný, možná jen my jsme hluché. Která membrána nás takhle odděluje od hudby, na kterou jsme dříve tančily? Proč neslyšíme?
Margaret Atwood: Something Has Happened
Přeložil: Vojta
Teď nemám čas na vlastní psaní, tak alespoň trochu 'humoru'...
*****
Je to ode mě sprostý...
Tak... a ještě jedna skvělá zpráva z internetových novin (které nečtu)!
Britští důchodci pomohli odrazit námořní piráty lehátky:
Britští důchodci na palubě výletní lodi pomohli odrazit u břehů Seychel půlnoční útok ozbrojených pirátů tím, že po nich házeli lehátka. Piráty, kteří na plavidlo i stříleli, nakonec zahnala bezpečnostní služba lodi. Nikdo na lodi nebyl zraněn. Uvedl to v pátek britský deník The Sun.
Piráti zaútočili na loď MSC Melody o výtlaku 35 000 tun s 1000 cestujícími a 500 členy posádky 25. dubna. "Poslouchali jsme koncert klasické hudby na palubě a zaslechli jsme praskot. Potlesk náhle utichl a někdo přiběhl a křičel ´piráti´. Z kabiny jsem pak viděla bílý člun s osmi muži, kteří na nás stříleli," řekla šestašedesátiletá Maureen Gawthropová.
Ne všichni uposlechli pokynu posádky jít se schovat do kabin a zhasnout. "Někteří dovolenkáři házeli (po pirátech) stoly a lehátka ve snaze je zahnat. Byli velmi stateční. Mohlo to proběhnout mnohem hůře. Na lodi zůstaly díry od kulek," vyprávěl dvaašedesátiletý Ian Moakes, bývalý policista, který v době útoku slavil s manželkou 40. výročí svatby.
Vaše názory:
Muž s transplantovaným obličejem plakal při setkání s vdovou po dárci Videa.
Devětapadesátiletý James Maki se stal druhým člověkem, jemuž byl transplantován v USA obličej. Doufá, že jeho příběh povzbudí další...
Mentálně postižení pracovali v Číně jako otroci!
Na jihu Afghánistánu zabavili 16,5 tuny drog a výbušniny.
Americký voják v Afghánistánu?
Baan hin sai
1333 Kč
Náušnice
30 Kč
Pekne autoradio
499
DOVI!
P.S. Nevím proč, ale 'autor' 'příspěvku' (o pirátech) mě tolik (tuze!) a tak (tou závorkou) připoměl mě samého (samotného) - můj vlastní literární UM!, že jsem...
NE-ODOLAL...!!!
Je to ode mě sprostý...
Tak... a ještě jedna skvělá zpráva z internetových novin (které nečtu)!
Britští důchodci pomohli odrazit námořní piráty lehátky:
Britští důchodci na palubě výletní lodi pomohli odrazit u břehů Seychel půlnoční útok ozbrojených pirátů tím, že po nich házeli lehátka. Piráty, kteří na plavidlo i stříleli, nakonec zahnala bezpečnostní služba lodi. Nikdo na lodi nebyl zraněn. Uvedl to v pátek britský deník The Sun.
Piráti zaútočili na loď MSC Melody o výtlaku 35 000 tun s 1000 cestujícími a 500 členy posádky 25. dubna. "Poslouchali jsme koncert klasické hudby na palubě a zaslechli jsme praskot. Potlesk náhle utichl a někdo přiběhl a křičel ´piráti´. Z kabiny jsem pak viděla bílý člun s osmi muži, kteří na nás stříleli," řekla šestašedesátiletá Maureen Gawthropová.
Ne všichni uposlechli pokynu posádky jít se schovat do kabin a zhasnout. "Někteří dovolenkáři házeli (po pirátech) stoly a lehátka ve snaze je zahnat. Byli velmi stateční. Mohlo to proběhnout mnohem hůře. Na lodi zůstaly díry od kulek," vyprávěl dvaašedesátiletý Ian Moakes, bývalý policista, který v době útoku slavil s manželkou 40. výročí svatby.
Vaše názory:
Muž s transplantovaným obličejem plakal při setkání s vdovou po dárci Videa.
Devětapadesátiletý James Maki se stal druhým člověkem, jemuž byl transplantován v USA obličej. Doufá, že jeho příběh povzbudí další...
Mentálně postižení pracovali v Číně jako otroci!
Na jihu Afghánistánu zabavili 16,5 tuny drog a výbušniny.
Americký voják v Afghánistánu?
Baan hin sai
1333 Kč
Náušnice
30 Kč
Pekne autoradio
499
DOVI!
P.S. Nevím proč, ale 'autor' 'příspěvku' (o pirátech) mě tolik (tuze!) a tak (tou závorkou) připoměl mě samého (samotného) - můj vlastní literární UM!, že jsem...
NE-ODOLAL...!!!
50:1 - Mine That Bird (Kentucky Derby)
...
To je jedno, že dostihům nerozumíte... (ani těm komentátorům)!
To je jedno, že dostihům nerozumíte... (ani těm komentátorům)!
Tento 'Clip' Není Vhodný Pro Děti!!!
***********************************************************
Italia Mia
Italia Mia
Až uvidíte moji matku, řekněte... řekněte jí... řekněte jí..., že vše je úplně 'All Right'...
---
Takhle nějak jsme si zastříleli dneska v Mokropsích... na nádraží... na prsty...
Takhle nějak jsme si zastříleli dneska v Mokropsích... na nádraží... na prsty...
Duch básníka přistává v krčmě.... 2009
***
Náhodné setkání se sestrami Slovankami před pár týdny...
Skromně se domnívám, že přesná analýsa tohoto snímku 'zamotá civilisacím hlavu'!
V žádném případě však nejde o fotomontáž...
Díky Magdo (to byla ta 'fotografka')... (!)
Náhodné setkání se sestrami Slovankami před pár týdny...
Skromně se domnívám, že přesná analýsa tohoto snímku 'zamotá civilisacím hlavu'!
V žádném případě však nejde o fotomontáž...
Díky Magdo (to byla ta 'fotografka')... (!)
Cikánské ležení intelektuální
*****
Jsem tedy doma s tou (spolužačkou) Veronikou, co se ve skutečnosti jmenuje maličko jinak, a já si jí vlasně tou 'Veronikou' jen tak trochu jako maskuju... 'Cikánským ležením' jsem chtěl naznačit, že nemám právě (momentálně!) v bytě zcela úplně (a špičkově) naklizeno... A píšeme na počítače... samý (jak tomu teď svorně říkáme) píčoviny... Ona právě něco o Etickým Kodexu, na mě čeká příspěvek z Monogamie... Vzdycháme přitom jako starý kurvy, a abych se dočista z toho 'neojebal' (na eventuální zlatý mok mám totiž tak maximálně čtyři pětky), píšu (pro zklidnění si nervů) tento zběsilý příspěvek...
Před chvílí jsem však dopřeložil tento kousek z Carvera:
---
"To je domovní aukce určitě," řekla dívka tomu chlapci.
Tohle děvče a tenhle mládenec si právě zařizovali malý byt.
"Kolik by tak mohli chtít za postel," řekla dívka.
"A za telku," řekl chlapec.
Kluk stočil vůz na příjezdovou cestu a zastavil před kuchyňským stolem.
Vystoupili a začali si prohlížet věci: děvče se zlehka dotklo mušelínové látky, chlapec zapojil do zásuvky mixér a otočil knoflíkem do polohy SEKAT, děvče zvedlo ohřívací mísu, chlapec pustil televizi a snažil se vyladit obraz.
Sedl si na gauč, aby se podíval. Zapálil si cigaretu a rozhlédl se. Zápalku zahodil do trávy.
Dívka se posadila na postel. Sundala si boty a odpočívala. Měla pocit, jakoby viděla hvězdu.
"Pojď sem, Jacku. Vyzkoušej si tuhle postel. A přines jeden z těch polštářů."
"Jaká je?" zeptal se.
"Zkus si ji," odpověděla.
Rozhlédl se kolem. Dům byl tmavý.
"Je mi nějak divně," řekl. "Raději se podívám, jestli je někdo doma."
Dívka zapérovala na posteli jako na trampolíně.
"Nejdřív si ji pojď vyzkoušet," řekla.
Lehl si na postel a dal si polštář pod hlavu.
"Jaká je?" zeptala se.
"Pevná."
Otočila se na bok a dlaní mu zakryla obličej.
"Dej mi pusu," řekla dívka.
"Zvedneme se," řekl on.
"Pusu," řekla dívka.
Zavřela oči a objala ho.
"Podívám se, jestli je někdo doma," řekl chlapec.
Pak se však jen narovnal a zůstal sedět na posteli. Dělal, že sleduje televizi.
V domech po celé ulici se rozsvítila světla.
"Možná by bylo zajímavé, kdyby," řekla dívka, udělala veselou grimasu a větu nedokončila.
Chlapec se rozesmál, ale bůhvíproč. Bůh - ví - proč chlapec rozsvítil stolní lampičku.
Dívka odehnala komára, a on se postavil a zastrčil si košili.
"Podívám se, jestli je někdo doma," řekl. "Nemyslím, že někdo bude doma. Ale jestli bude, tak se zeptám, kolik za tu krásu tady chtějí."
"Ať už si řeknou cokoli, ty vždy nabídni o deset dolarů méně. To vždycky zabírá. A taky si myslím, že budou asi v zoufalé situaci, že jsou na tom hodně špatně."
"Je to docela dobrá telka," řekl chlapec.
"Tak zjisti cenu," řekla dívka.
Jsem tedy doma s tou (spolužačkou) Veronikou, co se ve skutečnosti jmenuje maličko jinak, a já si jí vlasně tou 'Veronikou' jen tak trochu jako maskuju... 'Cikánským ležením' jsem chtěl naznačit, že nemám právě (momentálně!) v bytě zcela úplně (a špičkově) naklizeno... A píšeme na počítače... samý (jak tomu teď svorně říkáme) píčoviny... Ona právě něco o Etickým Kodexu, na mě čeká příspěvek z Monogamie... Vzdycháme přitom jako starý kurvy, a abych se dočista z toho 'neojebal' (na eventuální zlatý mok mám totiž tak maximálně čtyři pětky), píšu (pro zklidnění si nervů) tento zběsilý příspěvek...
Před chvílí jsem však dopřeložil tento kousek z Carvera:
---
"To je domovní aukce určitě," řekla dívka tomu chlapci.
Tohle děvče a tenhle mládenec si právě zařizovali malý byt.
"Kolik by tak mohli chtít za postel," řekla dívka.
"A za telku," řekl chlapec.
Kluk stočil vůz na příjezdovou cestu a zastavil před kuchyňským stolem.
Vystoupili a začali si prohlížet věci: děvče se zlehka dotklo mušelínové látky, chlapec zapojil do zásuvky mixér a otočil knoflíkem do polohy SEKAT, děvče zvedlo ohřívací mísu, chlapec pustil televizi a snažil se vyladit obraz.
Sedl si na gauč, aby se podíval. Zapálil si cigaretu a rozhlédl se. Zápalku zahodil do trávy.
Dívka se posadila na postel. Sundala si boty a odpočívala. Měla pocit, jakoby viděla hvězdu.
"Pojď sem, Jacku. Vyzkoušej si tuhle postel. A přines jeden z těch polštářů."
"Jaká je?" zeptal se.
"Zkus si ji," odpověděla.
Rozhlédl se kolem. Dům byl tmavý.
"Je mi nějak divně," řekl. "Raději se podívám, jestli je někdo doma."
Dívka zapérovala na posteli jako na trampolíně.
"Nejdřív si ji pojď vyzkoušet," řekla.
Lehl si na postel a dal si polštář pod hlavu.
"Jaká je?" zeptala se.
"Pevná."
Otočila se na bok a dlaní mu zakryla obličej.
"Dej mi pusu," řekla dívka.
"Zvedneme se," řekl on.
"Pusu," řekla dívka.
Zavřela oči a objala ho.
"Podívám se, jestli je někdo doma," řekl chlapec.
Pak se však jen narovnal a zůstal sedět na posteli. Dělal, že sleduje televizi.
V domech po celé ulici se rozsvítila světla.
"Možná by bylo zajímavé, kdyby," řekla dívka, udělala veselou grimasu a větu nedokončila.
Chlapec se rozesmál, ale bůhvíproč. Bůh - ví - proč chlapec rozsvítil stolní lampičku.
Dívka odehnala komára, a on se postavil a zastrčil si košili.
"Podívám se, jestli je někdo doma," řekl. "Nemyslím, že někdo bude doma. Ale jestli bude, tak se zeptám, kolik za tu krásu tady chtějí."
"Ať už si řeknou cokoli, ty vždy nabídni o deset dolarů méně. To vždycky zabírá. A taky si myslím, že budou asi v zoufalé situaci, že jsou na tom hodně špatně."
"Je to docela dobrá telka," řekl chlapec.
"Tak zjisti cenu," řekla dívka.
Komentář
...
Včera jsem se tedy předvedl.....
Prohrál jsem sázku Já
Taková (read-read-read) - no nic...
Už to (tedy) mám Ušito
Momentální zatmění
Měsíce!
'Opsané'...
Tomáš -
Chtěl napsat
Komentář (ale)
Nepodařilo se mu (se)
Zaregistrovat tak
Knížku (a)
'Koho dneska zajímá láska'...
(To byl ten 'nezdařený' komentář...)
Ach jo!
Včera jsem se tedy předvedl.....
Prohrál jsem sázku Já
Taková (read-read-read) - no nic...
Už to (tedy) mám Ušito
Momentální zatmění
Měsíce!
'Opsané'...
Tomáš -
Chtěl napsat
Komentář (ale)
Nepodařilo se mu (se)
Zaregistrovat tak
Knížku (a)
'Koho dneska zajímá láska'...
(To byl ten 'nezdařený' komentář...)
Ach jo!
Promiň, že Tě tolik miluju...
...
... možná díky
zvířenému prachu,
možná i proto, že
Ty naše indický
tyčinky
už prošly záruční lhůtou ---
mě ta láska
.......... tolik rdousí...
(...to je jak nějaká 'studentská poézie' - sakra...)
... možná díky
zvířenému prachu,
možná i proto, že
Ty naše indický
tyčinky
už prošly záruční lhůtou ---
mě ta láska
.......... tolik rdousí...
(...to je jak nějaká 'studentská poézie' - sakra...)
Stále se mě ptáte...
***
Stále se mě ptáte
jak to všechno je...
Protože jste věrní
Pašácí (a vůbec)...
Prozradím Vám ---
jak to všechno je...
PÁNBŮ EXISTUJE!!!
(...momentálně se nachází
na Veliké Toaletě...)
Stále se mě ptáte
jak to všechno je...
Protože jste věrní
Pašácí (a vůbec)...
Prozradím Vám ---
jak to všechno je...
PÁNBŮ EXISTUJE!!!
(...momentálně se nachází
na Veliké Toaletě...)
*****
DŽUNGLE PŘED TABULÍ...? (kazuistika)
V následující úvaze hodlám pojednat o chování studentů ve školách, s přihlédnutím k vlastní zkušenosti coby studenta státního gymnázia v 80. letech min. stol. a 'zkušenosti' středoškolského pedagoga (bez formální učitelské kvalifikace) na gymnáziu soukromém po společenské změně v letech 1995 - 1996.
Dovolte mi předeslat, že v s výukou angličtiny jsem měl v době nástupu na gymnaziální post již značné (a vesměs velmi pozitivní) zkušenosti (z tzv. 'komerční sféry' = výuka dospělých ve firmách a společenských institucích), že jsem dobře ovládal základní metody oborové didaktiky, a že moje jazyková kompetence se přibližovala kompetenci rodilých mluvčí. Toto uvádím jen a pouze proto, abych zcela jednoznačně podtrhl fakt, že veškeré nesnáze, do kterých jsem na zmíněném gymnáziu záhy upadl, vyplývaly takřka výhradně z mé neschopnosti zvládnout n e k á z e ň studentů při výuce, a z nemožnosti (za daných podmínek) využít jakýchkoli relevantních kázeňských opatření.
V závorce uvedenými 'danými podmínkami' mám na mysli především fakt, že příslušná vzdělávací instituce fungovala výhradně na základě 'tržního principu' a 'sponzorských darů' a v oné době ještě ani zdaleka nebyla takříkajíc 'etablovaná'. Z těchto skutečností vyplývala (někdy až křečovitá) snaha vedení školy a učitelského sboru - pokud možno - studentům 'neznepříjemňovat život' a pravý stav věcí lakovat narůžovo. Na poradách 'sboru' s vedením bylo dále záhodno si na nic (a za žádných okolností) 'nestěžovat', co nejvíce se usmívat a vše řádně vychvalovat... Nutno připodotknout, že absolutní většina mých 'kolegů-profesorů' tuto hru 'na slepou bábu' (ochotně?) akceptovala, jsouc 'odměňována' mzdou rovnající se průměrně téměř dvojnásobku mzdy 'profesorů státních'. Není potom příliš divu, že 'měsíc-co-měsíční' přepisování (= falšování) 'ztracených' třídních knih mělo se státi učitelskému sboru originálním 'úsměvným folklórem' a 'doplňkovou pracovní náplní' (já osobně jsem za rok takto 'zrekonstruoval' nejméně čtyři 'zmizelé' třídnice). Zkrátka: 'přebarvení nad přebarvení'.
Výše popsané však berme prozatím jen jako jakousi (specifickou) 'kulisu', a (po krátké vsuvce) přejděme' k samotnému studentstvu s jeho rozličnými 'projevy':
Ač to možná vyzní poněkud 'ne-metodicky', bude zřejmě užitečné, napíšu-li ještě pár slov o sobě.
Byl jsem 'mladý' učitel (kolem třicítky) - velmi jsem se na práci ve škole těšil. Snad mohu také říci že jsem nebyl (a nejsem) žádný 'puritán', působil jsem v mnoha různých prostředích a (jak stále ještě doufám) mám přirozené pochopení pro nejrůznější 'školní švandy', recese a 'originality' (co jsem se jich sám byl navymýšlel a natropil...). Jsa povahy živé, sangvinické a celkově jiskrného ustrojení, vyhledávám sobě společnosti podobného modu a v 'dynamickém' prostředí cítím se rozhodně vždy relativně nejlépe (jako ryba ve vodě).
Však určité projevy 'žactva', s kterými jsem byl konfrontován při výuce ve 'svých' gymnaziálních třídách (tři třídy maturitní, jeden třetí a jeden první 'ročník') mi nezřídka doslova braly ze rtů krev a jakákoli případná rozumná slova se ztrácela dříve, než stačila být vyřčena...
Nejsem (ani náhodou!) žádný ubrekánek, však po skončení vyučování začasté bývalo mi do pláče. A přesto! Přesto jsem se den za dnem snažil, a s námahou nalézal a slepoval střípky rozbitého optimismu. K svým studentům jsem přistupoval 'otevřeným hledím', s úsměvem a s upřímnou snahou je (alespoň zčásti) naučiti nesnadné řeči anglické (objektivně dnes i tehdy tolik potřebné pro ´vykonávání mnoha nejrůznějších profesí).
Škola o které píšu snad nebyla až tak 'prohnilá', jak se mi jevila tehdy (a jeví i dnes), nechť nám však poslouží za, řekněme, 'diskusní model'. Moje
následující soudy berme tedy jako soudy povýtce subjektivní s tou výhradou, že vezmeme v potaz moji relativně velmi rozsáhlou pedagogickou zkušenost a z ní plynoucí možnost širokého (byť laického) srovnávání.
Co se 'studijních předpokladů' týče, moji studenti spadali převážně do pásma mírného nadprůměru (s vyjímkou asi pěti jedinců, kteří se výrazně vymykali směrem nahoru). Pokud šlo o jejich sociální status, takřka všichni byli výborně hmotně zabezpečeni (rodiče některých pak představovali tzv. 'společenskou smetánku'), což studenti sami s jistým sebeuspokojením reflektovali. O jazyk anglický však jevili zájem 'neslaný-nemastný', jakožto i o celkové společenské dění. Hodiny probíhaly často chaoticky, neboť jsem byl nucen opakovaně vyzývat studenty k menší hlučnosti a k zachovávání alespoň elementární kázně. Ve škole panovaly takové 'poměry', že pokud měl student chuť během hodiny odejíti na toaletu za účelem 'vykouření brka' (to je marihuanová cigareta), tak to prostě učinil se slovy: "Du hulit... Snad to na mě neprásknete...?"
A zde tedy se dopustím seriósní hypotézy:
Nemůže býti (školní) kázně a učební disciplíny tam, kde etické hodnoty jsou zcela zamlženy falešným přesvědčením o samozřejmosti a automatické dostupnosti nadstandardního životního komfortu! Jinými slovy: Moji studenti jistě nebyli nějaké 'špatné' (nemorální) bytosti (či děti, či žáci), scházelo jim však (některým pak absolutně) ono (stěží přesně definovatelné) 'morálně-společenské' povědomí.
Ilustrativní příklad:
Studentka (tichá pohledná černovláska, 3. ročník) mě požádala, zdali bych ji anglicky nepopsal a nesložil součástky modelu letadla (pro bratrance), a že to stačí do týdne. Sama si zřejmě ani trochu neuvědomila, jak náročný by to byl úkol i pro odborníka. Snažil jsem se poctivě popisovat, vystřihovat a skládat - po několik večerů za sebou. Mezitím jsem byl na stav 'prací' dvakrát dotázán stejným způsobem:
S: "Už je hotový to letadlo?"
Já: "Prosím o pár dní strpení, pracuji na tom usilovně..." (pravda).
Po týdnu:
Já: "Tak si přijďte, Jano, o přestávce pro to letadýlko, mám ho pro Vás připravené v kabinetu."
S: "Jó? Tak konečně!"
V kabinetu:
Já: "Tak prosím, zde je výsledek mého lopocení..."
S: "Jé! No jo! Bomba! Tak se mějte..."
Tato studentka jistě nebyla ani drzá, ani nějak záměrně protivná... Jenom si naprosto neuvědomila 'ne-samozřejmost' své žádosti, ani konvenci, podle které se slovo 'bomba' namísto 'děkuji' (či 'díky') používá nanejvýš vůči spolužákům či známým, nikoli vůči vyučujícímu (není-li dohodou stanoveno jinak). Takovéto projevy 'nezdvořilosti' (ač typické) jsem zpravidla 'přecházel' s (jen lehoulince posmutnělým) úsměvem...
Další příklad je z trochu jiného soudku, ve své vyhraněnosti však též typický.
Hypotéza: Postmoderní společnost vede (disociovanou a 'rozmazlovanou) mládež k jistému bolestínství a ublíženectví - k psychologické změkčilosti. Tato pak (při absenci jakékoli jednotící generační sebeironie) postrádá od sebe odstup - zdravý nadhled. To vše jistě může být přičteno na vrub též rozkladnému vlivu bulvárních sdělovacích prostředků: přiboudlé seriálové hrdinky se stávají nefalšovanými ikonami, nadsazená 'reklama' již nepřipouští "nadsazenou" interpretaci.
Sigismund Freud by třeba řekl něco v tom smyslu, že 'id' a 'ego' se nám zde spékají a 'superego' (nadjá) přitom sublimuje do nicoty... hysterie doby 'vymknuté z kloubů', či hysterie doby 'nahoře i dole bez'-humoru...
Ilustrativní příklad:
Studentka (roztomilá zrzka, 3. ročník)! Dosahovanými 'výkony' (ale to je příliš vznešené slovo) je ve třídě jen mírně nadprůměrná, má však otce - 'sponzora školy'. Tudíž je zcela 'samo-zřejmě' (průběžně i celkově) hodnocena pouze známkami 'výborně'. (Je zajímavé, že toto 'opatření' nevyvolává u jejích spolužáků sebemenší údiv.) V posledním měsíci se dosažené (reálné) výsledky (z mě neznámých příčin) prudce zhoršují. Přistupuji k ústnímu přezkoušení a začínám u 'Zrzky'. Tato však není schopna ze sebe vypravit jediného slova, zato tklivě naříká... Mám pochopení (možná, že je nešťastně zamilovaná), (žoviálně, ale bez ironie) proto pravím: "Terezko, pláčete dobře, tak já si tady do notesu taky napíšu 'dobře' a příště si to určitě opravíte...?"
Děvče (namísto vděčného úsměvu) propuká v hysterický jekot: "Vy ste na mě tak hnusnéééj!!!," (a víc se se mnou 'nebavila').
Nu, co říci? Učitel budiž dobrým psychologem, však psychiatrii ať přenechá specialistům. To ale je v našem případě (jak správně cítíme) též nesmysl.
Tato studentka byla jistě hodná holka, ale v rodině zřejmě vychovávaná naprosto bez věcného vztahu k realitě, jakoby v inkubátoru.
Náš další příklad pojmenujme třeba 'férová bohorovnost'.
Byli ze čtvrtého ročníku a byli tři - kluci 'volkmeňáci'. Pokud už se tedy uráčili do školy přijít (přijít na moji hodinu), nasadili si 'volkmeny' a poslouchali 'techno'. Oni asi přišli 'kvůli prezenci', ale ta (jak již víme) se beztoho přepisovala s celou třídnicí, takže vlastně nevím... Což o to, tak ať si poslouchájí, problém však byl v tom, že bzučící sluchátka vydávala nesnesitelný zvuk. Poprosil jsem je tedy o jistou milosrdnost, o to, zdali by při hodinách angličtiny nemohli volkmeny vypnout a odložit. Nejdřív se tomu chlapci 'chlámali', ale nakonec... že tedy ano, že to vydrží bez 'techna'. Vydrželi, ale zase jenom tu jednu hodinu. Poprosil jsem je tedy, zdali by hodiny angličtiny nemohli trávit třeba s volkmenem, ale někde mimo třídu. To však prý nejde, protože hospoda je v tu dobu ještě zavřená, a oni se musejí také trochu ve škole ukázat (o přestávkách majitelkám), aby se vědělo, že školu navštěvují (?) Dotázal jsem se jich tedy, jak oni by řešili danou situaci na mém místě: Odpověď: "Nijak, protože my si to tady platíme, teda rodiče, a vás si taky platěj..."
Je jasné, že v tu dobu nebyl systém soukromého školství tak rozvinutý a relativně stabilizovaný jako dnes, ale daný případ opět hodně vypovídá o mentálních pochodech některých příslušníků nové generace - jejich frapantní ne-solidárnosti. Přesně ilustruje neřešitelnost daného problému pro pedagoga, kterému schází silný mandát.
Zde však se chci trochu pozastavit a věci oddělit. Bez ohledu na společenské zřízení a 'oficiální' status učitelů bychom přeci jen očekávali jistou elementární slušnost, nějaký univerzální strop pro jednoznačné drzosti tohoto kalibru. Tihle 'páni kluci' často používali pojem 'férovka', jejich 'bohorovnost' však byla zcela evidentně 'nefér' jak vůči vyučujícímu, tak i vůči spolužákům, kteří mohli mít přeci jenom o něco větší zájem o výuku. Moje snaha o nějaké 'kolektivní' rozřešení problému se ukázala býti snahou bezvýslednou. Zbytkem třídy jsem byl ubezpečen, že "jim to až tolik nevadí"...
A je možné, že zde opravdu (díky masívnímu rozšíření elektroniky do veřejného prostoru) došlo k jistému 'percepčnímu posunu', k jistému 'ohluchnutí' a znecitlivění. Vždyť kdo někdy za poslední léta navštívil nějakou typicky 'novou českou hospodu', vybaví si otřesný pubescentní smích jakkoli-letých 'bardů', smíchaný s hučícími televizemi, hracími automaty, za výčepem škvrkajícím rádiem... do toho ty 'volkmeny', diskmeny, ďábelsky skřehotající mobily, zapnutý větrák... a zdá se, že všem je u toho všeho velmi dobře, že tento audiovizuální dort (do kterého pejsek s kočičkou jen 'to nejlepší' dali) nikomu nevadí... ba právě naopak!
Nu což! Proti gustu žádný dišputát!
Rodičovské (zaneprázdněně podnikatelské) vzory měly v našem modelu daleko k optimu. O působení komerční televize zde již také řeč byla.
Udělal jsem si tedy malý soukromý výzkum stran čtenářských preferencí mých nadějenosných svěřenců. V literatuře by se snad daly najít některé pozitivní postavy hodné pozornosti a jistého vnitřního následování...? Možná jsem se nestačil zeptat úplně všech, nicméně při celkovém počtu zhruba 70 'respondentů' se libovolná klasická kniha (román) ocitla v rukou přesně 3 (slovem tří) z nich! Toto zjištění mi připadalo neuvěřitelné, skandální, nemožné... nicméně bylo jaké bylo, a já jsem se jen dále utvrdil v domnění, že podobná postupná a potupná 'deliteraturizace' obyvatelstva je nejspíše druhým nejpodstatnějším faktorem, podílejícím se na očividném a tudíž nepopiratelném zvulgárnění snad všech aspektů současné civilizace.
Není naším úkolem zde pátrat po filosofickém smyslu morálky. Morální hodnota je možná opravdu jen tradicí potvrzená 'obecná společenská smlouva' - souhrn přijatých norem... nic více, nic méně - nic svatého. Nicméně já osobně se domnívám, že morálka (či lépe řečeno etika) nějak záhadně a úzce souvisí s hlubinnou intimitou člověka, jeho soukromím, s přirozeným ostychem a s plachými cestami navazovaní pevných a odpovědných lidských svazků... Srovnejme tuto moji 'teorii' se 'zeleným stromem života' čerstvě 'náctiletých'. Protagonistkami mojí poslední ilustrace nechť jsou rtuťovité 'sexy prvňačky' pravidelně zásobující mojí katedru svým (použitým) spodním prádlem a tvrdou pornografií. Pozorujíce mé rozpaky, adolescenti propukají v říčný a ryčný smích, hoši se mlátí 'cez palicu, cez papulu' vším možným - 'hlava-nehlava', vzduchem procházejí židle, holky se na mě slétávají jak vosy, za svetr mě tahají, čerstvě bujícím poprsím se chlubějí... mezi nohy mi lezou... (a toto je fakt, to se stalo a opakovalo, nevím už přesně kolikrát, a bez sebemenšího stínu nadsázky). Ano, toto byla nefalšovaná, legendami opředená DŽUNGLE PŘED TABULÍ!
Ano, šel jsem ze vedením, šel jsem si stěžovat, šel jsem žalovat...
Vedení: "Vždyť jsou to ještě děti, puberta... leží toho na nich strašně moc, občas se potřebují trochu odreagovat... nebudou přeci sedět s rukama za zády, jako za totality... A vy jste přeci schopný a rozumný člověk, tak to s nima už nějak vydržíte...!?"
Vydržel jsem do konce roku. Moje tehdejší partnerka mi říkala, že jsem za půl roku tohoto 'učení' stačil zestárnout o deset let... a radila mi, ať všechny ty svoje zážitky (ve svém souhrnu mnohem plastičtější a 'sociologičtější' než toto krátké zamyšlení se nad možnými příčinami školní nekázně) tzv. 'svěřím papíru', že by to byl jisto-jistě bestseller. "Ne- ne," namítal jsem, "to by byla jistě zajímavá knížka, ale také krutá vivisekce. A na to já nemám to srdce! Mě je těch děcek spíš tak nějak líto, rád bych jim pomohl, ale ty příčiny jsou úplně mimo můj dosah. Musela bys vidět a slyšet jejich pány a paní rodiče a bylo by ti to vše hnedle jasnější, odkud vítr věje.
Ne! Nic psát nebudu, nejsem přeci taková... mrcha."
Moje žena Alena: "A myslíš, že se to časem nějak srovná... s těma lidma tam...?"
Já: "Já nevím, Alí, ale moc bych jim to přál..."
Alena: "Mě je tě taky někdy až líto..."
Já: "Ale prosím tě. Alespoň jsem v životě na vlastní kůži zažil tu... no, víš jak se anglicky řekne 'džungle před tabulí'? Ten film..."
Alena: "Blackboard Jungle...?"
Já: "Velmi správně!"
P.S. Jednu z těch 'prvňaček' jsem po letech náhodou potkal v jazzovým klubu v Redutě, vypadala skoro jako Jana Burianová zamlada a chovala se velmi kultivovaně ('sexy' však taky): "Pane profesore, to snad není možný, já se vám snad musím teď úplně omluvit... za to co jsme vám to tehdy všechno prováděly... mě je to úplně trapný, když si na to vzpomenu... jak jste to mohl všechno... vydržet???"
Byl jsem tam tehdy s Alí, tak jsem slečnu jenom pohladil po vlasech a usmál jsem se...
Pozn: Jména studentek v ilustrativních příkladech byla změněna.
................................ K O N E C ..................................
V následující úvaze hodlám pojednat o chování studentů ve školách, s přihlédnutím k vlastní zkušenosti coby studenta státního gymnázia v 80. letech min. stol. a 'zkušenosti' středoškolského pedagoga (bez formální učitelské kvalifikace) na gymnáziu soukromém po společenské změně v letech 1995 - 1996.
Dovolte mi předeslat, že v s výukou angličtiny jsem měl v době nástupu na gymnaziální post již značné (a vesměs velmi pozitivní) zkušenosti (z tzv. 'komerční sféry' = výuka dospělých ve firmách a společenských institucích), že jsem dobře ovládal základní metody oborové didaktiky, a že moje jazyková kompetence se přibližovala kompetenci rodilých mluvčí. Toto uvádím jen a pouze proto, abych zcela jednoznačně podtrhl fakt, že veškeré nesnáze, do kterých jsem na zmíněném gymnáziu záhy upadl, vyplývaly takřka výhradně z mé neschopnosti zvládnout n e k á z e ň studentů při výuce, a z nemožnosti (za daných podmínek) využít jakýchkoli relevantních kázeňských opatření.
V závorce uvedenými 'danými podmínkami' mám na mysli především fakt, že příslušná vzdělávací instituce fungovala výhradně na základě 'tržního principu' a 'sponzorských darů' a v oné době ještě ani zdaleka nebyla takříkajíc 'etablovaná'. Z těchto skutečností vyplývala (někdy až křečovitá) snaha vedení školy a učitelského sboru - pokud možno - studentům 'neznepříjemňovat život' a pravý stav věcí lakovat narůžovo. Na poradách 'sboru' s vedením bylo dále záhodno si na nic (a za žádných okolností) 'nestěžovat', co nejvíce se usmívat a vše řádně vychvalovat... Nutno připodotknout, že absolutní většina mých 'kolegů-profesorů' tuto hru 'na slepou bábu' (ochotně?) akceptovala, jsouc 'odměňována' mzdou rovnající se průměrně téměř dvojnásobku mzdy 'profesorů státních'. Není potom příliš divu, že 'měsíc-co-měsíční' přepisování (= falšování) 'ztracených' třídních knih mělo se státi učitelskému sboru originálním 'úsměvným folklórem' a 'doplňkovou pracovní náplní' (já osobně jsem za rok takto 'zrekonstruoval' nejméně čtyři 'zmizelé' třídnice). Zkrátka: 'přebarvení nad přebarvení'.
Výše popsané však berme prozatím jen jako jakousi (specifickou) 'kulisu', a (po krátké vsuvce) přejděme' k samotnému studentstvu s jeho rozličnými 'projevy':
Ač to možná vyzní poněkud 'ne-metodicky', bude zřejmě užitečné, napíšu-li ještě pár slov o sobě.
Byl jsem 'mladý' učitel (kolem třicítky) - velmi jsem se na práci ve škole těšil. Snad mohu také říci že jsem nebyl (a nejsem) žádný 'puritán', působil jsem v mnoha různých prostředích a (jak stále ještě doufám) mám přirozené pochopení pro nejrůznější 'školní švandy', recese a 'originality' (co jsem se jich sám byl navymýšlel a natropil...). Jsa povahy živé, sangvinické a celkově jiskrného ustrojení, vyhledávám sobě společnosti podobného modu a v 'dynamickém' prostředí cítím se rozhodně vždy relativně nejlépe (jako ryba ve vodě).
Však určité projevy 'žactva', s kterými jsem byl konfrontován při výuce ve 'svých' gymnaziálních třídách (tři třídy maturitní, jeden třetí a jeden první 'ročník') mi nezřídka doslova braly ze rtů krev a jakákoli případná rozumná slova se ztrácela dříve, než stačila být vyřčena...
Nejsem (ani náhodou!) žádný ubrekánek, však po skončení vyučování začasté bývalo mi do pláče. A přesto! Přesto jsem se den za dnem snažil, a s námahou nalézal a slepoval střípky rozbitého optimismu. K svým studentům jsem přistupoval 'otevřeným hledím', s úsměvem a s upřímnou snahou je (alespoň zčásti) naučiti nesnadné řeči anglické (objektivně dnes i tehdy tolik potřebné pro ´vykonávání mnoha nejrůznějších profesí).
Škola o které píšu snad nebyla až tak 'prohnilá', jak se mi jevila tehdy (a jeví i dnes), nechť nám však poslouží za, řekněme, 'diskusní model'. Moje
následující soudy berme tedy jako soudy povýtce subjektivní s tou výhradou, že vezmeme v potaz moji relativně velmi rozsáhlou pedagogickou zkušenost a z ní plynoucí možnost širokého (byť laického) srovnávání.
Co se 'studijních předpokladů' týče, moji studenti spadali převážně do pásma mírného nadprůměru (s vyjímkou asi pěti jedinců, kteří se výrazně vymykali směrem nahoru). Pokud šlo o jejich sociální status, takřka všichni byli výborně hmotně zabezpečeni (rodiče některých pak představovali tzv. 'společenskou smetánku'), což studenti sami s jistým sebeuspokojením reflektovali. O jazyk anglický však jevili zájem 'neslaný-nemastný', jakožto i o celkové společenské dění. Hodiny probíhaly často chaoticky, neboť jsem byl nucen opakovaně vyzývat studenty k menší hlučnosti a k zachovávání alespoň elementární kázně. Ve škole panovaly takové 'poměry', že pokud měl student chuť během hodiny odejíti na toaletu za účelem 'vykouření brka' (to je marihuanová cigareta), tak to prostě učinil se slovy: "Du hulit... Snad to na mě neprásknete...?"
A zde tedy se dopustím seriósní hypotézy:
Nemůže býti (školní) kázně a učební disciplíny tam, kde etické hodnoty jsou zcela zamlženy falešným přesvědčením o samozřejmosti a automatické dostupnosti nadstandardního životního komfortu! Jinými slovy: Moji studenti jistě nebyli nějaké 'špatné' (nemorální) bytosti (či děti, či žáci), scházelo jim však (některým pak absolutně) ono (stěží přesně definovatelné) 'morálně-společenské' povědomí.
Ilustrativní příklad:
Studentka (tichá pohledná černovláska, 3. ročník) mě požádala, zdali bych ji anglicky nepopsal a nesložil součástky modelu letadla (pro bratrance), a že to stačí do týdne. Sama si zřejmě ani trochu neuvědomila, jak náročný by to byl úkol i pro odborníka. Snažil jsem se poctivě popisovat, vystřihovat a skládat - po několik večerů za sebou. Mezitím jsem byl na stav 'prací' dvakrát dotázán stejným způsobem:
S: "Už je hotový to letadlo?"
Já: "Prosím o pár dní strpení, pracuji na tom usilovně..." (pravda).
Po týdnu:
Já: "Tak si přijďte, Jano, o přestávce pro to letadýlko, mám ho pro Vás připravené v kabinetu."
S: "Jó? Tak konečně!"
V kabinetu:
Já: "Tak prosím, zde je výsledek mého lopocení..."
S: "Jé! No jo! Bomba! Tak se mějte..."
Tato studentka jistě nebyla ani drzá, ani nějak záměrně protivná... Jenom si naprosto neuvědomila 'ne-samozřejmost' své žádosti, ani konvenci, podle které se slovo 'bomba' namísto 'děkuji' (či 'díky') používá nanejvýš vůči spolužákům či známým, nikoli vůči vyučujícímu (není-li dohodou stanoveno jinak). Takovéto projevy 'nezdvořilosti' (ač typické) jsem zpravidla 'přecházel' s (jen lehoulince posmutnělým) úsměvem...
Další příklad je z trochu jiného soudku, ve své vyhraněnosti však též typický.
Hypotéza: Postmoderní společnost vede (disociovanou a 'rozmazlovanou) mládež k jistému bolestínství a ublíženectví - k psychologické změkčilosti. Tato pak (při absenci jakékoli jednotící generační sebeironie) postrádá od sebe odstup - zdravý nadhled. To vše jistě může být přičteno na vrub též rozkladnému vlivu bulvárních sdělovacích prostředků: přiboudlé seriálové hrdinky se stávají nefalšovanými ikonami, nadsazená 'reklama' již nepřipouští "nadsazenou" interpretaci.
Sigismund Freud by třeba řekl něco v tom smyslu, že 'id' a 'ego' se nám zde spékají a 'superego' (nadjá) přitom sublimuje do nicoty... hysterie doby 'vymknuté z kloubů', či hysterie doby 'nahoře i dole bez'-humoru...
Ilustrativní příklad:
Studentka (roztomilá zrzka, 3. ročník)! Dosahovanými 'výkony' (ale to je příliš vznešené slovo) je ve třídě jen mírně nadprůměrná, má však otce - 'sponzora školy'. Tudíž je zcela 'samo-zřejmě' (průběžně i celkově) hodnocena pouze známkami 'výborně'. (Je zajímavé, že toto 'opatření' nevyvolává u jejích spolužáků sebemenší údiv.) V posledním měsíci se dosažené (reálné) výsledky (z mě neznámých příčin) prudce zhoršují. Přistupuji k ústnímu přezkoušení a začínám u 'Zrzky'. Tato však není schopna ze sebe vypravit jediného slova, zato tklivě naříká... Mám pochopení (možná, že je nešťastně zamilovaná), (žoviálně, ale bez ironie) proto pravím: "Terezko, pláčete dobře, tak já si tady do notesu taky napíšu 'dobře' a příště si to určitě opravíte...?"
Děvče (namísto vděčného úsměvu) propuká v hysterický jekot: "Vy ste na mě tak hnusnéééj!!!," (a víc se se mnou 'nebavila').
Nu, co říci? Učitel budiž dobrým psychologem, však psychiatrii ať přenechá specialistům. To ale je v našem případě (jak správně cítíme) též nesmysl.
Tato studentka byla jistě hodná holka, ale v rodině zřejmě vychovávaná naprosto bez věcného vztahu k realitě, jakoby v inkubátoru.
Náš další příklad pojmenujme třeba 'férová bohorovnost'.
Byli ze čtvrtého ročníku a byli tři - kluci 'volkmeňáci'. Pokud už se tedy uráčili do školy přijít (přijít na moji hodinu), nasadili si 'volkmeny' a poslouchali 'techno'. Oni asi přišli 'kvůli prezenci', ale ta (jak již víme) se beztoho přepisovala s celou třídnicí, takže vlastně nevím... Což o to, tak ať si poslouchájí, problém však byl v tom, že bzučící sluchátka vydávala nesnesitelný zvuk. Poprosil jsem je tedy o jistou milosrdnost, o to, zdali by při hodinách angličtiny nemohli volkmeny vypnout a odložit. Nejdřív se tomu chlapci 'chlámali', ale nakonec... že tedy ano, že to vydrží bez 'techna'. Vydrželi, ale zase jenom tu jednu hodinu. Poprosil jsem je tedy, zdali by hodiny angličtiny nemohli trávit třeba s volkmenem, ale někde mimo třídu. To však prý nejde, protože hospoda je v tu dobu ještě zavřená, a oni se musejí také trochu ve škole ukázat (o přestávkách majitelkám), aby se vědělo, že školu navštěvují (?) Dotázal jsem se jich tedy, jak oni by řešili danou situaci na mém místě: Odpověď: "Nijak, protože my si to tady platíme, teda rodiče, a vás si taky platěj..."
Je jasné, že v tu dobu nebyl systém soukromého školství tak rozvinutý a relativně stabilizovaný jako dnes, ale daný případ opět hodně vypovídá o mentálních pochodech některých příslušníků nové generace - jejich frapantní ne-solidárnosti. Přesně ilustruje neřešitelnost daného problému pro pedagoga, kterému schází silný mandát.
Zde však se chci trochu pozastavit a věci oddělit. Bez ohledu na společenské zřízení a 'oficiální' status učitelů bychom přeci jen očekávali jistou elementární slušnost, nějaký univerzální strop pro jednoznačné drzosti tohoto kalibru. Tihle 'páni kluci' často používali pojem 'férovka', jejich 'bohorovnost' však byla zcela evidentně 'nefér' jak vůči vyučujícímu, tak i vůči spolužákům, kteří mohli mít přeci jenom o něco větší zájem o výuku. Moje snaha o nějaké 'kolektivní' rozřešení problému se ukázala býti snahou bezvýslednou. Zbytkem třídy jsem byl ubezpečen, že "jim to až tolik nevadí"...
A je možné, že zde opravdu (díky masívnímu rozšíření elektroniky do veřejného prostoru) došlo k jistému 'percepčnímu posunu', k jistému 'ohluchnutí' a znecitlivění. Vždyť kdo někdy za poslední léta navštívil nějakou typicky 'novou českou hospodu', vybaví si otřesný pubescentní smích jakkoli-letých 'bardů', smíchaný s hučícími televizemi, hracími automaty, za výčepem škvrkajícím rádiem... do toho ty 'volkmeny', diskmeny, ďábelsky skřehotající mobily, zapnutý větrák... a zdá se, že všem je u toho všeho velmi dobře, že tento audiovizuální dort (do kterého pejsek s kočičkou jen 'to nejlepší' dali) nikomu nevadí... ba právě naopak!
Nu což! Proti gustu žádný dišputát!
Rodičovské (zaneprázdněně podnikatelské) vzory měly v našem modelu daleko k optimu. O působení komerční televize zde již také řeč byla.
Udělal jsem si tedy malý soukromý výzkum stran čtenářských preferencí mých nadějenosných svěřenců. V literatuře by se snad daly najít některé pozitivní postavy hodné pozornosti a jistého vnitřního následování...? Možná jsem se nestačil zeptat úplně všech, nicméně při celkovém počtu zhruba 70 'respondentů' se libovolná klasická kniha (román) ocitla v rukou přesně 3 (slovem tří) z nich! Toto zjištění mi připadalo neuvěřitelné, skandální, nemožné... nicméně bylo jaké bylo, a já jsem se jen dále utvrdil v domnění, že podobná postupná a potupná 'deliteraturizace' obyvatelstva je nejspíše druhým nejpodstatnějším faktorem, podílejícím se na očividném a tudíž nepopiratelném zvulgárnění snad všech aspektů současné civilizace.
Není naším úkolem zde pátrat po filosofickém smyslu morálky. Morální hodnota je možná opravdu jen tradicí potvrzená 'obecná společenská smlouva' - souhrn přijatých norem... nic více, nic méně - nic svatého. Nicméně já osobně se domnívám, že morálka (či lépe řečeno etika) nějak záhadně a úzce souvisí s hlubinnou intimitou člověka, jeho soukromím, s přirozeným ostychem a s plachými cestami navazovaní pevných a odpovědných lidských svazků... Srovnejme tuto moji 'teorii' se 'zeleným stromem života' čerstvě 'náctiletých'. Protagonistkami mojí poslední ilustrace nechť jsou rtuťovité 'sexy prvňačky' pravidelně zásobující mojí katedru svým (použitým) spodním prádlem a tvrdou pornografií. Pozorujíce mé rozpaky, adolescenti propukají v říčný a ryčný smích, hoši se mlátí 'cez palicu, cez papulu' vším možným - 'hlava-nehlava', vzduchem procházejí židle, holky se na mě slétávají jak vosy, za svetr mě tahají, čerstvě bujícím poprsím se chlubějí... mezi nohy mi lezou... (a toto je fakt, to se stalo a opakovalo, nevím už přesně kolikrát, a bez sebemenšího stínu nadsázky). Ano, toto byla nefalšovaná, legendami opředená DŽUNGLE PŘED TABULÍ!
Ano, šel jsem ze vedením, šel jsem si stěžovat, šel jsem žalovat...
Vedení: "Vždyť jsou to ještě děti, puberta... leží toho na nich strašně moc, občas se potřebují trochu odreagovat... nebudou přeci sedět s rukama za zády, jako za totality... A vy jste přeci schopný a rozumný člověk, tak to s nima už nějak vydržíte...!?"
Vydržel jsem do konce roku. Moje tehdejší partnerka mi říkala, že jsem za půl roku tohoto 'učení' stačil zestárnout o deset let... a radila mi, ať všechny ty svoje zážitky (ve svém souhrnu mnohem plastičtější a 'sociologičtější' než toto krátké zamyšlení se nad možnými příčinami školní nekázně) tzv. 'svěřím papíru', že by to byl jisto-jistě bestseller. "Ne- ne," namítal jsem, "to by byla jistě zajímavá knížka, ale také krutá vivisekce. A na to já nemám to srdce! Mě je těch děcek spíš tak nějak líto, rád bych jim pomohl, ale ty příčiny jsou úplně mimo můj dosah. Musela bys vidět a slyšet jejich pány a paní rodiče a bylo by ti to vše hnedle jasnější, odkud vítr věje.
Ne! Nic psát nebudu, nejsem přeci taková... mrcha."
Moje žena Alena: "A myslíš, že se to časem nějak srovná... s těma lidma tam...?"
Já: "Já nevím, Alí, ale moc bych jim to přál..."
Alena: "Mě je tě taky někdy až líto..."
Já: "Ale prosím tě. Alespoň jsem v životě na vlastní kůži zažil tu... no, víš jak se anglicky řekne 'džungle před tabulí'? Ten film..."
Alena: "Blackboard Jungle...?"
Já: "Velmi správně!"
P.S. Jednu z těch 'prvňaček' jsem po letech náhodou potkal v jazzovým klubu v Redutě, vypadala skoro jako Jana Burianová zamlada a chovala se velmi kultivovaně ('sexy' však taky): "Pane profesore, to snad není možný, já se vám snad musím teď úplně omluvit... za to co jsme vám to tehdy všechno prováděly... mě je to úplně trapný, když si na to vzpomenu... jak jste to mohl všechno... vydržet???"
Byl jsem tam tehdy s Alí, tak jsem slečnu jenom pohladil po vlasech a usmál jsem se...
Pozn: Jména studentek v ilustrativních příkladech byla změněna.
................................ K O N E C ..................................
Karkulka (pokračování)
Já se Vám přiznám...
V tomto počítačovém
'světě'
se moc nevyznám
(ač, pravda, mám zkoušku z 'počítačů' na VŠ)
Všecky (sic!) písničky v Karkulce
jsou nějak poškozeny... (A VŮBEC)
Snad jsme se (Karkulka a já) nestaly obětí (nějakých)
ZLO-vutných 'hackerů' (jakých-si)...
(TO BYCH VÁM PAK ASI MUSIL DÁT PŘES 'DRŽŠŤKU'!!!)
(poslechněme si tedy tu úvodní písničku ještě jednou v celku)
Následující odstavce budou 'drsné'...
nicméně ... ale to je jedno...
Víme tedy (prozatím), že popisujeme neblahou (pro Marjánku) situaci na 'Marjánčině louce' v létě Páně 1808... (a možná přijde i Goya!)
Pro úsměvnou náladu:
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
