Citace ze světa pohádek

.

"Beze vší pochybnosti je Baba Jaga žena,
ačkoli její objemná prověšená ňadra,
která si házívá přes rameno,
když pronásleduje hrdinu,
........................ jsou nevábná."



(Zkuste si tu citaci různě rozkrajovat a zrcadlově promítat, a možná Vám bude jasnější, proč ji sem "uživatel blogu" (já) zařadil...)

Elizabeth Warner: Russian Myths

Prozodie inspirovaná Josifem Brodskim...

.

Slunovrat lásek
přeťal se v půli -
Zůstal jsem stát
se zchromlou vůlí

v ledových světlech,
kde skřivan pěje,
že Láska je milenkou
bez-naděje...

Ježiš, taky jsem bejval kluk recesista...

.



Mívávali jsme to my (ČECHOVÉ) holky pěkný, zkažený...
Já jsem si výjimečně zašel např. do "Kontíku" (NA KÁVIČKU),
nebo TAKÉ na Cognac do Esplanade (starýho), ACH ANO, ach JO,
atakdále... Nic však již neexistuje!!!

Bystří Mongolové (naschválně si zkazím reputaci) pro Renny... G.M.

.



Go, Renny, Go Go Go !!!

"Miláčku, byl jsi úžasný! To co s Tebou jsem v posteli ještě nikdy a s nikým nezažila,"

-




--





řekla automatickým hlasem mobilní automatická služba "Poslední pomoc", a naúčtovala si za to - automaticky - pouhých 155 korun českých. Nevěříte...? Tak si to sami zkuste - "to se nikdy neoposlouchá..." (par. C.).

Zmatek nad zmatek

...

První 'opravdické' hodinky dostal jsem k tomu 'fiží z pepita' v šesti letech, abych 'důstojně' nastoupil do první třídy ZDŠ. Z toho dovozuji, že událost, kterou zde hodlám zaznamenat, odehrála se v blahých časech mé předškolní 'nevinnosti'...

Už samo vystoupení cirku 'Berolina' (s těmi třpytně ztepilými berlínskými kráskami-laněmi (na obřích a stříbřitých koulích)) bylo nadpomyslným zážitkem, pozvedajícím dětskou duši (a představivost) do vyšších sfér.
Potom ještě procházka po Letné kolem stánků se vším možným a klidné teplo rodičovských dlaní...

A potom se stalo něco, na co jsem zjevně nebyl připraven...
U jednoho ze stánků mi táta koupil hodinky.
Jen tak, aniž bych o něco žebronil...

TY HODINKY BYLY TAK KRÁSNÉ, ŽE ANI NEUKAZOVALY ČAS...

Byl to vlastně jen takový náramek z průsvitných plastikových destiček spojených třemi provázky-gumičkami... A také voněly oranžádou, parkem na té Letné a andělským dechem...

Byl jsem zmaten. Zmaten nad zmatek... Omámen!

NEBOŤ NEVĚDĚL JSEM,
ZDALI PLUJI PO NEBI SEDMÉM
.................... ČI DEVÁTÉM...

Luncheon meat a peníze

***

Onehdá jsem navštívil lékaře.

"Tak copak - copak se děje, Mistře?," povídá lékař.
"Není mi dobře, doktore, a toho 'Mistra' si, prosím, ušetřete."
"Ale, ale...," opravář duší se pousměje...
"Zapomněl jsem, jak se žije, doktore. Kolem sebe vidím samé banky a billboardy - plakáty na všechno a na finance (které nemám) a taky zvláštní ženy v magazínech. Cožpak je tohle... jsem já vůbec normální? To asi mám ty halucinace...?"

Lékař: "A zkusil jste už lančmít?"
"Lančmít? To myslíte jako tu ochucenou mouku v konzervě?"
"A proč ne?"
"Tak lančmít znám, jasně, lančmít jsem zkusil v 'mlází', to mi ale bylo ještě relativně dobře..."
"Tak vidíte..."
"Lančmít...," kroutím hlavou, " a vy myslíte, že to pomůže?"

"MYSLÍM, ŽE NE..."

"Aha... Ale alespoň vidím, že jste rovina chlap, doktore! Zde přijměte peníze..."


www.youtube.com/watch?v=igMaEw3SJuk


K o n e c

Alí, Anička je zázrak v pravém smyslu toho slova. A proč já to posílám do "světa", to víš jen Ty a pták Ohnivák... Lásku Vám všem! Tak...!

.........................................................................



Tak tedy lajsnu si to, a napíšu něco o Andulce, mý skoro tříletý kámošce...
Je hrozná!!!
Když upadne, šklebí se jako malej Dalajláma a řičí, že "Bééé... nabourala jsem si bibinku... Bééé..."
To ale ještě není vše...
Andulinka je otřesná... Drazí rodičové jí osprchují - Anička se cíbí jako velikej Dalajláma: " Ach jo! A proč taky já nemám pindíka...?"

(Malá pomněnková Anna vypadá jako šťastný Buddha v pomněnkách...)

"Závist pyje, jak to starej Sigismund píše," pravím v dobré, dosti bolestivé náladě...
"To víš, na to jsou různý teorie," není si příliš jistá matička Alí, a odebírá se na hodinu keramiky...

(Hlídání robátek však zorganisovala a zabezpečila svědomitě!)

P.S. Za autentický obsah příspěvku ručí Vojtěch osobně...

A je to... Ach ta svoboda slova... Nebudu už nic psát... tak... V

Do bran úsvitu (začátek)

.....

Hej, Dharmarádžo!
Už rozžínej světla
v hlavách koňů svých -
A zlatý koně mý...

Nad plání tancuje
ledová tříšť,
když k boji strojí se
dvé skvostných trojspřeží ---

a kočár sladký - lehký
k zbláznění...






























Šostakovič pro "fajnšmekry" a pro ty ostatní taky...

Srdce

Moje srdce mluví na mě jazykem andělů a taky otroků -
nesrozumitelným jazykem - mnoha jazyky...
Není ale možné to srdce jazykem nijak upravit
(vylízat to srdce)!
A tedy vyrvat nesrozumitelné srdce
z vězení hrudního koše... (napadá mě!)
Zatanči si v kalužích, srdce!
Smát se budou jako blázni (Tobě se budou smát!)
A dát tomu srdci do (......) -
nechat ho skákat jako natahovací
ŽÁBU VŠEM
před očima... (Dál se budou smát - asi dobře)
A driblovat s ním, a pak vsítit (do koše), či snad lépe
hodit do řeky...

Plav si Srdce plav...
Já to umím,
a ty ne...
Tak plav mé srdce
beze mě...

*****

Srdce sladký
nad propastí zavěšený

Johanka

Lano, po kterém chodím
hoří...

Ale že jsem jako husar
dělám, že nevšímám si...

Navoníš se a vystrašíš mě...

"Slyšels, co jsem říkala tý Květě?
To byla fotka ze sedmdesátých let...
Teď už bys ho stejně ani nepoznal...
A je to vůbec normální, aby chlap užíval tu Viágru?
Prej jednu čtvrtku na jednu holku...
Teď, že má holky tři, kretén...
Se mnou to ale užívat nemusel...
Asi jsem se mu tak líbila...
Tak ty jsi taky chlap, tak mi poraď!!

Ale ten Skype, ten je dobrej, ne...?
A jak je to vlastně s tou levitací...?

Myslíš, že je možný odlepit se od Země...?"

Vojta: "Tak s tou Viágrou asi jo, ale to víš, nezkoušel jsem to..."

The Riddle Song (podruhé)

Píseň pro Jana

Jano, do nejhlubší zeleně
tvého smutku
se nořím,

a čekám trpělivě, tiše,
tiše naslouchám
na samém dně -

kde peníz zazvoní...

Chlapče,
tak vysoko nosíš
svou bolest
a tvoje náruč
je prázdná...

"...viď, nebe není a peklo není a na zemi těžko se sejdeme... " (Fr. Gellner)

DOPIS ŽENY

K úplnému štěstí by mi stačilo,
kdybych Tě měla.
Ale kdybych Tě měla,
tak bych vlastně nemohla být šťastná,
protože by mi chybělo, že mi nic nechybí.
Tak jsem šťastná, že Tě nemám.
Snad je to dobře,
Snad to tak má být...

Ty jsi,
Ty existuješ -
já jenom sním.
Ty žiješ -
Ty bereš od života
co Ti dává,
já jenom blouzním - vím.

Plnou náruč si neseš ráno domů
sladkých mých iluzí
a všechny mé sny k tomu -
Já oči od slzí.....

Ty jsi - já jenom sním.....

Je těžké říci NE,
lehčí je dát se celá;
krásnější ze dvou jedno,
než z jednoho dvě těla...
Tak všechno jsem Ti dala:
Co bude teď...?
Houpačko z básniček,
Do Nebe Leť!
Tvé tělo jsem brala,
co bude dál?
Houpačko z básniček...
Ty ses jen smál!

Kdo líp než já
Tě můj miláčku zná?
Když Tvůj (úd) lehce vchází do Mé...
když přivíráš oči roztoužené...
Rozkoš nás oba objímá...

Kdo rád než já
Tě víc, miláčku, má?
Když klesnou těla znavená,
jak se nám krásně usíná...!

Mým upírem jsi krvelačným byl.
Život jsi z těla vysával -
ze srdce lásku pil.
Pozvolna jenom, den co den - jen málo zbylo jí.
A v těle srdce bez krve - jak víš - je ledový!
A pohár lásky už je dopit,
spíš dávej, než bys bral...
Vždyť by ses ještě mohl opít,
vždyť by ses ještě namazal!

*

Bůh stvořil kouli
dal jí Slunce
dal jí vodu
a dal jí život.
Bůh stvořil svět.
PERACTUM EST!

A tvořil věci prosté.
Jedněm dal bídu, druhým zlato.
A nemohl možná tenkrát za to,
že dobro se skrývá a zlo roste.
Bůh stvořil pravdu,
stvořil bludy.
Jedny vedl cestou -
druhé z cest...
PERACTUM EST!

A tvořil věci krásné.
Jedněm dal radost,
druhým žal.
A nemohl možná tenkrát za to,
že moje hvězda zhasne,
a cit, že tiše umíral..
Bůh stvořil smrt
a stvořil SVĚT
a stvořil Lásku.
Někdo na ni šláp',
někdo užil lest...
PERACTUM EST!

***

Závidím všem, co mají lásku,
těch tolik krásných objetí -
Ti věčně chodí po provázku,
a přece z něho nespadnou...

Závidím těm, co se mají rádi,
těch tolik krásných polibků...
Ach, oni neví, co by sami chtěli,
co druzí však, vždy uhádnou...

Já tancem jsem Ti všechno říci chtěla -
tancem, co si Tě ochočí...
A zpívat píseň, co jsem neuměla,
a pevně dívat se do očí...

A teď tu stojím - nevím, co mám říct,
co vůbec jsem Ti chtěla...
A teď tu stojím,
nohy netančí,
a ústa oněměla!

*

Ztratila jsem Tvou tvář někde mezi hvězdami -
pod širým nebem, když jsem stála
Nezkoušej mi ji vrátit zpět,
ta lítost už je malá...

Ztratila jsem Tvůj hlas někde u řeky -
a trochu jsem se bála
Nechtěj mi jej už připomínat,
ta lítost už je malá...

Ztratila jsem tlukot Tvého srdce někde mezi slavíky -
s nimi když jsem si hrála
Nezkoušej mi jej vrátit zpět,
ta lítost už je malá...

Ztratila jsem Tě celého, ztratila někde v poli -
Nesnaž se mi to připomínat -
Bolí to, bolí, bolí......

SEJDE Z OČÍ SEJDE Z MYSLI -
(pomyslila jsem si...)
A tak v pátek či ve svátek
nespouštím Tě z očí,
a když vyjdeš ze vrátek
za Tebou vykročím.

Jednou jsi ze vrat vyšel dřív,
ale já zaspala,
a když Ty už jsi byl pryč,
za Tebou spěchala...

Už jsem Tě nenašla - vzpomínka zašlá
po Tobě zůstala.
Ach, proč jsem zaspala ?!
Snad už to tak musí být,
že když někdo sejde z očí,
z mysli musí též sejít!

Ochočil sis mě -
jako Malý Princ svou lišku.
Jako pejska, kterého si výletníci berou o prázdninách.
A když odjíždí, vypustí ho. Jen tak!
Nebo ho přivážou u stromu?
Ty sis mě sice nepřivázal, ale jen tak vypustil...
Zapomněl jsi však sundat obojek.
Teď všichni vědí, čí jsem...
CHCETE MĚ?

Až Tvůj svět Tě zklame,
snad za mnou zase přijdeš...
Teď se bav!
Teď se směj!
Teď žij!

Až Tvůj svět Tě zklame,
snad vstříc mi zase vyjdeš...
Teď to slav!
Teď pěj!
Teď pij!

Až Tvůj svět Tě opustí,
pak se mi zase vrátíš, viď...?
Až Tvůj svět Tě opustí -
PŘIJĎ!!!

***

Já jsem
i když ses mě stokrát
snažil zapřít
a dělal, žes mě neznal.
Já jsem
protože dýchám.

A ještě znám ten lidský cit -

Já jsem,
i když mě denně přehlížíš
a děláš, že mě neznáš.
Já jsem,
protože pláču.

Já jsem,
i když o tom budeš
denně pochybovat
a dělat, že mě neznáš.
Já jsem,
protože žiji.

A mám právo ještě žít -

Já jsem,
i kdybys mě v sobě
samém zapřel,
protože umím odejít,
protože na TEN cit
všechno vsázím.

Já jsem,
i kdybys mě zapřel všemu světu.
Já jsem,
protože chci ještě být!

Já jsem -
a proto
o d c h á z í m !

*

Ach ty moje lásko,
lásko ze dna moře
za Tebou slepě jdu
jak Mohamed k hoře

Jsem jen žena chudá,
obyčejná žena
a Ty jsi snad čekal
plnou náruč věna -

V rukou mi teď zbývá jen nekonečná touha,
Ach ta moje láska, vidina je pouhá...

Ach ty moje lásko,
lásko má, MI VIDA! (živote můj!)
s Tebou mi nevadí
strádání či bída

Jsem jen rána rudá,
rána co tak bolí
do ní jsi nasypal
plnou hrstí soli

Pod rukama mizí touha nekonečná,
ach ta naše láska, ta nebyla věčná...


NENÁVIDÍM TĚ ZA TO,
že Tě nenávidím - a perly házela jsem sviním...
Jak se mi to jenom mohlo stát,
já, která chtěla pouze milovat?
Jak jen jsi mohl vznítit tenhle cit?
Ó, Bože, dej mi sílu, dej mi sílu zpomalit...!

Já házela jsem perly sviním...

Tak to je KONEC, že? Ano...?
A neříkej, že nic nezačalo!
Jen nevím, kdy to skončilo, a PROČ??
Teď hořce trpím, v hlavě kolotoč.
Za naši NELÁSKU jen Tebe viním!

Ach! Já perly házela jsem sviním.......


F I N E ?