Benátky nad Jizerou, moje maminka a slanina

Stalo se před Vánoci. V Benátkách. Pod zámkem. Nedaleko toho famosního jezu.

Raději jsem počkal, a vystoupil z auta až poté, co moje máma zmizela v útrobách místního mini-marketu. S cigárkem se před ní chlubit nepotřebuju.

Tam nahoře v zámeckém parku jsem se dříve procházel s tou, které muselo být a bylo jasné, že takové počasí, takový - bílým Sluncem rozdýchaný - vzduch (jaký jsme tam tehdy měli) ochutnáme už jen v Ráji. (Na ten ráj jsme, myslím, oba věřili docela autenticky.)

Nyní však tu stojím sám... U parkoviště. Na obrubníku.

Předtím za jízdy poslouchal jsem v radiu báječné a vtipné historky z divadel: Historky o šarmérovi Svatopluku Benešovi... Trochu jsem se potěšil, a trochu se snažil zahnat jistou bolestivou pachuť z bulvárních novinových reportáží o páně Svatopluka neblahém skonávání. (Stačilo mi zahlédnout pár titulků a nějaké "fotky"...)

Na obrubníku bylo syrovo a vlhko. Pod mrakem. Zima a vítr. A přeci, přeci jen! Vzduch byl znovu nabitý onou zvláštní energií. Že by řeka Jizera? Že by takhle čarovala?

Na louce před parkovištěm stála veliká zelená psí bouda z širokých prken a kolem ní pobíhal na řetězu uvázaný vořech. Tedy - velký vořech. Psisko! Pes - uvázaný ale veselý. Připomněl mi Bohumila Hrabala. Ameriku a domov - a obráceně! Bohumila Hrabala rozverného... i hořkého.

Moje bezkrevná, šedivá samota začala prosakovat svým mystičtějším, 'lepším já'...
Prosincová louka se prudce vzdouvala v mrznoucím větru. A v mojí slzavosti.
Dýchal jsem vitr... a modlil se k větru...

A vítr pak úplně proměnil syrovou louku v Benátkách nad Jizerou...,
když přivál na ní Piera Paola Pasoliniho a Adriana Celentana (z probouzející se Itálie) a taky "Dvacet čtyři tisíc polibků" (to je písnička).
Zase ten pacholek Pasolini! Zase mě dostal!
Louka se zaplnila "chlapci" a rozmařilým, vířivým twistem. A mě bylo také hned do tance!
Louka se naplnila láskou...

Máti se vrátila k autu s taškou plnou nákupu:

"To je ale zvláštní počas'," povídám donkichotsky. "Takový pošmourný, sychravý a vlastně silný, živý."
"Buď rád, že je nějaký. V černý zemi, až tam budeme, tam žádný počasí není. Říká se to tak snad..., nebo ne?"

"Maminko, a co jsi vlastně nakoupila dobrého?"

"Anglickou slaninu..."

FINE