Telefonát s Angínou...

......................................

- tak ještě mi dej Andulku, když tedy má teď tu angínu - bolavou - (V)
Prosím tě, Anička je v obejváku... A já jsem v kuchyni a vařím... (A)
No tak... no dej mi ji, třebas jí nějak utěším... s tou angínou... (V)
No tak... no jo... (A)

Ahoj, slyšíš mě, Aničko? Pořád tě ještě tak bolí ta angína? (V)

Prosím tě angína...,

- VŽDYŤ JÁ UŽ JI MÁM JAKO CVRČEK -



P.S. Tak třeba jí to taky někdy můžeš přečíst, tý mojí heroínce... (V)
--- Tak to radši snad ani ne..., ještě by si o sobě mohla myslet... bůhvíco... (A)

Všichni se mě (zase) ptáte...

""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""

Všichni se mě ptáte,
koho budu volit -

rozhodil jsem lístky - a...
jedna strana padla... (!)

Já teď musím(!?) zvolit
Kapitána Zemana...

(sázka nay třináctku)

HJH

Zpívej Vláďo!!!

Andulka je vděčný námět....

*****

Vojto (píše Miri)

včera v tom večerním stesku po zvířatech vybavila se mi scéna už předminulého? léta.

Usínám, budí mě mě hrom a blesk, vyklopím okýnko...

Ležíš v trávě, něčím přikryt a s Tebou pod tím něčím Cit i Pejsek, které by jinak do bouřky nikdy nikdo nevyhnal.
Bouřka bylo to jediné, co v nich vylávalo strach. Panický.

V Libni:

'Lumpíku!' (An.)
'Z dcerky se ti klube slovo-tvůrce' (V.)

'Já vim, že se Vojtovi líbim' (An.)
'To víš, Andulka je na starší, Láďa se jí taky líbí' (A.)
'Nech toho, mamí' (An.)

'Proč máš na tý posteli dva polštáře takhle vedle sebe?' (An.)
'Nech toho, pidižvíku' (V.)

'Mohl bys mít Elišku' (An.)
'Aha aha...' (v.)
'Tý už je asi třináct nebo čtrnáct... ale pořád tak nějak divně šišlá...

ASI BYS JÍ NEJDŘÍV MUSEL NAUČIT...
NĚJAK POŘÁDNĚ MLUVIT!!!'