Hádej, kdo posunul hodiny ve tvé ložnici...

(lehce makabrózní příspěvek bude následovat...)

V neděli jsem se vracel do Prahy za nepříjemných okolností!
Z chalupy jsem v rozrušení od zbytku rodiny utekl, jelikož jsem byl předtím nemilosrdně vyplísněn za ne-dostatečně elegantní řezání na cirkulární pile...

A pak už jsem jen seděl v Motorestu, s majitelem panem Antonínem plánoval Moskvu (výlet), a čekal, jestli pro mě přiletějí nějací handílci...

Domů jsem se dostal kolem osmé večer. V krvi mě hřály čtyři Podkováně (to je pivo) a velký panák Stalinových slz (lihoviny piji opravdu výjimečně, ale teď ten Antonín, a ta Moskva... takže rozumíte).

Množství "látek" v mém organismu je nyní důležité!
Mám malý byt v Libni, kde, vzhledem k fantaskní hře hvězdného plátna, momentálně žiji sám!
Odemykám dveře a vstupuji do ložnice, která případně též slouží jako obývací pokoj... a vidím, že hodiny na stěně jsou posunuté...
Z letního času na ten "normální" - středoevropský zimní...
Jinak nic! Vše na svém místě! Můj oblíbený nepořádek též na svém místě!
Jazzmani v rámu...

Čas se měnil v noci ze soboty na neděli (o hodinu zpět), o čemž jsem se dozvěděl až v tu sobotu na té chalupě a z večerních zpráv.

Čtyři piva a jedna vodka... (a bramboračka a káva).
Konzumováno během dlouhých šesti hodin.
Cítil jsem se jako střízlivý muž... a přesto jelen!

Klíče od bytečku mám pouze já sám.
A pak už jen zloději mých zavazadel (a že za poslední tři roky jich pár bylo) a pak bůh-ví-kdo...

Bůh ví kdo'

Bůh ví, kdo posunul hodiny v mé ložnici! A proč...

Hlavou mi proběhl můj dosavadní život!
Magicko tragický či obráceně, či komický, jak chcete.
Vybavilo se mi, jak jsem se kdysi děsil při představě, že mi tajná Stb bude prohledávat šuplíky s básničkami a adresami a soukromou korespondencí...
Jak jsem třeba psal Jessice Lange (ona hrála Frances Farmer), a u souseda Gotta už zamlouval vilu ku společným radovánkám, a jak mi pak kluci z Ameriky (z Kongresu) poslali její pracně sehnanou osobní adresu, a jak pak tu adresu zřejmě fotili nějací censoři na mikrofiše, aby mě poté opustil veškerý tajný milostný enthusiasmus... (Dopis dorazil přelepený a provokativně orazítkovaný.)
Jak úzkostlivě jsem opatroval vše soukromé a drahé.
Jak jsem raději nikde nic moc nefotil a ani nic moc nepsal, a vše cenné jen opatrně ukládal do sklípků svého nitra.

"Čas oponou trhnul, a změněn (můj) svět!"

V opačný extrém...

Díval jsem se na ty provokativně posunuté hodiny v ložnici...
a uvědomil si, jak zvláštně lhostejno je mi dnes, bude-li si někdo prohlížet mé adresy, mé jizvy či fotografie, mé přirození...! Pohodlný a prapodivný stav věcí.
Nemělo-li by mi "to" však býti lhostejno..., byl bych... ach, spíše už nebyl bych, a když, tak už napořád jen v blázinci...

Takže ten čas někdo symbolicky posunul za mě!
V KOČIČÍM ŽRÁDLE...

P.S. Ty společné radovánky pochopitelně bez Káji... tak!