.
Ahoj Filipe!
Čas od času se mi o Tobě zdají (takové), řekněme, sny...
Jsou to takové, řekněme, existenciální zkratky-zvratky.
Minulý týden se mi zase něco zdálo, a Ty jsi pak cosi říkal do novin...
A tak mě napadlo napsat Ti vzkaz...
(A ten Sartre, bože, ten ať už jde taky konečně do prdele...!!!)
Vzpomínáš si, Filipe, jak jsem ve Tvých očích vždycky byl (jen!) tím ztraceným a (po otci)
" budoucím inženýrkem technickým - komunálním"?
A Ty, jak navždy že zůstaneš (oním) přísným, volným Bohémem...?
(Ehm!)... Jak správně tušíš (Filipe!), dopadlo to přesně obráceně...
Ač Ty třebas dnes (jen) tím (a (i) oním!) slavným právníkem...,
JÁ JSEM NEJSLAVNĚJŠÍM HOVADEM !!!
(básníkem)
A TO JE vlastně CELÉ...
(a celý tento celý, celičký můj vzkaz, toť přeci ono celé -
"Svaté Právo Umělcovo"...)
(Tak správně jsi to zformuloval... a napsal!!!) BARDE!!!
A ještě něco:
Jak jsi tenkrát po mě (pamatuješ, Filipe?) v tej naší kynárně hodil po mě tím těstem (a tou polobotkou!), tak to už jsem Ti (Filipe!) skoro, no skoro - (tak jasně!)... dávno odpustil... Věř mi, Filipe!
S kamarádským úsměvem, (Filipe),
ZDRAVÍM TĚ
JÁ! - (Vojta)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat